Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)

Evangelická církev v Rakousku vznikla po vydání tolerančního patentu. Tvořila až do rozpadu Rakousko-Uherska poměrně volnou správní unii luteránů a reformovaných (kalvinistů) na území Předlitavska. V letech 1867–1915 se oficiálně nazývala Evangelická církev augšburského a helvétského vyznání v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených. Sbory obou vyznání spojovaly společné vrcholné orgány a společné církevní právo.

Dějiny církve

Vznik církve

Evangelická církev v Rakousku se zformovala na základě tolerančního patentu a navazujícího tolerančního zákonodárství.

Školství

Roku 1869 fungovalo v západní části Habsburské monarchie 373 školních obcí, roku 1913 jejich počet poklesl na pouhých 174 konfesních škol.

Zánik církve

Před rozpadem Rakousko-Uherska se církev skládala z 10 superintendencí, 23 seniorátů a 291 farních sborů. K církvi se hlásilo na 590.000 osob. Kázáno bylo v němčině, češtině a polštině. Část církve helvétského vyznání byla z 90 % českojazyčná.

Po rozpadu Rakousko-Uherska vytvořily jednotlivé části církve nové církevní organizace v nástupnických státech, případně se spojily s jinými církvemi. Na území Československa se české reformované sbory sloučily s českými luterskými sbory v Českobratrskou církev evangelickou v roce 1918, německé luterské a reformované sbory se sloučily v Německou evangelickou církev v Československé republice v roce 1919 a převážně polské luterské sbory na Těšínsku vytvořily Augšburskou církev evangelickou ve východním Slezsku v Československu.

Správa církve

Obě protestantské církve byly rozděleny do správních obvodů, které se nazývaly superintendence. V Rakousku bylo zřízeno pět superintendencí a. v. (1. dolno- a vnitrorakouská; 2. hornorakouská a salcburská; 3. česká; 4. moravsko-slezská; 5. haličská) a tři, resp. čtyři superintendence h. v. (1. dolnorakouská; 2. česká; 3. moravská; [4.] haličská). V čele superintendencí stáli duchovní s titulem superintendent (pouze v čele haličské „superintendence“ h. v. stál senior, který byl bezproztředně podřízen konzistoři).

Seznam superintendentů

Johann Georg Fock

Superintendenti dolno- a vnitrorakouské superintendence a. v.

1. Georg Fock (1783–1796)
2. Joachim Susemihl (1796–1797)
3. Johann Samuel Kaltenstein (1797–1805)
4. Johann Wächter (1806–1827)
5. Christian Heyser (1834–1839)
6. Ernst Pauer (1845–1861)
7. Andreas von Grunesch (1862–1875)
8. Karl Bauer (1877–1895)
9. Josef Winkler (1895–1903)
10. Carl Lichtenstettiner (1905–1928)

Superintendenti hornorakouské a salcburské superintendence a. v.

1. Johann Christian Thielisch (1783–1827)
2. Johann Steller (1832–1854)
3. Johann Theodor Wehrenfennig (1855–1856)
4. Erich Martin Sääf (1857–1880)
5. Jakob Ernst Koch (1880–1907)
6. Friedrich Koch (1908–1920)

Johann Christoph Friedrich Götschel

Superintendenti české superintendence a. v.

1. Jan Láho (1784–1785)
2. Štěpán Leška (1786–1797)
3. Johann Götschel (1798–1799)
4. Carl Hoenicka (1800–1807)
5. Michael G. Seihm (1807–1828)
6. Josef Krejčí (1829–1844)
7. Prokop Heřman Krištufek (1845–1863)
8. Jakub Beneš (1863–1873)
9. Daniel B. Molnár (1874–1889)
10. Adam I. M. Koch (1890–1900)

Superintendenti východní (české) superintendence a. v.

1. Karel Eduard z Lány (1902–1903)
2. František Trnka (1905–1916)
3. Ferdinand Hrejsa (1917-1921)

Superintendenti moravsko-slezské superintendence a. v.

Superintendent Ondřej Paulini

1. Traugott Bartelmus (1784–1809)
2. Jan Jiří Schmitz (1810–1825)
3. Ondřej Paulini (1827–1829)
4. Jan Jiří Lumnitzer (1830–1863)
5. Carl Samuel Schneider (1864–1882)
6. Theodor Karl Haase (1882–1909)
7. Ondřej Krzywoń (1909–1911)
8. Ondřej Glajcar (1912–1918)
9. Martin Theodor Haase (1918) (superintendent-elekt)

Superintendenti haličské superintendence a. v.

1. Joseph Paulini (1804–1806)
2. Samuel Bredetzky (1806–1812)
3. Johann Samuel Fuchs (1813–1817)
4. Friedrich Wilhelm Stockmann (1817–1831)
5. Adolf Theodor Haase (1833–1870)
6. Jacob Hönel (1871–1885)
7. Carl Gustav Zipser (1886–1896)
8. Herrmann Hans Georg Fritsche (1897–1924) (od r. 1920 superintendent Evangelické církve augsburského a helvetského vyznání v Malopolsku)

Superintendenti dolnorakouské superintendence h. v.

1. Carl Wilhelm Hilchenbach (1785–1816)
2. Justus Hausknecht (1818–1834)
3. Gottfried Franz (1834–1873)
4. Erhard Buschbeck (1875–1882)
5. Friedrich Otto Schack (1883–1922)

Superintendenti české superintendence h. v.

1. Ferenc Kovács (1784–1788)
2. Samuel Szücs (1788–1798)
3. György Fazekas (1798–1810)
4. László Baka (1810–1820)
5. Matěj Kubeš (1820–1855)
6. František Filipi (1857–1861)
7. Jan Veselý (1863–1889)
8. Justus Emanuel Szalatnay (1889–1910)
9. Čeněk Dušek (1910–1918)

Náhrobek superintendenta Jana Beneše

Superintendenti moravské superintendence h. v.

1. Michal Blažek (1796–1809)
2. Jiří Opočenský (–1842)
3. Samuel von Nagy (1842–1863)
4. Jan Beneš (1863–1883)
5. Josef Totušek (1884–1899)
6. Ferdinand Císař (1899–1918)

Senioři haličské superintendence h. v.

Wolfgang Haase

Seznam prezidentů vrchní církevní rady

1. Joseph Andreas Zimmermann (1861–1874)
2. Conrad Schmidt von Altenheim (1874–1884)
3. Rudolf von Franz (1884–1909)
4. Herman Pfaff (1909–1911)
5. Wolfgang Haase (1911–1925)

Související články

• Toleranční patent
• Evangelická církev v Rakousku
• Českobratrská církev evangelická
• Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Externí odkazy

• Dílo Prozatímní zřízení evangelické církve (1861) ve Wikizdrojích