Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)
Evangelická církev v Rakousku vznikla po vydání tolerančního patentu. Tvořila až do rozpadu Rakousko-Uherska poměrně volnou správní unii luteránů a reformovaných (kalvinistů) na území Předlitavska. V letech 1867–1915 se oficiálně nazývala Evangelická církev augšburského a helvétského vyznání v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených. Sbory obou vyznání spojovaly společné vrcholné orgány a společné církevní právo.
Dějiny církve[editovat | editovat zdroj]
Vznik církve[editovat | editovat zdroj]
Evangelická církev v Rakousku se zformovala na základě tolerančního patentu a navazujícího tolerančního zákonodárství.
Školství[editovat | editovat zdroj]
Roku 1869 fungovalo v západní části Habsburské monarchie 373 školních obcí, roku 1913 jejich počet poklesl na pouhých 174 konfesních škol.[1]
Zánik církve[editovat | editovat zdroj]
Před rozpadem Rakousko-Uherska se církev skládala z 10 superintendencí, 23 seniorátů a 291 farních sborů. K církvi se hlásilo na 590.000 osob. Kázáno bylo v němčině, češtině a polštině. Část církve helvétského vyznání byla z 90 % českojazyčná.[2]
Po rozpadu Rakousko-Uherska vytvořily jednotlivé části církve nové církevní organizace v nástupnických státech, případně se spojily s jinými církvemi. Na území Československa se české reformované sbory sloučily s českými luterskými sbory v Českobratrskou církev evangelickou v roce 1918, německé luterské a reformované sbory se sloučily v Německou evangelickou církev v Československé republice v roce 1919 a převážně polské luterské sbory na Těšínsku vytvořily Augšburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu.
Správa církve[editovat | editovat zdroj]
Obě protestantské církve byly rozděleny do správních obvodů, které se nazývaly superintendence. V Rakousku bylo zřízeno pět superintendencí a. v. (1. dolno- a vnitrorakouská; 2. hornorakouská a salcburská; 3. česká; 4. moravsko-slezská; 5. haličská) a tři, resp. čtyři superintendence h. v. (1. dolnorakouská; 2. česká; 3. moravská; [4.] haličská). V čele superintendencí stáli duchovní s titulem superintendent (pouze v čele haličské „superintendence“ h. v. stál senior, který byl bezproztředně podřízen konzistoři).
Seznam superintendentů[editovat | editovat zdroj]
Superintendenti dolno- a vnitrorakouské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]
- Georg Fock (1783–1796)
- Joachim Susemihl (1796–1797)
- Johann Samuel Kaltenstein (1797–1805)
- Johann Wächter (1806–1827)
- Christian Heyser (1834–1839)
- Ernst Pauer (1845–1861)
- Andreas von Grunesch (1862–1875)
- Karl Bauer (1877–1895)
- Josef Winkler (1895–1903)
- Carl Lichtenstettiner (1905–1928)
Superintendenti hornorakouské a salcburské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]
- Johann Christian Thielisch (1783–1827)
- Johann Steller (1832–1854)
- Johann Theodor Wehrenfennig (1855–1856)
- Erich Martin Sääf (1857–1880)
- Jakob Ernst Koch (1880–1907)
- Friedrich Koch (1908–1920)
Superintendenti české superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]
- Jan Láho (1784–1785)
- Štěpán Leška (1786–1797)
- Johann Götschel (1798–1799)
- Carl Hoenicka (1800–1807)
- Michael G. Seihm (1807–1828)
- Josef Krejčí (1829–1844)
- Prokop Heřman Krištufek (1845–1863)
- Jakub Beneš (1863–1873)
- Daniel B. Molnár (1874–1889)
- Adam I. M. Koch (1890–1900)
Superintendenti východní (české) superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]
Superintendenti moravsko-slezské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]
- Traugott Bartelmus (1784–1809)
- Jan Jiří Schmitz (1810–1825)
- Ondřej Paulini (1827–1829)
- Jan Jiří Lumnitzer (1830–1863)
- Carl Samuel Schneider (1864–1882)
- Theodor Karl Haase (1882–1909)
- Ondřej Krzywoń (1909–1911)
- Ondřej Glajcar (1912–1918)
- Martin Theodor Haase (1918) (superintendent-elekt)
Superintendenti haličské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]
- Joseph Paulini (1804–1806)
- Samuel Bredetzky (1806–1812)
- Johann Samuel Fuchs (1813–1817)
- Friedrich Wilhelm Stockmann (1817–1831)
- Adolf Theodor Haase (1833–1870)
- Jacob Hönel (1871–1885)
- Carl Gustav Zipser (1886–1896)
- Herrmann Hans Georg Fritsche (1897–1924) (od r. 1920 superintendent Evangelické církve augsburského a helvetského vyznání v Malopolsku)
Superintendenti dolnorakouské superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]
- Carl Wilhelm Hilchenbach (1785–1816)
- Justus Hausknecht (1818–1834)
- Gottfried Franz (1834–1873)
- Erhard Buschbeck (1875–1882)
- Friedrich Otto Schack (1883–1922)
Superintendenti české superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]
- Ferenc Kovács (1784–1788)
- Samuel Szücs (1788–1798)
- György Fazekas (1798–1810)
- László Baka (1810–1820)
- Matěj Kubeš (1820–1855)
- František Filipi (1857–1861)
- Jan Veselý (1863–1889)
- Justus Emanuel Szalatnay (1889–1910)
- Čeněk Dušek (1910–1918)
Superintendenti moravské superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]
- Michal Blažek (1796–1809)
- Jiří Opočenský (–1842)
- Samuel von Nagy (1842–1863)
- Jan Beneš (1863–1883)
- Josef Totušek (1884–1899)
- Ferdinand Císař (1899–1918)
Senioři haličské superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]
Seznam prezidentů vrchní církevní rady[editovat | editovat zdroj]
- Joseph Andreas Zimmermann (1861–1874)
- Conrad Schmidt von Altenheim (1874–1884)
- Rudolf von Franz (1884–1909)
- Herman Pfaff (1909–1911)
- Wolfgang Haase (1911–1925)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Toleranční patent
- Evangelická církev v Rakousku
- Českobratrská církev evangelická
- Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Klieber,Rupert: Jüdische, Christliche, Muslimische Lebenswelten der Donaumonarchie 1848-1918. Wien, 2010, s. 195
- ↑ Gottas, Friedrich: Die Geschichte des Protestantismus in der Habsburgermonarchie. In: Wandruszka und Urbanitsch: Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Bd. IV: Die Konfessionen. Wien 1985, S. 489-595
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Dílo Prozatímní zřízení evangelické církve (1861) ve Wikizdrojích