Josef Šafařík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Šafařík
Narození 11. února 1907
Prostějov
Úmrtí 23. dubna 1992 (ve věku 85 let)
Brno
Místo odpočinku Brno
Alma mater Vysoké učení technické v Brně
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Plaketa v Brně v Grohově ulici.

Ing. Josef Šafařík (11. února 1907 Prostějov23. dubna 1992 Brno) byl český filosof, esejista a dramatik.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd.

Myšlenky[editovat | editovat zdroj]

Vztah k Chartě 77[editovat | editovat zdroj]

"Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík začal pracovat na svém ústředním díle Cestou k poslednímu.[1]

Kritika ekonomického systému[editovat | editovat zdroj]

Ekonomický systém, dle Šafaříka, nenechává prostor pro umění a bytí člověka. Naopak je tento systém vázán na moc – hodnotná práce je ta, kterou potřebuje moc. Ekonomický přístup, jako zaměření na produkci a přehlížení neproduktivního, je častým bodem Šafaříkovy kritiky.[2] Díky placené práci prodávají lidé své bytí, čímž se peníze stávají náhražkou lidství a zaplňují bytostné prázdno.[3]

Jakýkoliv pokrok je podle Šafaříka pouhou iluzí – představa postupu vpřed je atributem pádu, nesledujeme to, od čeho odpadáme, ale to, k čemu padáme.[4]

Sebe-odcizení a nebytí[editovat | editovat zdroj]

Jednou ze základních Šafaříkových úvah je pojetí dichotomie bytí – moc. Bytí neznamená žít, bytí je víc. Bytí je charakteristickým znakem člověka a jeho možností. Naproti tomu nebytí vnímá Šafařík jako odevzdání se moci, sebe-odcizení – odevzdání své smrti někomu/něčemu jinému.[4]

Vybrané dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Cestou k poslednímu, Atlantis : Brno, 1992
  • Hrady skutečné a povětrné Dauphin : Praha, 2008
  • Sedm listů Melinovi
  • Průkaz totožnosti
  • Člověk ve věku stroje
  • Noční můra (drama)
  • Mefistův monolog

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEHYBA, Jan. Pojetí moci u Josefa Šafaříka. Brno, 2009 [cit. 2015-03-09]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Zouhar. Dostupné online.
  2. ŠAFAŘÍK, Josef. O rubatu čili vyznání. ŠAFAŘÍK, Josef a Michal JAREŠ. Hrady skutečné a povětrné. Praha: Dauphin, 2008. ISBN 9788072721610. 
  3. ŠAFAŘÍK, Josef. Cestou k poslednímu. Brno: [s.n.], 1992. ISBN 80-7108-021-7. 
  4. a b Marešová, Dominika: John Ruskin a Josef Šafařík - analýza dvou konceptů environmentálního myšlení – Bakalářská práce obhájená v roce 2012 na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]