Mistr Toruňské madony

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mistr Toruňské madony byl gotický sochař krásného slohu, který pravděpodobně vyšel ze svatovítské stavební huti v Praze a působil koncem 14. století. Je autorem Toruňské madony, vytvořené kolem roku 1390 a zničené nebo odcizené během války roku 1944.

Toruňská madona

Toruňská madona[editovat | editovat zdroj]

Toruňská madona je opuková polychromovaná socha Madony, vysoká 115 cm, původně umístěná na konzole s postavou Mojžíše ve františkánském kostele Panny Marie na Starém Městě v Toruni. Socha byla odvezena roku 1944 před příchodem Rudé armády na neznámé místo do Německa, kde se ztratila nebo byla zničena. Kopii sochy vytvořil roku 1956 sochař Witold Marciniak a je umístěna na původní konzole.

Kopie Toruňské madony na původní konzole

Socha Toruňské madony představuje dobře definovanou samostatnou linii Madon krásného slohu, která vychází z pražské sochařské huti Petra Parléře. Oproti až manýristické a kompozičně radikálnější Krumlovské madoně má tento typ Madon konzervativnější a méně obměňované kompoziční schéma. Ústředním bodem sochy je jablko, které Marie podává dítěti. Tento optický střed je zdůrazněn mohutnými a hlubokými záhyby drapérie, které ho obkružují. Hlavními výtvarnými rysy těchto Madon jsou vyvážená hmota figury komponovaná na střední osu, uzavřená přibližně ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, široká a vysoká koruna a drobnější postava dítěte. Nejvýznamnějším rozdílem, kterým se tato skupina Madon liší od typu Krumlovské madony, je porušení principu kontrapostu – břemeno (dítě) je vždy nad volnou pokrčenou nohou.[1]

Pro český původ svědčí zejména souvislost s českým gotickým malířstvím konce 14. století, zejména se Svatovítskou madonou a okruhem děl Mistra Třeboňského oltáře a také se sochařskými portréty vytvořenými v Parléřově stavební huti pro katedrálu sv. Víta. Export českých uměleckých děl na polské území podléhající Řádu německých rytířů je doložen dokumenty. Z některých indicií vyplývá, že s autory krumlovské a toruňské řady soch krásného slohu by mohli být ztotožněni synové Petra Parléře z druhého manželství, Václav a Jan.[2]

V pozdějším období došlo k částečnému mísení obou linií Krásných madon a stírání rozdílů. Příkladem jsou Šternberská nebo Vratislavská madona.[3] Vratislavskou madonu Kutal považuje za zástupce třetího samostatného typu madon.[4] Té je podobná např. Madona z Wetzlaru nebo Madona z Horbu.

Příbuzná díla[editovat | editovat zdroj]

Pieta z kostela sv. Barbory, Krakov
  • Madona ze sbírky Thewaldt, Rheinisches Landesmuseum, Bonn[5][6]
  • Konzola s postavou Mojžíše, Toruň
  • Šternberská madona
  • Vratislavská madona
  • Modlící se Kristus (kolem 1390), původně kostel sv. Jana Křtitele, Toruň, nyní zámecké museum Malbork
  • Madona z Amiens, Muzeum umění Budapešť
  • Madona z Benátek, Kunstmuseum Düsseldorf[7]
  • Madona z Horbu
  • Madona z Wetzlaru, Museum Kassel
  • Madona s dítětem, st. Nicolai, Junge-Altar, Stralsund [8]
  • Madona z Velkého Boru u Horažďovic[9]
  • Madona františkánského kláštera v Salzburku
  • Pieta z kostela sv. Alžběty ve Vratislavi
  • Pieta z kostela sv. Barbory, Staré město, Krakov
  • sv. Kateřina, Muzeum Poznaň

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 112-124
  2. Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 123-124
  3. Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 122
  4. Albert Kutal, K otázkám parléřovského sochařství, Sborník FF Brněnské univerzity, F 17, 1973, s. 81
  5. Madona ze sbírky Thewaldt
  6. Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen, 1974 (obr. 5-7)
  7. Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen, 1974 (obr. 422)
  8. Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen, 1974 (obr. 55)
  9. Madona z Velkého Boru u Horažďovic

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Monika Jakubek-Raczkowska, Uwagi o znaczeniu tzw. Pięknych Madonn w sztuce i religijności państwa zakonnego w Prusach, „Acta Universitatis Nicolai Copernici”, Zabytkoznawstwo i Konserwatorstwo XL, Toruń 2011, s. 39–94
  • M. Jakubek-Raczkowska: Die Einflüsse Böhmens auf die gotische Skulptur im Ordensland Preußen. Ein Überblick im Lichte der neusten Forschungen. In: J. Fajt und A. Langer (Hrsg.): Kunst als Herrschaftsinstrument: Böhmen und das Heilige Römische Reich unter den Luxemburgern im europäischen Kontext. Berlin 2009, S. 550-563
  • Homolka J: K jednomu motivu krásných Madon (Zu einem Motiv der Schönen Madonnen) In: Acta historiae artis Slovenica 6 (2001) S. 5-12
  • Homolka J: Die Parler und der schöne Stil 1350-1400. Köln 1978
  • Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen. Herkunft, Entfaltung, Umkreis. Berlin, New York 1974
  • Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972
  • Wilhelm Pinder: Zum Problem der "Schönen Madonnen" um 1400. In: Jahrbuch der Preußischen Kunstsammlungen 44, Berlin 1923

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]