Oxymóron

Oxymóron (protimluv, z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“) je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho“, „svítání na západě“ (Otokar Březina). Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořilo logický spor, paradox.

Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek, mimo to se tento výraz někdy používá pro označení vyjádření, která kritik považuje za chybná, případně tím sdělí svůj názor na věc (např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, chce vyjádřit, že všechny politiky považuje za nepoctivé).

Opakem oxymóra v lingvistickém smyslu je tautologie, případně pleonasmus.

Příklady

• „Mrtvé milenky cit, zborcené harfy tón.“ – Karel Hynek Mácha: Máj
• „Ty lásko svárlivá! laskavé záští! ó vše z ničehož prvorozené!“ – William Shakespeare: Romeo a Julie (překlad Josef Čejka)
• „Přivedla žebráka na mizinu“ (název povídky z knihy Povídky Malostranské od Jana Nerudy)
• „Já u pramene jsem a žízní hynu…“ – François Villon (překlad Otokar Fischer)
• „Byla čistá jako sníh, když zjara taje…“ – Karel Kryl: Tragédie s agentem
• „Humanitární bombardování“
• „bosé boty“

Související články

• Contradictio in adjecto
• Epiteton
• Důkaz sporem
• Paradox
• Pleonasmus