Justus Emanuel Szalatnay

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Justus Emanuel Szalatnay
Justus Emanuel Szalatnay r. 1889
Narození 21. srpna 1834
Moraveč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. dubna 1910 (ve věku 75 let)
Velim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Justus Emanuel Szalatnay z Nagy Szalatna (21. srpna 1834, Moraveč[1]30. dubna 1910[zdroj?], Velim) byl český šlechtic, evangelický farář a hospodářský činitel na Kolínsku a Čáslavsku.

Život a duchovní dráha[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého uherského šlechtického rodu Szalatnayů z Nagy Szalatna. Jeho předkové přišli do Čech na konci 18. století naturalizovali se zde. Justus Emanuel se narodil v Moravči, studoval ve Vídni a v Basileji. Roku 1857 se stal vikářem ve Velimi a o rok později farářem evangelické církve helvétského vyznání. Roku 1862 se oženil s Annou, ovdovělou Kulichovou, rozenou Dlaskovou (1815-1898). Roku 1871 se stal seniorem čáslavského seniorátu. Roku 1889 byl zvolen superintendentem (biskupem) české evangelické církve helvétského vyznání.

Hospodářská činnost[editovat | editovat zdroj]

Pro Velim a její okolí byl velmi významný nejen jako duchovní, ale i v oblasti hospodářského rozvoje obce. Dal postavit obecnou školu, evangelickou faru a ovlivnil postavení železniční zastávky ve Velimi. Zakoupil hospodářství, které evangelický sbor využíval i po jeho smrti. Stýkal se s vlivnými lidmi, mimo jiné s národohospodářem Františkem Horským, rytířem z Horskyfeldu, dále s majitelem Náchodského panství Vilémem ze Schaumburg-Lippe, Ferdinandem Hrejsou nebo s Tomášem G. Masarykem.

Podpořil vznik cukrovaru v Ovčárech a roku 1869 inicioval vznik továrny na kávové náhražky, cukrovinky a čokoládu, kterou založili, postavili a vlastnili jeho otec Jan Pavel a mladší bratr Josef Gustav Adolf Szalatnayové.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své zásluhy o region byl v roce 1895 vyznamenán rakouským řádem Železné koruny III. třídy. Stal se čestným občanem Velimi a Moravče.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vydal tiskem Výbor ze zápisků duchovního Jana Végha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]