Lubojaty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lubojaty
Kostel sv. Jiří
Kostel sv. Jiří
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBílovec
OkresNový Jičín
KrajMoravskoslezský kraj
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel388 (2021)[1]
Katastrální územíLubojaty (5,71 km²)
PSČ742 92
Počet domů130 (2011)[2]
Lubojaty
Lubojaty
Další údaje
Kód části obce88099
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubojaty (německy Laubias)[3] je vesnice, část města Bílovec v okrese Nový Jičín. Nachází se asi 3,5 km na severovýchod od Bílovce. V roce 2009 zde bylo evidováno 143 adres.[4] V roce 2001 zde trvale žilo 378 obyvatel.[5]

Lubojaty je také název katastrálního území o rozloze 5,71 km2.[6] V katastrálním území Lubojaty leží i Lhotka.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno Lubojat patří svým charakterem k místním jménům typickým pro nejstarší sídelní prostory (nepřetržitě osídlené od pozdního pravěku). Jisté je, že jméno je slovanské a že původně označovalo obyvatele vsi, jinak je však jeho výklad obtížný. V prvním dokladu z roku 1276 je na počátku jména ojedinělé H- (Hluboiat), které by mohlo ukazovat na staré hlúb - "košťál", ve druhé části jména by pak mělo být sloveso jieti - "brát", takže celek by označoval lidi, kteří kradli košťály (šlo by tedy o posměšné jméno). Pokud v první části jména bylo lub - "stromová kůra", jméno by znamenalo "lidé, kteří sbírali kůru stromů". Zápis z roku 1378 v podobě Luboged (v němž g značilo výslovnost j) by umožňoval uvažovat i o obyvatelském jménu Lubojedi - "lidé jedící kůru", případně "lidé, kteří rádi jedí" (lúbiti - "mít rád"). Všechny tyto domněnky jsou nicméně nejisté. Německé jméno vzniklo z českého.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lubojaty jsou nejstarší doloženou vsí na Bílovecku. První zmínka o nich je v latinsky psané listině z roku 1276, která pojednává o sporu mezi hradišťským klášterem a Budislavem z Lubojat. Ten nechal v Lubojatech bez souhlasu kláštera postavit kapli, čímž poškodil nejen zájmy opata, ale i práva kostela v Pusté Polomi, do jejíž farnosti Lubojaty náležely. Celý spor byl urovnán dohodou o zachování kaple a povinnosti Budislava a jeho potomků odvádět pustopolomské faře pravidelný roční plat. Z existence kaple v roce 1276 se dá vyvodit, že osada musela být dostatečně osídlená již nějakou dobu před tímto datem.

Další písemná zmínka zaznamenává až v roce 1377 nabytí Lubojat a Bravinného Mikulášem z Malenovic při dělení Opavska. Přes několik dalších majitelů se dostáváme až do roku 1492, kdy Lubojaty získávají Jan a Václav z Fulštejna a připojují je definitivně k bíloveckému panství. Zadlužené panství Fulštejnové prodávají v roce 1543 pánům z Lidéřova a od nich přechází v roce 1552 na Mikuláše Pražmu z Bílkova. Za Pražmů nastává rozvoj celého panství a s nimi i Lubojat. Urbář z roku 1606 zaznamenává, že v Lubojatech v té době žije fojt (rychtář), 13 sedláků a 3 domkáři (zahradníci). Celková roční renta vrchnosti z Lubojat činila v té době 239 zlatých a 18 grošů.

V roce 1628 bylo Pražmům jako stoupencům protihabsburského odboje panství zkonfiskováno a později zastaveno Hedvice Vilímovské z Kojkovic. Roku 1648 vyhrála dcera Karla Pražmy Bohunka Alžběta se svým manželem Václavem Zikmundem Sedlnickým z Choltic spor o bílovecké panství jako dědictví po matce. Panství pak Sedlničtí z Choltic drželi až do znárodnění v roce 1945.

Správu obce zajišťoval až do roku 1848 dědičný fojt, jeho volený zástupce – purkmistr a radní. Urbář z roku 1696 přináší podrobnější popis Lubojat. Ty tehdy měly 8 a čtvrt lánu půdy, dědičné fojtství (Ondřej Richter), 13 sedláků a 3 zahradníky.Výrazně se v té době zvyšují poddanské povinnosti. V roce 1736 byl dědičným fojtem Jan Richter. V roce 1784 je zřízená samostatná fara. Dochází také k růstu obce – zatímco roku 1768 měly Lubojaty 33 domů a 157 obyvatel, v roce v roce 1834 je to již 47 domů a 321 obyvatel.

Patent Josefa II. z roku 1781 o zrušení nevolnictví a zavedení mírnějšího poddanství lubojatským úlevu nepřinesl. Na povrch vedle stále vysokých požadavků Sedlnických vyplavaly i starší křivdy, hlavně nucený zábor a výměna pozemků v souvislosti se zřízením panského dvora Hany. V archivních spisech bíloveckého velkostatku můžeme najít zápis z roku 1792 nazvaný jako „Spor bíloveckého panství s obcí Lubojaty o jistá pole“ – v něm písař zaznamenal 12 bodů, ve kterých mluvčí obce František Damovský a Matěj Urbásek na spáchaná příkoří poukazují. Nápravy se ale lubojatští nedočkali.

V roce 1843 byl v Lubojatech kromě 47 domů také kostel s farou, škola, větrný mlýn, hájenka, chlévy pro ovce a valcha bíloveckých soukeníků. Stále více obyvatel přecházelo od zemědělství k nádenické a později i dělnické práci v Bílovci a ostravských železárnách a dolech. S tím souviselo i postupné bouření proti neúměrným poddanským povinnostem. Nepokoje se objevovaly na bílovecku už od poloviny 40. let a v Lubojatech naplno propukly na počátku roku 1847. Po otevřené vzpouře lubojatských sedláků proti robotě vrchnost odpověděla vězením pro nejodbojnější z nicha nakonec do Lubojat povolala vojenskou kompanii (rotu) pro obnovení klidu. Starý pořádek už ale neměl dlouhého trvání – hned v následujícím roce 1848 bylo za výkup zrušeno poddanství (s účinností od konce března 1849) a zavedeno obecní zřízení. Od té chvíle vykonával správu obce výbor a představenstvo v čele se starostou v tříletém volebním období.

V roce 1848 byla také u kostela postavena škola, kterou kromě lubojatských navštěvovaly i děti z Bítova a Lhotky. V roce 1866 byla při škole zřízena knihovna a roku 1877 provedena přístavba školy. Dnešní budova školy je z roku 1912. V Lubojatech působila v té době i řada spolků – např. sbor dobrovolných hasičů (od roku 1891), Dělnická tělovýchovná jednota, hospodářský spolek nebo Matice opavská.[8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 763. 
  4. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-01. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 722, 723, záznam 5-4. Dostupné online. 
  6. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-28. 
  7. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 560, 561.
  8. lubojaty.eu: Dějiny obce Lubojaty [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]