Petr Mikeš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr Mikeš
Básník Petr Mikeš.jpg
Narození 19. srpna 1948
Zlín
Úmrtí 8. února 2016 (ve věku 67 let)
Pseudonym Jan Navrátil
Povolání básník, překladatel a spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Mikeš (19. srpen 1948 Zlín6. únor 2016[1]/8. únor 2016[2] Benešov) byl český básník, překladatel a redaktor publikující též pod pseudonymem Jan Navrátil. V 70. a 80. letech se podílel na samizdatové edici Texty přátel. V letech 19931997 byl redaktorem olomouckého nakladatelství Votobia, 20002004 redaktorem nakladatelství Periplum. V posledních letech spolupracoval s nakladatelstvími H a H, Fra, Dybbuk, Knižní klub, Rub a Odeon.

Život[editovat | editovat zdroj]

Své dětství prožil ve Zlíně. Roku 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval Slovanské gymnázium (maturoval 1966) a na FF UP angličtinu a ruštinu (19671970). Fakultu však nedokončil a státní zkoušky z obou jazyků složil r. 1975 na olomoucké jazykové škole. V letech 19701972 absolvoval v Brně nadstavbové studium knihovnictví a vědeckých informací.

V letech 19731974 pracoval v olomoucké Státní vědecké knihovně jako bibliograf, 1975–1976 na Lékařské fakultě UP jako překladatel, v období 19791980 pracoval jako noční hlídač, 1981–1990 jako překladatel na Přírodovědecké fakultě UP.

V letech 19711989 se podílel na fungování samizdatové edice Texty přátel, která šířila texty volného olomoucko-brněnského seskupení zapovězených autorů (Jiří Kuběna, Jaroslav Erik Frič, Josef Šafařík, Rostislav Valušek, Eduard Zacha aj.) i texty jiných zakazovaných autorů (Zahradníček, Deml, Seifert a mnoho dalších). V edici vyšlo kolem 280 svazků, jeden z prvních titulů byla např. Zahradníčkova La Saletta, byl zde dán prostor jak pro přepisy starších děl, původní básnické sbírky a překlady, tak i pro opisy jiných edic samizdatových a exilových vydavatelství.

V první polovině 70. let se v Brně účastnil projektů bytového divadla nazvaných Šlépěj v okně.

Po roce 1990 absolvoval několik zahraničních studijních pobytů v USA a Velké Británii. V letech 19931997 byl redaktorem olomouckého nakladatelství Votobia, které tehdy bylo největším nakladatelstvím na Moravě. Od roku 1998 až dosud je zástupcem šéfredaktora měsíčníku Poradce v Českém Těšíně. Roku 1999 se podílel na založení družstva nakladatelů Periplum a v letech 20002004 byl redaktorem tohoto nakladatelství. V současné době spolupracuje jako editor a překladatel např. s nakladatelstvím H a H, Fra, Dybbuk, Knižní Klub, Rub, Odeon atd. Roku 2001 se oženil s Alenou Jakoubkovou, spisovatelkou a bývalou redaktorkou nakladatelství Knižní klub a FortunaLibri. Od téhož roku žil střídavě v Olomouci – Hodolanech a v Praze. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Charakter jeho tvorby velice ovlivnila autorova konverze ke katolicismu (1972). Zřejmé je autorovo spirituální ladění: „Mikešova poezie je spíše spirituální či metafyzická než striktně religiózní, křesťanská nebo přímo katolická.“[3] Patrný je i vliv Jakuba Demla, Bohuslava Reynka, Jiřího Kuběny, ale i Paula Verlaina.[4] Často užívanou figurou je oxymóron, který v sobě zachycuje rozporuplný život za normalizace, protiklad neochvějné víry a pochybností či nejrůznější paradoxy. Texty bývají poznamenány osobní krizí a autorovým příklonem ke katolické církvi (např. sbírka Básně v próze). Frekventovaný je motiv ohně a ozvláštnění textu metaforami, personifikacemi a přirovnáními.

Kromě spolupráce s edicí Texty přátel se účastnil též různých samizdatových sborníků editovaných v Olomouci, Brně a Praze. Od r. 1990 publikoval ve Fragmentu K (Bratislava), Světové literatuře, Kursu, Scriptu, Hostu, Literárních novinách, Proglasu, Revolver Revue, Listech, Lidových novinách, Hanáckých novinách (Olomouc) aj.

