Edelmannův palác

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edelmannův palác
Edelmannův palác
Základní informace
Pojmenováno po Václav Edelmann z Brosdorfu
Poloha
Adresa Olomouc, ČeskoČesko Česko
Ulice Horní náměstí
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 13607/8-3604 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edelmannův palác je renesanční měšťanský dům palácovitého typu na olomouckém Horním náměstí č. 367/5, který si zde nechal postavit Václav Edelmann z Brosdorfu. Svého času byl také sídlem velitele olomoucké pevnosti a později zde sídlil starosta a rada města Olomouce, kromě toho sloužil i kulturním potřebám.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska připomínající polního maršála Radeckého umístěná sem roku 1892

Stavba vznikla někdy po roce 1572, kdy bohatý olomoucký měšťan a purkmistr Václav Edelmann z Brosdorfu koupil dva staré domy, které nechal zbourat a na uvolněných parcelách začal s výstavbou nové rodové rezidence. Datum dokončení není známo, nejzazší možností je rok 1586, kdy za Václava Edelmanna ml. došlo k polepšení rodinného znaku: na portále domu je znak Edelmannů ještě před jeho polepšením.

Vzhledem k postupnému úpadku rodu Edelmannů v 16. století byl Václav Edelmann, v pořadí již třetí, okolnostmi donucen prodat palác roku 1600 Sigmundu Willenbergerovi. Během 17. století prošel dům rukama několika majitelů (např. hrabata ze Žampachu, hrabata z Proskova, hrabata z Appersdorfu), až byl konečně roku 1719 zakoupen městem, které dům nechalo několikrát přestavět.

Od roku 1816 byl palác obydlím velitele olomoucké pevnosti a v letech 1829–1831 zde bydlel polní maršálek Jan Radecký z Radče. V letech 1850–1904 zde pak sídlila správa města, protože radnice v tu dobu sloužila justičním potřebám. Edelmannův palác zvaný v 19. století též Obecní dům měl i kulturní funkce, byl zde nejdříve koncertní sál pro Collegium musicum, pak galerie, knihkupectví nebo první stálé olomoucké kino.[1]

V letech 1869–1871 byla provedena historizující neorenesanční úprava. Naposledy byla v třicátých letech 20. století obnovena pasáž a v letech osmdesátých rekonstruován mázhaus. Od roku 1958 je Edelmannův palác památkově chráněná budova.[2]

Reliéfy[editovat | editovat zdroj]

Vlivem pozdějších úprav se z původního interiéru domu zachovaly jen některé detaily, které dokládají slavnostní ráz přízemí i prvního patra. Jedná se např. o geometrizující renesanční patky v ústřední síni patra, které bylo původně otevřené dvoutraktovou lodžií do náměstí. Zachováno ale zůstalo celé kamenické průčelí, provedené podle nedávných zjištění Michalem Kromerem nebo jeho dílnou. Ve střední části domu, ve dvou patrech někdejších lodžií se nacházejí dvě řady kamenných reliéfů s křesťanskými ctnostmi, hrdinnými postavami a motivy ze Starého a Nového zákona. Reliéfy ve stylobatech zachycují (v pořadí zleva doprava, větší reliéfy zde označeny číslem):

Horní řada
  • Lukrécii vrážející si dýku do prsou
  • Lota a jeho dcery (1.)
  • Narození Páně (2.)
  • blíže neurčeného římského vojína
  • Krista a Samaritánku (3.)
  • Adama a Evu v ráji (4.)
  • Júditu s mečem a s uťatou hlavou Holofernovou
Dolní řada
  • alegorii Naděje
  • oběť Abrahámovu (5.)
  • Šalomounův soud (6.)
  • alegorii Lásky s dvěma dětmi
  • Krista a kananejskou ženu (7.)
  • Krista s Jajrem a krvácející ženou (8.)
  • alegorii Víry s křížem a kalichem

Tyto reliéfy se zřetelně inspirují a často přímo kopírují ilustrace Johanna Bocksbergra ml., které rozmnožil technikou dřevorytu Holanďan Jost Amman a které vyšly poprvé roku 1564 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dalším zdrojem inspirace byla šestidílná kompozice ze života Kristova, kterou podle kreseb Antonia Blocklandta vytvořil technikou mědirytu jiný Holanďan Philippus Galle. Co se týče kamenických prací, dosud zůstává nevyjasněna otázka autorství. Dříve se za tvůrce plastik označoval Jiří Gialdi, sochař italského původu působící na Moravě. Dnes se spíše uvažuje o účasti více kameníků-sochařů severoněmeckého školení.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TICHÁK, Milan. Olomoucké vycházky. Olomouc: Burian a Tichák, 2014. ISBN 978-80-87274-24-8. S. 27–29. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-29]. Identifikátor záznamu 123455 : Edelmanův palác. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lejsková-Matyášová Milada. Reliéfy Edelmannova paláce v Olomouci a jejich grafické předlohy, in: Umění 10, 1962, č. 2, s. 189–193.
  • Krčálová Jarmila. O původu raněrenesančních reliéfních cyklů v Olomouci, in: Umění 23, 1975, s. 127–149.
  • Bajerová Helena. Rod olomouckých erbovních měšťanů Edelmannů z Brosdorfu, in: Pocta Jiřině Holinkové CSc., Ostrava, 1984, s. 24–28.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]