Červený kostel (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Červený kostel
Olomouc 7384.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Červený kostel
Červený kostel
Architektonický popis
Stavební sloh novogotika
Výstavba 1902
Odkazy
Kód památky 38095/8-2953 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červený kostel je 55 metrů vysoký novogotický kostel severoněmecké cihlové gotiky v Olomouci. Od roku 1956 se využívá jako sklad knih Vědecké knihovny v Olomouci a není veřejnosti přístupný.

Kostel stojí na místě křížení třídy Svobody a Bezručovy ulice, v sousedství knihovny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel stojí na místě hradeb původní bastionové olomoucké pevnosti. Projekt kostela vypracoval Franz Böhm v roce 1898 a sám řídil stavbu až do jejího dokončení v roku 1902 (základní deska byla položena 17. května 1901). Böhmův projekt zjednodušil vypuštěním postranních arkád a celkově upravil německý architekt Max Löw z Brunšviku.[1]

Červený kostel v období první republiky

Urbanisticky patří kostel do záměru architekta Camilla Sitteho, jenž zpracoval první regulační plán výstavby města Olomouce, s důrazem na celkové vedení a budovy na dnešní třídě Svobody. Záměrem architekta bylo vybudovat moderní okružní třídu podle vzoru Ringstraße ve Vídni, přičemž po obvodu této okružní třídy měly vyrůst monumenetální státní, městské i soukromé budovy, a proto zde byl postaven také Červený kostel.[1]

V roce 1919 stal se kostelem Německé evangelické církve v ČSR, když se s ní sloučil původní vlastník, Evangelická církev augsburského vyznání, a po roce 1945 připadl státu, který ji propůjčil českým evangelíkům. Nicméně od roku 1956 docházelo k omezování církevní činnosti a už roku 1959 byl předán Univerzitní knihovně jako sklad pro knihy,[2] přičemž k těmto účelům slouží dodnes (uloženo 250 000 svazků).

Strop v kostele

Zachovaná je pouze dřevěná kazatelna, varhany jsou umístěny v husitském kostele v Chudobíně. Krásně řezbársky zdobené lavice byly, údajně z nařízení města, v blízké škole rozřezány a spáleny.[1] Od roku 1959 byl veřejnosti zpřístupněn pouze dvakrát v rámci Dnů evropského kulturního dědictví (v roce 2004 a 2005).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BARTUŠEK, Jan; POJSL, Miloslav. Olomouc Evangelické kostely. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2006. 31 s. (Cirkevní památky; sv. 39). ISBN 80-86157-17-2. 
  2. TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-184-2. S. 108–110. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]