Antonín Kunz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Kunz
Antonín Kunz (Světozor, 1910)
Antonín Kunz (Světozor, 1910)
Narození 11. listopadu 1859
Plzeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. srpna 1910 (ve věku 50 let)
Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Hřbitov U Kostelíčku v Hranicích
Národnost česká
Povolání konstruktér měřících přístrojů
Manžel(ka) Ludovíka Kunzová (roz. Kubánková)
Příbuzní Antonín Kunz mladší
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kunz (16. listopadu 1859 Plzeň30. srpna 1910 Benešov) byl český podnikatel a konstruktér v oboru vodárenství, majitel továrny na pumpy, čerpadla a vodovody v Hranicích na Moravě. Stal se průkopníkem ve svém oboru, jeho firma realizovala zakázky po celé Moravě, Rakousku-Uhersku i v zahraničí. V letech 19071908 nechal pro svou rodinu postavit novogotický letní zámeček Kunzov nedaleko Hranic.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Plzni, vyučil se zámečníkem. Z Plzně odešla rodina na Moravu, Antonín Kunz okolo roku 1880 pracoval v továrně na zemědělské stroje v Přerově. Roku 1883 se rodina usadila v Hranicích a Antonín Kunz zde založil se svým otcem vlastní dílnu na opravu a výrobu hospodářských strojů.

První moravská továrna na vodovody a pumpy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1884 se Kunz začal zaměřovat na konstrukci a výrobu vodních pump a čerpadel. Absolvoval řadu studijních cest po celé Evropě. Areál závodu byl roku 1892 přemístěn na nedaleké pozemky a výrazně zvětšen, podnik se stal s vrcholným počtem až 500 zaměstnanců jedním z největších zaměstnavatelů v kraji. Firma se začala zabývat instalací a stavbou vodovodních systému budov či měst a obcí, takových systémů podnik realizoval v 1056 obcích a 146 městech[1] (nikoliv však v domovských Hranicích). Továrna byla roku 1895 přejmenována na První moravskou továrnu na vodovody a pumpy, odbavovala též zakázky plynařských instalací.

Kunz se nadále zabýval konstrukcemi zejména větrných čerpadel, v tomto oboru dosáhl svými pracemi mezinárodního ohlasu a větrná čerpadla firmy byla dodávána i mimo Evropu do zemí, kde je z důvodu klimatických podmínek nutné vodu čerpat z větší podpovrchové hloubky: Rusko, Bulharsko, Osmanská říše či Egypt.

Nedaleko továrních budov si nechal Kunz roku 1897 vystavět sídelní vilu v novobarokním slohu, tzv. Kunzovu vilu, dle návrhu pražského architekta Jana Kříženeckého, která zároveň sloužila jako sídlo firmy. V letech 1907 až 1908 bylo pak mezi Hrabůvkou a Radíkovem vybudováno rodinné letní sídlo, napodobenina gotického hradu, Kunzov.

Špatná finanční kondice firmy a nákladná stavba Kunzova dostala Kunze do finančních obtíží, komplikované prohranými soudními spory s věřiteli. Roku 1910 pak selhaly pokusy s čerpadlovým motorem Samson u nového typu čerpadla prováděné na velkostatku v Petrovicích u Benešova, kterých se Kunz účastnil.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

V náročné životní situaci se při pobytu na Benešovsku Antonín Kunz pokusil koncem srpna roku 1910 o sebevraždu. Byl převezen do nemocnice v Benešově, kde podlehl následkům zranění ve věku 50 let. Byl pohřben na hřbitově v rodinné sochařsky zdobené hrobce u kostela Narození Panny Marie na okraji Hranic.

Po smrti[editovat | editovat zdroj]

Jelikož byly potomci Antonína Kunze v době jeho smrti nezletilí, převzal po jeho smrti vedení rodinné firmy správu Kunzova dědictví právník a zemský poslanec Jaroslav Bureš. Díky iniciativě starosty Hranic Františka Šromoty byl podnik zachován a roku 1913 se přeměnil na akciovou společnost. Po převzetí moci ve státě komunistickou stranou v Československu v únoru 1948 byla rodinná firma znárodněna, nadále pokračovala pod značkou Sigma.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Kunz se oženil s Ludovíkou, rozenou Kubánkovou. Měli spolu děti Antonína, Annu a Marii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Antonín KUNZ – pumpy a vodovody – HRANICE – ČER – TECH [online]. [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]