Codex gigas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Codex gigas
Devil codex Gigas.jpg
Původní název Codex Gigas
Jazyk latina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Codex gigas je největší rukopisná kniha (kodex) světa. Byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Bývá označována latinsko-řecky Codex gigas (v překladu „Obrovská kniha“), počeštěně Kodex gigas, švédsky Djävulsbibeln[1] nebo podle výjimečného vyobrazení ďábla také jako Ďáblova bible. Dále je či dříve byla také označována jako Codex giganteus, Liber pergrandis či Gigas librorum.[1] Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“.

Vzhled kodexu[editovat | editovat zdroj]

Codex gigas - začátek biblické Knihy Moudrosti
Codex gigas - vyobrazení ďábla (zdroj 3 fotografií: The Royal Library, National Library of Sweden)

Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu. Hmotnost celého kodexu je 75 kg[2] a odhaduje se, že na výrobu potřebného pergamenu bylo spotřebováno 160 kůží oslů či mezků.[1]

Historie kodexu[editovat | editovat zdroj]

Kodex patrně vznikl v klášteře Podlažice u Chrudimi. Záznamy v kodexu končí rokem 1229. V roce 1245 byl kodex zastaven cisterciáckému klášteru v Sedlci. Pavel Bavor z Nečtin (12901332) jej roku 1295 odkoupil pro břevnovský klášter. V letech 14771593 se kodex nacházel v klášteře v Broumově. V březnu 1594 byl převezen do Prahy, kde se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II.[1]

Na konci třicetileté války, v roce 1648, se švédské armádě podařil nečekaný přepad Prahy (dobyli však pouze levobřežní část), při němž ukořistili poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy kunstkomory, jež byla odvezena do Stockholmu. Rukopis je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat jej od Švédska zpět. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

Nedaleko místa svého vzniku, v expozici Městského muzea v Chrasti je připomenut alespoň maketou.[3]

Obsah kodexu[editovat | editovat zdroj]

Celý rukopis je napsán latinsky. Jeho obsahem je větší množství různých textů, které lze rozdělit do desíti skupin:[4]

  • text bible v latinském překladu (Starý a Nový zákon) v poněkud jiné podobě, než jsme zvyklí z moderních překladů (pořadí jednotlivých knih je poněkud jiné, jsou zde obsaženy i deuterokanonické texty jako např. kniha Báruch)
  • Josephus Flavius – oba jeho spisy z oblasti historie – tj. Židovské starožitnosti a Židovská válka
  • Isidor ze Sevilly – kopie jeho monumentální encyklopedie zvané Etymologie
  • několik drobnějších spisů s lékařskou tematikou, podle kterých se v této době vyučovala medicína a které souvisí především s činností tzv. salernské lékařské školy – například:
    • úvod (Isagoge) do lékařské problematiky, který je vlastně latinským překladem spisu Masá'il fi t-tibb arabského učence Hunajna ibn Isháqa (9. stol.), který přeložil Konstantin Afričan v 11. století
    • Liber de oculis – tj. spisek oftalmologický od stejného autora přeložený stejným překladatelem
  • vyznání hříchů
  • obranná zaklínadla pro vyhánění démonů (strany na zčernalém pergamenu)
  • Kosmova kronika česká
  • kalendář s nekrologiem, seznam bratří podlažického kláštera
  • strana s hlaholskou a cyrilskou abecedou
  • dalších padesát drobných poznámek, které byly do kodexu zapsány dodatečně ještě během středověku ale i později

Kodex obsahuje iluminace červené, modré, žluté, zelené a zlaté barvy, iniciály jsou velmi bohaté, často přes celou výši stránky. Značně poutavé jsou spirálovitě zdobené vzory, z nichž vyrůstají různé květinové výhonky. Stylově se jedná o klasickou ukázku románského knižního malířství. Na celém díle fascinuje jeho jednota, ráz písma je beze změny téměř v celém rozsahu, bez vlivu stárnutí písaře, nemocí, počasí či nálad. Možnost, že rukopis vznikl v rámci písařské dílny, je minimalizována absencí odlišných rukopisů. Odlišné rukopisy jsou znatelné pouze na stranách 216–224 (přepis jedné z dvaceti etymologií od Isidora ze Sevilly) a stranách 305–311 (kalendář s nekrologem). Veškeré údaje o vzniku díla a autora v knize chybí.[1]

Na listu označovaném číslem 289 (podle serveru Manuscriptorium.com) či 290 (podle stránek Švédské národní knihovny) je na jinak prázdné stránce naprosto unikátní vyobrazení ďábla, o velikosti skoro 50 cm. Několik předchozích listů je napsáno na zčernalém pergamenu a má charakter velmi ponurý, hodně odlišný od celého zbytku kodexu.

Legenda o sepsání Ďáblovy bible[editovat | editovat zdroj]

Podle legendy v klášteře žil mnich, který zhřešil. V roce 1212 se vydal spolu s královskou výpravou Přemysla Otakara I. do Basileje, aby od Fridricha II. přijal Zlatou bulu sicilskou. Tam se seznámil s jedním tajemným mágem, Michaelem Scottem. Ten ho údajně zasvětil do temné magie a uctívání Satana. Po jeho návratu do Podlažic se ale o jeho satanistických rituálech dozvěděl opat a aby se vyhnul přísnému trestu zazdění za živa, slíbil, že napíše za jedinou noc největší knihu, obsahující všechny vědomosti světa. Dostal veškerý potřebný materiál a pustil se do díla. O půlnoci mu bylo jasné, že úkol nemůže zvládnout, a zaprodal svoji duši ďáblu. Ten za něj celé veledílo sepsal, biblické pasáže ovšem s velkým sebezapřením, odporem a nechutí. Je zajímavé, že kniha obsahuje také řadu zaklínadel, např. pro vyléčení, vypátrání zloděje apod., ale ne pro vymítání ďábla, ačkoli Benediktinský řád exorcismus prováděl. Mnich pouze z vděčnosti přidal ďáblův obrázek, který je na straně 290 a vyobrazuje ho zde opravdu netradičně.

replika Ďáblovy bible

I přes tuto legendu o svém sepsání se Codex gigas dlouho užíval, četl a studoval různými učenci a nebyl nikdy předmětem šetření inkvizice.[1]

Legenda i kodex hrají podstatnou roli ve filmu Ďáblova lest.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f BÁRTL, Stanislav; KOSTELECKÝ, Jiří. Ďáblova bible : tajemství největší knihy světa = The Devil's Bible : the mystery of the largest book in the world = Die Teufelsbibel : das Geheimnis des grössten Buches der Welt. České Budějovice: Herbia, 2007. ISBN 978-80-239-9935-8. S. 91; 8 a 25; 25; 8–9; 26–28; 50. 
  2. DVOŘÁČEK, Marek. Ďáblova bible se po 360 letech vrátí do Česka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2005-10-05 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. ISSN 1210-1168. 
  3. Ďáblova bible - Codex gigas [online]. Městské muzeum Chrast, 2018-02-12 [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. 
  4. http://www.kb.se/codex-gigas/eng/Long/texter/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÁRTL, Stanislav; KOSTELECKÝ, Jiří. Ďáblova bible. Tajemství největší knihy světa. Praha: Paseka, 1993. ISBN 80-85192-64-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]