Gottfried Fritsch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gottfried Fritsch
Portrét Fritsche.jpg
Narození 1706
Slezsko
Úmrtí 1750 (ve věku 43–44 let)
Tovačov
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gottfried Fritsch (českou literaturou někdy uváděný jako Bohumír Frič; 2. února 17066. října 1750 Tovačov) byl sochař a štukatér, který patřil do skupiny barokních sochařů, působících na Moravě i v zahraničí.

Počátky tvorby[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se asi kolem roku 1733 u Georga Raphaela Donnera, který si ho po vyučení vybral jako schopného spolupracovníka. Poté vstoupil do soutěže, kterou pořádala vídeňská akademie, a jeho schopnosti byly oceněny zlatou medailí.

Donner sám měl od roku 1731 hodně zakázek v Bratislavě i Vídni, proto ho z důvodu časové tísně nechal dokončit několik svých zakázek. Kromě něj měl Donner ještě několik dalších pomocníků na dokončování prací.

O Fritschovi jako takovém se samozřejmě nepíše, všechny spisy se zachovaly pouze o mistrech.

Při práci na Renderových zakázkách obdivoval díla Baldasara Fontany, známého štukatéra, ovlivněného Algardim. Jeho realizace můžeme znát z Arcibiskupského zámku v Kroměříži (1679), výzdoby kostela sv. Michala v Olomouci (1710), výzdoby v zámku Šebetově (1694) a mnoha dalších realizací. Tyto realizace udělaly na Fritsche dojem a hlavně se pro něj staly inspirací a vzorem. Fontanova a Renderova dílna pracovaly v letech 17011736 v týchž lokalitách, jako bylo Hradisko u Olomouce nebo Svatý Kopeček.

Ve společnosti významných mecenášů[editovat | editovat zdroj]

Je docela možné i dost pravděpodobné, že při oslavách trvání staletého milostného obrazu P. Marie na Svatém Kopečku, které vrcholily korunovací 21. září 1732, byl představen Amandu Antonínu Petřvaldskému. Ten chtěl vyzdobit kostel ve Střílkách, jenž měl v té době teprve základy. Petřvaldský jej přijal na zkušenou, aby se mohl stát mistrem ve svém oboru. Amand Antonín Petřvaldský měl strýce Amanda Ferdinanda, který mu v závěti odkázal všechen svůj majetek. Ovšem v závěti měl k němu i jedno přání, a to přistavět ke stříleckému kostelu kapli s hrobkou.

Kostel ve Střílkách byl velmi chatrný, a proto jej nechal Amand Ant. roku 1728 zbořit. Plány na tento kostel doložil Mořic Grimm. Zde měly nalézt uplatnění zmiňované sochy jako zakázka Amanda Antonína. Nyní zde můžeme nalézt sochu sv. Amanda, jenž byl patronem zmiňovaného šlechtice. Tato socha byl jistým díkem šlechtici za poznání umění ve Florencii, Římě a za praxi u mistra G. R. Donnera. Georg Raphael Donner (1693–1741) nebyl učitelem vídeňské akademie, ale jeho dílny byly známé v Bratislavě i ve Vídni. Ochotně a rád přijímal umělce, kteří sdíleli jeho styl vidění výtvarného umění. Jeho cit pro umění ovlivnily sbírky Lichtenštejnů. Zde poznal nejen italské i francouzské umění, ale také antické památky. Vyučil se u B. Richtera, který byl nejdříve zlatníkem, sochařem a pak medailérem. Tato průprava dala Donnerovi dobré základy pro pozdější práce. Zakázek dostával hodně, a proto začal hledat schopné tovaryše pro provedení děl, na kterých pracoval s nimi. V jeho případě, že na nich pracoval sám tovaryš. Do těchto zakázek patří výzdoba oltáře P. Marie v bratislavském kostele Nejsvětější Trojice (1735). Další podobná práce byla v pavlánském kostele Narození P. Marie ve Vranově u Brna. Donátorkou zde byla Marie Terezie z Lichtenštejna, kněžna Savojská. Zde obdržel od Donnera skici a návrhy a celý projekt realizoval sám. On sám se kněžně zalíbil a v témže roce (1739) pro ni vytvořil v Kostelci nad Černými Lesy hlavní oltář kostela sv. Andělů strážných a i dva vedlejší oltáře i kazatelnu. Sochy potvrzují jeho autorstvím stylem jakým sochy pojímal. Jednalo se o sochy sv. Anny a sv. Jáchyma. Andělé ještě nesou znaky z dob kdy tvořil u Donnera. U těchto zakázek začal nacházet své výtvarné vyjádření. Zařadil se mezi umělce, kteří spojují klasiku a barokní nazírání v sochařské tvorbě.

