Ivan Theimer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Theimer

Ivan Theimer (2017)
Narození 18. září 1944 (73 let)
Olomouc
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání malíř a sochař
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3323344
Column
Turtles
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Theimerova kašna na Kollárově náměstí v Olomouci
Arionova kašna na Horním náměstí v Olomouci
Želva na Horním náměstí v Olomouci věnovaná sochařem olomouckým dětem

Ivan Theimer (18. září 1944, Olomouc) je současný český sochař žijící ve Francii.

Stručně[editovat | editovat zdroj]

Tvorba sochaře Ivana Theimera, olomouckého rodáka, je spjata s Francií, kam na podzim roku 1968 emigroval a s italským Toskánskem, krajem s bohatou umělecko-řemeslnou tradicí. Vedle malby a ilustrační tvorby to byly právě jeho bronzové odlitky, kterým se záhy dostalo mezinárodního uznání. Jeho tvorba, čerpající řadu podnětů z děl starých mistrů, si našla svébytné místo na umělecké scéně, paralelně vedle soudobých trendů. Po řadě veřejných realizací na území Francie, Itálie či Německa se v 90. letech vrátil svými realizacemi zpět do vlasti. Pro Uherský Brod sochař vytvořil památník Jana Amose Komenského a pro rodnou Olomouc Ariónovu kašnu na Horním náměstí. Ve Valašském Meziříčí realizoval v roce 2014 pamětní desku českému divadelnímu a filmovému režisérovi Alfrédu Radokovi, po němž je pojmenována místní základní umělecká škola.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ivan Theimer se narodil roku 1944 v Olomouci. V letech 1963-1965 absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a začal spolupracovat s přítelem architektem Tomášem Černouškem. Do života a rozvíjející se tvorby mladého olomouckého sochaře ovšem brzy zasáhla okupace Československa sovětskou armádou. Ivan Theimer se na podzim roku 1968 rozhodl pro emigraci a odjel do Paříže. Zde studoval v letech 1968-1971 na École nationale supérieure des beaux arts [2] a posléze svá díla prezentoval na prvních zahraničních výstavách. V roce 1973 se účastnil Bienále v Paříži, v letech 1978 a 1982 reprezentoval Francii na světově proslulé přehlídce současného umění - Bienále v Benátkách. Ivan Theimer pracoval od 70. let na řadě úspěšných veřejných realizací. V 80. letech vytvořil pro sídlo francouzského prezidenta - Elysejský palác v Paříži – známou skupinu obelisků. Z dalších významných počinů na území Paříže je třeba zmínit Monument lidských práv na Martových polích.

Theimerovy pomníky, monumenty, reliéfy a další komornější realizace se nacházejí na území několika evropských států. Patří mezi ně i Česká republika, kam sochař po pádu komunistického režimu hned v roce 1989 zavítal. V roce 1992 byl za účasti prezidenta Václava Havla odhalen v Uherském Brodě Pomník Jana Amose Komenského a od roku 2002 se může i Olomouc chlubit dílem svého slavného rodáka - působivou Ariónovou kašnou. V roce 1996 uspořádala Správa Pražského hradu ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Muzeem umění Olomouc retrospektivní výstavu soch a obrazů Ivana Theimera.

Inspirace a dílo[editovat | editovat zdroj]

Sochařská tvorba Ivana Theimera má svou svébytnou podobu, rozvíjela se paralelně vedle soudobých trendů, kterým nikdy nebyla poplatná. Ivan Theimer si zvolil jinou cestu. Poučení hledal u starých mistrů, nikdy se netajil obdivem k tvorbě českého barokního sochaře Matyáše Brauna a k moravskému baroknímu sochařství vůbec. Dalším východiskem Theimerovy tvorby se stala i estetika francouzského klasicismu. Jeden z jeho symbolů - obelisk - se stal charakteristickým prvkem řady sochařových realizací. A konečně nelze opomenout umělecky inspirativní italské Toskánsko a jeho dodnes živou umělecko-řemeslnou tradici vysoké úrovně. Právě zde našel Ivan Theimer umělecké slévárny, schopné precizně odlít jeho pozoruhodné práce.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Obelisk Via Lucis, pomník Komenského v Uherském Brodě

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

  • 1968-1969: Theimerova kašna na Kollárově náměstí v Olomouci - spolu s architektem Tomášem Černouškem
  • 1992: Uherský Brod - Obelisk Via Lucis - pomník Jana Amose Komenského v Uherském Brodě
  • 2002: Olomouc - Arionova kašna na Horním náměstí v Olomouci
  • 2014: Valašské Meziříčí - Pamětní deska Alfrédu Radokovi (ZUŠ Alfréda Radoka Valašské Meziříčí)
  • Realizace v architektuře: FRANCIE :
  • 1978: Grenoble Tři želvy pro domov seniorů (arch. spolupráce Bernard Felis-Faure)
  • 1984-1987: Paříž Tři obelisky pro Elysejský palác (arch. spolupráce Guy Nicot)
  • 1987-1988: Paříž Reliéf Historie čtyř synů Aymonových, Národní archiv arch.spolupráce *Stanislas Fiszer)
  • 1989: Paříž Památník deklarace lidských a občanských práv (arch. spolupráce Michel Jantzen)
  • 1992: Paříž Tři sochy pro S.N.C. Issy-Guynemer, Issy-les-Moulineaux (arch. spolupráce *Jean-Marie Charpentier a Philippe Thébaut)
  • 1994: Poissy Kašna (arch. spolupráce Philippe Thébaud)
  • 1995: Poissy Čtyři roční doby (arch. spolupráce Philippe Thébaud)
  • 1995: Martillac Rajský hrozen
  • 1995: Brána pro dálnici A83 Nantes-Niort
  • 1998-1999: Menton Sousoší Chytání motýlů v parku Colombiéres
  • 1999: Menton Reliéf Orfeus v parku Colombiéres
  • 1999: Paříž Brána pro společnost SARI Developpement
  • 2000: Menton Kočka v parku Colombiéres
  • 2001: Amiens Památník Julese Verna (arch. spolupráce Bernard Huet)
  • 2001: Menton Reliéf Odyseus v parku Colombiéres
  • 2002: Paříž Courbevoie Památník (arch. spolupráce Jean-Marie Charpentier a Philippe Thébaut)
  • 2005: Bordeaux Památník vína (arch. spolupráce Bernard Huet)

Německo[editovat | editovat zdroj]

  • 1989: Kassel Herkules (arch. spolupráce Bernard Müller, Jochen Jourdan)
  • 1990: Marburg Památník Sofie z Brabantu (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1991-1992: Hamburg Památník Heinricha Heineho (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1995: Fulda Fontána a obelisk (arch. spolupráce Jochen Jourdan)
  • 1997: Gelsenkirchen Památník důlního neštěstí (arch. spolupráce Jochen Jourdan)

Itálie[editovat | editovat zdroj]

  • 1998: Follonica Alegorie moře
  • 2004: Foligno Kašna na památku padlých pro mír (arch. spolupráce Luciano Piermarini)
  • 2004: Foligno Památník Giuseppe Piermarini (arch. spolupráce L.Piermarini a G. Tonti)
  • 2004-2011: Massa Marittima Úprava presbytáře katedrály San Cerbone (arch. spolupráce Angela *Chiantelli)

Švýcarsko[editovat | editovat zdroj]

  • 2000: Lugano Památník k 2000 výročí města

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Hudba, moře, divadlo [online]. Galerie U Betlémské kaple, [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.