Tautologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tautologie (z řeckého ταυτολογία, tautologia, výpověď o témže) je v logice vždy pravdivý složený výrok. Je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí takového výroku. Příkladem tautologie je výrok: „Buď bude zítra pršet, nebo zítra pršet nebude.“

Formy tautologie[editovat | editovat zdroj]

Tautologií jsou především některé definice, jako například „Kampanologie je věda, která se zabývá vznikem, vývojem, výzdobou, funkcí a akustikou zvonů.“. Tento výrok neříká vlastně nic jiného, než že A = A.

Jiným případem jsou nepravé tautologie, výroky, které jsou samy o sobě tautologické, ale v souvislosti s kontextem získávají konkrétní význam. Například:

  • Výrok „Až to bude, tak to bude.“ ve skutečnosti zhruba znamená: „Nedá se to urychlit, musíš počkat.“
  • Výrok „Děti jsou děti.“ získá svůj význam v dialogu: „Vysvětloval jsem mu, že nesmí sám přecházet silnici, ale vůbec mě neposlouchá.“ – „To víš, děti jsou děti.“ Mluvčí tím má namysli, že neposlušnost je pro děti charakteristická, a tudíž vyplývající ze samotného označení.

Sem patří i výroky „doma je doma“, „udělal jsem, co jsem udělal“ nebo výroky ve formě „A není neA“, například „mír není válka“ či „co je černé, není bílé“.

Tautologie je také nadbytečné zdvojení téhož významu různými slovy nebo částmi slova, označované též pojmem pleonasmus nebo perisologie. Sem mohou patřit např. výrazy „vždy a navěky“, „zcela a úplně“, „třídílná trilogie“, „nejoptimálnější“ apod. Taková tautologie může být buď stylistickou chybou, nebo výrazovým prostředkem, který má umocnit některou z vlastností daného předmětu. Kupříkladu slovo „dárek“ v sobě zahrnuje představu svobodného rozhodnutí dát někomu něco zdarma. Avšak spojení „zdarma daný dárek“ chce odlišit takový dárek od různých bonusů, které jsou sice také označeny „zdarma“, ale zákazník si je přitom zaplatí.

Opakem tautologie v logice je kontradikce, v lingvistickém smyslu oxymóron.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACHOVÁ, Svatava; ŠVEHLOVÁ, Milena. Sémantická & pragmatická lingvistika. Praha : Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-7290-061-7. S. 45-47.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]