Další jeho zakázka měla být výzdoba kostela ve Střílkách, jenže Amand Ant. z různých důvodů změnil plány výstavby. V té době se na sochách již pracovalo. K dnešnímu dni můžeme říct, že s ním pravděpodobně spolupracovali jeho bratři Kašpar a Jindřich, Blažej Sturm a Václav Solnický. Amand Ant. mu zadal projekt nikoliv kostela, ale hřbitova. Mělo se jednat údajně o architekta Ignáce Josefa Cyraniho z Bolleshausu (1700–1758), který byl zaměstnán u olomouckého biskupa. Pracoval na úkolech technického typu a znal tvorbu J. L. Hildebranta (1668–1745). Od něj na tomto hřbitově nalezneme vázy „Nebe“ a „Peklo“. Tyto vázy jsou umístěné při vstupu do hřbitova. Andělé, kteří zde jsou, připomínají také, že by mohlo jít o jeho dílo, ale spíše podle jeho skic, či modelu.

Poté obdržel zakázku ve Vídni v kostele Pavlánů (1741), jednalo se o výzdobu bočního oltáře. Ale následně mu byla práce ve štuku ve Vídni zakázána. Kvůli jemnosti jejího provedení. To se nelíbilo jeho kolegům, kteří na něj podali stížnost. Po tomto neúspěšném pokusu o zakázku se ucházel o práci na výzdobě chrámu sv. Petra a Pavla v Brně. Byl odkázán bohužel na pozdější dobu, patrně z důvodu nedostatku financí. V této době, roku 1745, vytvořil patrně dva boční oltáře pro kostel v Kojetíně.

Práce v Holešově[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílna začala pracovat na výzdobě kostela sv. Anny v Holešově a později na výzdobě Černé kaple v kostele na Nebevzetí Panny Marie. Objednavatelem byl zde hrabě František Antonín Rottal (1690–1762). Tuto kapli nechal budovat jako hrobku pro sebe a svoji ženu Marii Cecílii z Trautmannsdorfu. Při vchodu do této kaple je vpravo na stěně oltář Smrtelných úzkostí Krista na Olivetské hoře. Reliéf působí divadelně, není komponován v prostoru. Příklady tohoto nalézáme i u Donnera „Kristus a Samaritánka“ či „Hagar v poušti“. Dále v černé kapli jsou dva oltáře proti sobě, na západu je Hora Olivetská a na východní straně je kompozice utrpení Krista a trpících duší v očistci. Před tímto oltářem jsou sloupy s volutami a akantem. A v jejich popředí jsou sochy Panny Marie a Jana Evangelisty. Andělé drží obraz Ukřižovaného Ježíše v krásném pozlaceném rámu. Obraz který je zde umístěn, patří jistě do Tizianovi školy. Při přímém pohledu na oltář je po levé straně socha zmiňované Marie Cecílie, pod touto sochou je latinský nápis a v překladu zní:

Zastav se, poutníče, a pohleď pod tímto mramorem na nejvznešenější paní Marii Cecílii, hraběnku z Rottalu, rozenou z Trautmannsdorfu, která ctnostmi a zásluhami plná žila 47 let a na Kateřinu odešla do nebeské říše. Vyprošuj její duši, ať odpočívá v pokoji.

Naproti ní je již zmiňovaný donátor celé kaple František Antonín Rottal. Opět pod sebou má nápis:

Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně zbudoval hrobku zbožně v Pánu zesnulé nejjasnější rodiny Rottalů nejjasnější pán, pan František Antonín jeho milost hrabě Rottal plným titulem. Tyto oltáře posvěcené křížem vybudoval, aby zde po jeho smrti uložil své údy, za něž by zde byla každodenně Bohu přinášena nekrvavá oběť. Ty jim také vyprošuj věčné odpočinutí.

On sám zde odvedl vskutku mistrovskou práci a celá kaple byla dokončena roku 1748. Téhož roku 1748 pokračoval ve svých zakázkách, ale nyní v kostele v Určicích. Zde realizoval kazatelnu. Ta nese motiv Kázání Jana Křtitele. Reliéf je velice kvalitně proveden, podobná kompozice se nachází na kazatelně v Gurku od Donnera.

