Přeskočit na obsah

Červený kostel (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Červený kostel
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice49°35′36,53″ s. š., 17°14′50,06″ v. d.
Map
Základní informace
CírkevNěmecká evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Českobratrská církev evangelická
Současný majitelOlomoucký kraj
Architektonický popis
Stavební slohnovogotika
Výstavba1902
Další informace
AdresaOlomouc, ČeskoČesko Česko
Kód památky38095/8-2953 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červený kostel je 55 metrů vysoký novogotický kostel severoněmecké cihlové gotiky v Olomouci. Byl postaven na začátku 20. století pro německé evangelíky. V letech 1961–2019 byl využíván jako sklad knih Vědecké knihovny v Olomouci a nebyl veřejnosti přístupný. Od roku 2023 se po kompletní rekonstrukci stal kulturně-vzdělávacím centrem Vědecké knihovny, ve kterém jsou pořádány přednášky, koncerty, výstavy, prohlídky i akce pro děti. [1]

Kostel stojí na místě křížení třídy Svobody a Bezručovy ulice, v sousedství knihovny. Je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Kostel stojí na místě hradeb původní bastionové olomoucké pevnosti. Projekt kostela vypracoval Franz Böhm v roce 1898 a sám řídil stavbu až do jejího dokončení v roku 1902. Základní deska byla položena 16. května 1901, chrám byl vysvěcen 5. října 1902.[3] Böhmův projekt zjednodušil vypuštěním postranních arkád a celkově upravil německý architekt Max Löw z Brunšviku.[4]

Červený kostel v období první republiky

Urbanisticky patří kostel do záměru architekta Camilla Sitteho, jenž zpracoval první regulační plán výstavby města Olomouce, s důrazem na celkové vedení a budovy na dnešní třídě Svobody. Záměrem architekta bylo vybudovat moderní okružní třídu podle vzoru Ringstraße ve Vídni. Po obvodu této okružní třídy měly vyrůst monumentální státní, městské i soukromé budovy, a proto zde byl postaven také Červený kostel.[4] Za kostelem byla postavena dvoupatrová budova fary ve stejném novogotickém stylu, ve které byly dva sály, kanceláře a byty.

V roce 1919 se stal kostelem Německé evangelické církve v ČSR, jakožto nástupnické církve původního vlastníka – Evangelické církve augsburského vyznání. Po roce 1945 připadl státu, který jej propůjčil českým evangelíkům. Nicméně od roku 1956 docházelo k omezování církevní činnosti a v listopadu 1960 se v kostele konaly poslední bohoslužby.[3] Roku 1961 byl předán Univerzitní knihovně jako sklad pro knihy,[5][4] přičemž k těmto účelům sloužil do roku 2019 (uloženo 310 000 svazků).[1]

Strop v kostele (depozitář VKOL)

Kostel byl vyklizen, zachována zůstala pouze dřevěná kazatelna a řezbářsky zdobené boční chóry. Varhany byly umístěny v husitském kostele v Chudobíně, zvon do evangelického kostela v Olomouci. Krásně řezbářsky zdobené lavice byly, údajně z nařízení města, v blízké škole rozřezány a spáleny.[4] Od roku 1959 byl veřejnosti zpřístupněn pouze několikrát v rámci Dnů evropského kulturního dědictví.

V roce 1989 byla opravena kostelní věž, o dva roky později fasáda kostela a vstupní schodiště. Na věž byly instalovány hodiny. V letech 2005–2006 byly restaurovány okenní vitráže.[4]

V roce 2001 knihovna přešla do správy Olomouckého kraje pod novým názvem Vědecká knihovna Olomouc (VKOL) a v roce 2005 byla za kostelem otevřena nová budova ředitelství.[1]

V letech 2020–2023 proběhla rekonstrukce kostela podle projektu atelieru-r architekta Miroslava Pospíšila. Ke kostelu bylo přistavěno modernistické foyer, spojující kostel s ředitelstvím Vědecké knihovny. Byla provedena i úprava bezprostředního okolí kostela včetně instalace osvětlovacích těles. Prostor kostela slouží k pořádání kulturních, výchovných a společenských akcí.[6][7][8]

Projekt v rámci Národního plánu obnovy byl financován z prostředků Olomouckého kraje s přispěním Evropské unie.[1][9] Celkové náklady činily 170 mil. Kč.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Interiér Červeného kostela po rekonstrukci.

