Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Evangelická církev v Rakousku vznikla po vydání tolerančního patentu. Tvořila až do rozpadu Rakousko-Uherska poměrně volnou správní unii luteránů a reformovaných (kalvinistů) na území Předlitavska. V letech 18671915 se oficiálně nazývala Evangelická církev augšburského a helvétského vyznání v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených. Sbory obou vyznání spojovaly společné vrcholné orgány a společné církevní právo.

Dějiny církve[editovat | editovat zdroj]

Vznik církve[editovat | editovat zdroj]

Evangelická církev v Rakousku se zformovala na základě tolarančního patentu a navazujícího tolerančního zákonodárství.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Roku 1869 fungovalo v západní části Habsburské monarchie 373 školních obcí, roku 1913 jejich počet poklesl na pouhých 174 konfesních škol.[1]

Zánik církve[editovat | editovat zdroj]

Před rozpadem Rakousko-Uherska se církev skládala z 10 superintendencí, 23 seniorátů a 291 farních sborů. K církvi se hlásilo na 590.000 osob. Kázáno bylo v němčině, češtině a polštině. Část církve helvétského vyznání byla z 90% českojazyčná.[2]

Po rozpadu Rakousko-Uherska vytvořily jednotlivé části církve nové církevní organizace v nástupnických státech, případně se spojily s jinými církvemi. Na území Československa se české reformované sbory sloučily s českými luterskými sbory v Českobratrskou církev evangelickou v roce 1918, německé luterské a reformované sbory se sloučily v Německou evangelickou církev v Československé republice v roce 1919 a převážně polské luterské sbory na Těšínsku se sloučily v Augšburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu.

Správa církve[editovat | editovat zdroj]

Obě protestantské církve byly rozděleny do správních obvodů, které se nazývaly superintendence. V Rakousku bylo zřízeno pět superintendencí a. v. (1. dolno- a vnitrorakouská; 2. hornorakouská a salcburská; 3. česká; 4. moravsko-slezská; 5. haličská) a tři, resp. čtyři superintendence h. v. (1. dolnorakouská; 2. česká; 3. moravská; [4.] haličská). V čele superintendencí stáli duchovní s titulem superintendent (pouze v čele haličské „superintendence“ h. v. stál senior, který byl bezproztředně podřízen konzistoři).

Seznam superintendentů[editovat | editovat zdroj]

Superintendenti dolno- a vnitrorakouské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Georg Fock (17831796)
  2. Joachim Susemihl (17961797)
  3. Johann Samuel Kaltenstein (17971805)
  4. Johann Wächter (18061827)
  5. Christian Heyser (18341839)
  6. Ernst Pauer (18451861)
  7. Andreas von Grunesch (18621875)
  8. Karl Bauer (18771895)
  9. Josef Winkler (18951903)
  10. Carl Lichtenstettiner (19051928)

Superintendenti hornorakouské a salcburské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Johann Christian Thielisch (17831827)
  2. Johann Steller (18321854)
  3. Johann Theodor Wehrenfennig (18551856)
  4. Erich Martin Sääf (18571880)
  5. Jakob Ernst Koch (18801907)
  6. Friedrich Koch (19081920)

Superintendenti české superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Láho (17841785)
  2. Štěpán Leška (17861798)
  3. Johann Götschel (17981799)
  4. Carl Hoenick (18001807)
  5. Michael G. Seihm (18071828)
  6. Josef Krejčí (18291844)
  7. Heřman Kryštůfek (18451863)
  8. Daniel B. Molnár (1874–)
  9. Adam I. M. Koch (18901900)

Superintendenti východní (české) superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Karel Eduard z Lány (19021903)
  2. František Trnka (1905–?)

Superintendenti moravsko-slezské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]

Superintendent Ondřej Paulini
  1. Traugott Bartelmus (17841809)
  2. Jan Jiří Schmitz (18101825)
  3. Ondřej Paulini (18271829)
  4. Jan Jiří Lumnitzer (18301863)
  5. Carl Samuel Schneider (18641882)
  6. Theodor Karl Haase (18821909)
  7. Ondřej Krzywoń (19091911)
  8. Ondřej Glajcar (19121918)
  9. Martin Theodor Haase (1918) (superintendent-elekt)

Superintendenti haličské superintendence a. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Joseph Paulini (18041806)
  2. Samuel Bredetzky (18061812)
  3. Johann Samuel Fuchs (18131817)
  4. Friedrich Wilhelm Stockmann (18171831)
  5. Adolf Theodor Haase (18331870)
  6. Jacob Hönel (18711885)
  7. Carl Gustav Zipser (18861896)
  8. Herrmann Hans Georg Fritsche (18971924)
  9. Theodor Zöckler (19241939)

Superintendenti dolnorakouské superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Carl Wilhelm Hilchenbach (17851816)
  2. Justus Hausknecht (18181834)
  3. Gottfried Franz (18341873)
  4. Erhard Buschbeck (18751882)
  5. Friedrich Otto Schack (18831922)

Superintendenti české superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Ferenc Kovács (17841788)
  2. Samuel Szücs (17881798)
  3. György Fazekas (17981810)
  4. László Baka (18101820)
  5. Matěj Kubeš (18201855)
  6. František Filipi (18571861)
  7. Jan Veselý (18631889)
  8. Justus Emanuel Szalatnay (18891910)
  9. Čeněk Dušek (19101918)

Superintendenti moravské superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]

  1. Michal Blažek (17961809)
  2. Jiří Opočenský (–1842)
  3. Samuel von Nagy (18421863)
  4. Jan Beneš (18631883)
  5. Josef Totušek (18841899)
  6. Ferdinand Císař (18991918)

Senioři haličské superintendence h. v.[editovat | editovat zdroj]

Wolfgang Haase

Seznam prezidentů vrchní církevní rady[editovat | editovat zdroj]

  1. Joseph Andreas Zimmermann (18611874)
  2. Conrad Schmidt von Altenheim (18741884)
  3. Rudolf von Franz (18841909)
  4. Herman Pfaff (19091911)
  5. Wolfgang Haase (19111925)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Klieber,Rupert: Jüdische, Christliche, Muslimische Lebenswelten der Donaumonarchie 1848-1918. Wien, 2010, s. 195
  2. Gottas, Friedrich: Die Geschichte des Protestantismus in der Habsburgermonarchie. In: Wandruszka und Urbanitsch: Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Bd. IV: Die Konfessionen. Wien 1985, S. 489-595

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]