Další práce, která byla realizována, se nachází v prostorách zámku města Holešova. Jedná se o oltář, kde je obraz Panny Marie „Immaculata“ (Neposkvrněná). Tento oltář je situován do zámecké kaple, která vyšší šlechtě a Rottalům sloužila k rozjímání a menším bohoslužbám. Na pravé straně se nachází socha sv. Jana Sarkandera a na levé straně pak sv. Jan Nepomucký. Celý oltář je vytesán z červeného mramoru, zda se jedná o imitaci, to bohužel prameny neuvádějí. Nad oltářním obrazem je umístěn erb pána holešovského zámku Jana Antonína z Rottalu a jeho manželky Marie Cecilie z Trautmannsdorfu. Vedle erbu lemují kraje dva andílci a na vrcholu celého oltáře je instalován pozlacený kříž, který lemují oblaka.

Pokračování jeho práce můžeme sledovat nadále v Lipníku nad Bečvou. Zde oltář pamatuje mnohé, propadla se zde střecha a zničilo se retabulum. Naštěstí se jeho sochy zachovaly, čili nebyla nutná restaurace. Nachází se zde Sv. Petr a Pavel a andělé po obou stranách oltáře. Jeho dílo je patrné taky z důvodu provedení postoje andělů a úpravou draperie.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Černá kaple Holešov - socha anděla a putti

Dochovala se smlouva z roku 1748, která jej zavazovala k rozsáhlé práci pro proboštský poutní kostel v Dubu nad Moravou. Zde měl vytvořit ze štuku 11 andílků, 17 hlaviček andílků a 7 postav světců, kteří měly být v nadživotní velikosti pro výzdobu oltáře. Skici a návrhy vytvářel ve velkém počtu. Bohužel realizace nemohl provést. Při pracích ve velkých, studených a prašných kostelech si přivodil těžkou nemoc a nadále zakázkou pověřil Františka Kohla (1711–1766), který byl jeho nejbližším spolupracovníkem a žákem Donnerovým.

Zemřel 6. října 1750 a je pohřben v kryptě kostela sv. VáclavaTovačově, kde jsou pohřbeni ještě jeho dva bratři – Heinrich (17021750 a Caspar (16991765).

Seznam děl[editovat | editovat zdroj]

Černá kaple Holešov - socha hraběte Jana z Rottalu
Černá kaple Holešov - hlavní oltářní obraz Ukřižovaného
Černá kaple Holešov - Hlavní oltář
  • Svatá Anna s Pannou Marií – hřbitov, Tovačov
  • Svatý Vendelín – náměstí, Kojetín
  • Svatý Metoděj – kostel sv. Václava, Tovačov
  • Váza „Peklo“ – hřbitov, Střílky
  • Kazatelna, reliéf s Janem Křtitelem (1748) – kostel sv. Jana Křtitele, Určice
  • Svatá Anna – Oltář, kostel Narození Panny Marie, Vranov u Brna
  • Černá kaple – (dokončeno 1748) kostel Nanebevzetí Panny Marie, Holešov
  • Sochy sv. Petra, Pavla a anděla – kostel sv. Jakuba Většího, Lipník nad Bečvou
  • Kašna s „putti“ – zámecký park, Tovačov
  • Svatý Florián – náměstí, Kojetín

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, sv. I. a II.. [s.l.]: Akademia, 1994-1999. 
  • KUDĚLKA ZD., KRSEK I., STEHLÍK M., VÁLKA J. Umění baroka na Moravě a Slezsku. Praha: Akademia, 1996. 
  • ZUBEK R. Osudy moravské církve v 18. stol. 1695-1777. Praha: ČKCH, 1987. 
  • FIALOVÁ, Anežka. Bibliografie okresu Kroměříž. Muzeum Kroměříž: ČKCH, 1984. 
  • MRÁZEK I. Kamenná tvář Brna. Brno: [s.n.], 1993. 
  • SVOBODA K. Sochař Bohumír Fritsch a jeho výtvarné dílo v Holešově (Zvl. Otisk z "Našeho Valašska" XIII. Ročník 3 a 4 ke dvoustému výročí smrti Bohumíra Fritsche). Brno: [s.n.], 1951. 
  • HLOBIL I., TOGNER M., MICHNA P. Olomouc. [s.l.]: Odeon, 1984. 
  • MATOUŠKOVÁ L., ČÍHÁNEK Z. Bohumír Fritsch 1706-1750 (Medailon sochaře - štukatéra k 300. výročí jeho narození). Holešov: [s.n.], 2005.