Novogotická stavba má půdorys kříže s polygonálně ukončenými rameny a presbytářem, ke kterému byla přistavěna nízká sakristie. Hranolová věž je ukončena vysokou jehlancovou střechou s křížem a makovicí. Na místa původních dekorativních prvků střechy, jež se nepodařilo zachovat, byly nainstalovány soudobé artefakty z dílny olomouckého sochaře Jana Dostála. Ve druhém patře věže je na každé straně prolomena dlouhá úzká dvojice oken, nad kterými se nacházejí trojúhelníkové štíty s hodinovými ciferníky. Loď je kryta sedlovou střechou se sanktusníkem na hřebenu. Fasáda je obložena keramickým obkladem imitujícím cihlové zdivo, ozdobená terakotovými prvky (portál v průčelí) a kamennými detaily (sokl, římsy aj.). V průčelí nad portálem je prolamovaný obklad s mřížkovým vzorem, nad ním pás pěti menších oken a slepá rozeta. Okna v lodi jsou ve dvou řadách nad sebou, zdobená vitrážemi. Spodní řadu tvoří trojice menších oken, nad nimi velká jednoduchá okna.

Interiér o ploše 395 m² je řešen v hnědobílé barevnosti. Na projektu se podílelo designové studio Denisy Strmiskové. Z původních prvků byly ponechány dřevěná kazatelna na zdi u bývalého presbytáře a galerie zavěšená po obvodu lodi. Místo zničených kostelních lavic slouží k sezení dřevěné židle z masivního ořechu. Umělé osvětlení sálu je řešeno pomocí jednoduchých závěsných skleněných svítidel ve tvaru kruhu.

V bývalém presbytáři, na který se vstupuje po čtyřech kamenných stupních, je místo oltáře velká policová stěna s knihami otočenými obráceně hřbetem dovnitř. Nerezové desky uprostřed stěny vytvářejí obraz kříže. Na zdi za knižním oltářem jsou dva nápisy s biblickými citáty.

Mezi kostelem a budovou ředitelství knihovny byla vybudována přístavba, v níž se nachází nutné sociální zázemí, vstupní prostor s recepcí a kavárnou. Fasády a střecha objektu jsou z černého plechu a skla, v interiéru převládá beton v růžovém odstínu. Hlavní dekorační prvek tvoří stěna s policemi, zaplněná starými knihami otočenými hřbety dozadu s večerním podsvícením, a moderní závěsná svítidla z barevného skla. Knihy pocházejí od občanů z veřejné sbírky, kterou vyhlásila VKOL.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Červený kostel VKOL v Olomouci – místo kultury, setkávání, vzdělávání.. www.vkol.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ evangelický kostel - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ZATLOUKAL, Pavel, a j. Červený kostel v Olomouci. Olomouc: VKOL, 2023. ISBN 978-80-7053-340-6. S. 16, 36. 
  4. ↑ a b c d e BARTUŠEK, Jan; POJSL, Miloslav. Olomouc Evangelické kostely. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2006. 31 s. (Cirkevní památky; sv. 39). ISBN 80-86157-17-2. 
  5. ↑ TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-184-2. S. 108–110. 
  6. ↑ O Červeném kostele: Rekonstrukce promění chrám v moderní kulturní stánek | Olomoucký REJ. O Červeném kostele: Rekonstrukce promění chrám v moderní kulturní stánek | Olomoucký REJ [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ KABOŇ, Magda Vránová ,Lukáš. Nový Červený kostel zevnitř. Takto teď vypadá proměna. Olomoucký deník. 2023-01-24. Dostupné online [cit. 2024-11-27]. 
  8. ↑ ATELIER-R. stavební úpravy Červeného kostela | atelier-r. atelier-r.cz [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Archiweb - Obnova Červeného kostela. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archiweb - Přístavbu červeného kostela v Olomouci ozdobí tisíce knih. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZATLOUKAL, Pavel, aj. Červený kostel v Olomouci. Místo kultury, setkávání, vědění. Olomouc: VKOL, 2023. 67 s. ISBN 978-80-7053-340-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Červený_kostel_(Olomouc)&oldid=24552235“