Autorovým druhým tvůrčím prostorem jsou překlady. Do češtiny přeložil např. básně Ezry Pounda, Jamese Joyce, Jacka Kerouaca, Kerryho S. Keyse, Allena Ginsberga, Stephena Wattse, Sylvestera Polleta, aj. Jako pseudonym užívá jméno Jan Navrátil. Kromě toho překládal i ze slovenštiny, ruštiny a polštiny.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

Samizdat[editovat | editovat zdroj]

  • Oslovení (1973) – debut v samizdatové edici Texty přátel
  • Křehčí než rosa na podzim (1976)
  • Drť světla (1977)
  • Básně v próze (1977)
  • Práh bolesti (1978)
  • Triptych (1980)
  • Natalet (1980)
  • Stříbrný pták ve žluté skříni (1981)
  • Stejný svět (1982)
  • Básně 1973–1982 (souborné vydání, 1986)

Knižní výbory samizdatových textů[editovat | editovat zdroj]

  • Dům je tam (1993; v samizdatu 1989, polsky pod titulem Dom jest tam, 1991)
  • Básně v próze (1996)
  • Stříbrný pták ve žluté skříni (1997)
  • Jediné touhy zpěv (1998)

Oficiální[editovat | editovat zdroj]

  • Paměť rány (1990; anglicky pod titulem Memory of the Wound, 1994)
  • Jen slova / Just words (2005) – dvojjazyčná, česko-anglické vydání, částečné uchýlení k formě haiku
  • Starý dům. Haiku a jiné básně (2008)
  • Benátské iluminace (2011)
  • Dvojdomí (2012)

Vzpomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Když na tebe sáhne smrt...vzpomínky a portéty (2015)

Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Borges, Jorge Luis: Zrcadla jsou zvláštní věc (1996)
  • Bunting, Basil: Briggflatts (2000)
  • Caddel, Richard: Slova straky (2001)
  • Delinsky, Barbara: Stopy po ženě (1999)
  • Ellis, Bret Easton: Míň než nula (1993, jako Jan Navrátil)
  • Gane, Mike: Rozhovory s Baudrillardem (1998)
  • Gordimerová, Nadine: Poutníci (2004)
  • Grahamová, Caroline: Smrt v převleku (2002)
  • Haining, Peter: Zdi iluzí (1998)
  • Cha Ťin: Čekání na Lina (2001)
  • Image jako obraz. Poesie amerického imagismu (1993)
  • Imagisté. Poezie angloamerických imagistů (2000)
  • Joyce, James: Komorní hudba (2000)
  • Kerouac, Jack: Písmo zlaté věčnosti (1996)
  • Kerouac, Jack: Rozprášené básně (1995)
  • Keys, Kerry Shawn: Krajina supů (1996)
  • Muldoon, Paul: Wishbone / Kost přání (2007)
  • Polansky, Paul: Tíživé mlčení: Svědectví těch, kteří přežili Lety (1998)
  • Polansky, Paul: Toulavej pes (1999)
  • Pound, Ezra: Chtěl jsem napsat ráj (1993)
  • Pound, Ezra: Mistr těch, kteří vědí (1995) – výbory z díla, na nichž se podílel také jako překladatel
  • Pound, Homer: Syn slavného otce (2011)
  • Rachewiltz, Mary de: Diskrétnosti (2009)
  • Rachewiltz, Mary de: Rodokmen (2011)
  • Rachewiltz, Patrizia de: Můj Tchaj-šan (2010)
  • Shuker, Karl: Záhady planety Země (2000)
  • Terrell, Carroll F.: Vzpomínky na indiánskou řeku (2002)
  • Vítr z Narragansettu. Poezie Nové Anglie (2002)
  • Watts, Stephen: Gramsci & Caruso (2003)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Databáze Národní knihovny ČR
  2. KOVAŘÍKOVÁ, Kristýna. Zemřel básník Petr Mikeš [online]. Olomoucký deník, 2016-02-11, [cit. 2016-02-12]. Dostupné online.  
  3. ENGELKING, Leszek. Duchovní poezie Petra Mikeše v olomouckém samizdatu. In Víra a výraz. Brno : Host, 2005. ISBN 80-7294-163-1. S. 258–273.
  4. MYSLIVCOVÁ, Dana; ŠARADÍN, Pavel. Rozhovor s Petrem Mikešem. In Básně v próze. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-147-8. S. 79–80.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽEJOVSKÁ, A.: "Nejsem žádný zahrádkář" (rozhovor s P.M.). Czechlit.cz, 2014-01-18. Dostupné online.
  • ENGELKING, L.: Duchovní poezie Petra Mikeše v olomouckém samizdatu. In: Víra a výraz. Brno: Host, 2005, s. 258–273.
  • HANUŠKA, P. – MLČOCH, M.: Vedu zcela obyčejný život. Rozhovor s Petrem Mikešem. Tvar, 1998, 13, s. 8–9.
  • Kol. autorů: Dějiny české literatury 1945–1989 IV. Praha 2008.
  • MYSLIVCOVÁ, D. – ŠARADÍN, P.: Rozhovor s Petrem Mikešem. In: Básně v próze. Votobia: Olomouc, 1996, s. 63–87.
  • Olomouc v české literatuře: antologie. Ed. B. Kolář, Olomouc 2007.
  • Vertikální nostalgie: Olomoucká literární a umělecká scéna 90. let a současnosti. Ed. Milan Kozelka, Olomouc 2002.
  • Z paměti literární Olomouce: Sborník memoárů, statí a příležitostných textů. Ed. Bohumír Kolář, Olomouc 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]