Antonín Friedl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. PhDr. Antonín Friedl, DrSc.
Narození 13. června 1890
Mirošov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. listopadu 1975 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Friedl (13. června 1890, Mirošov[1]5. listopadu 1975, Praha) byl český historik umění se specializací na středověké rukopisy, výtvarný kritik, profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín Friedl studoval na českém gymnáziu v Plzni, ale z existenčních důvodů musel studia přerušit. Přátelil se s grafikem Janem Konůpkem a byl členem Kruhu přátel starožitností. Seznámil se zde s tehdejším západočeským konzervátorem Památkového úřadu Zdeňkem Wirthem, který ho pozval do Prahy na místo jednatele Klubu Za starou Prahu. Místo převzal po Janu Zrzavém, se kterým se spřátelil.

V Praze dokončil studia na reálném gymnáziu (Křemencová) a od roku 1915 studoval dějiny umění (prof. Karel Chytil) a klasickou archeologii (H. Vysoký) na Filozofické fakultě Karlovy university. Po promoci roku 1919 se stal asistentem prof. Chytila (UDU UK) a strávil další dva roky hospitací u Adolpha Goldschmidta na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o předrománském a starém německém a nizozemském malířství (prof. Max J. Friedlander). Roku 1926 byl na hospitaci u Pietra Toesco na univerzitě ve Florencii.

V letech 1928-1932 byl odborným pracovníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty, pověřeným soupisem bohemik v zahraničí.[2] Roku 1933 nastoupil Friedl do Státního fotoměřičského ústavu, který se zabýval fotodokumentací památek. V letech 1939-1952 tento ústav řídil.

Roku 1934 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde pak působil jako soukromý a externí docent a profesor dějin umění do roku 1970. K jeho žákům patřili Milena Zeminová Hanavská, Ivo Krsek, Petr Spielmann.

V letech 1953–1957 byl Friedl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V letech 1916-1921 se věnoval výzkumu a záchraně památek ve svém rodném kraji (zámek Kratochvíle, zmizelá Plzeň, Hůrka u Plzně, klášter v Plasech). Za pobytu v Německu studoval rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a roku 1926 vydal jednu ze svých stěžejních prací o jejích iluminacích.[3]

Olomoucké horologium

Ve 20. letech byl pověřen soupisem českých iluminovaných rukopisů, které se nacházejí v zahraničí (Codex Gigas, Olomoucké horologium, Stockholm, Graduál bratra Gotzwina, Kodex Jana z Jenštejna, Vatikán, Osecký lekcionář, Vídeň). Ve Vídni studoval rukopisy objednané pro brněnský klášter cisterciaček královnou Rejčkou, které představují počátky české malířské školy.[4]

Spolu s profesorem Chytilem vydal monografie o dvou raně středověkých památkách - ostatkovém Závišově kříži a Ostatkovém kříži Přemysla Otakara II. v Řezně.

Od 30. let se kromě iluminací věnoval také gotické deskové a nástěnné malbě (Pasionál mistrů vyšebrodských, Mistr Theodorik, Mistr karlštejnské apokalypsy, Mikuláš Wurmser ze Štrasburku. Roku 1954 uspořádal v Brně a v Praze výstavy moravské a české knižní malby z 11.-16. století.

Vzápětí po restaurování maleb ve znojemské rotundě sv. Kateřiny[5] vyšlo Friedlovo zásadní dílo Přemyslovci ve Znojmě (Praha 1966).

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Cisterciácký klášter v Plasech v době románské a přechodné, rigorózní práce
  • Zámek Kratochvíle, Umělecké památky, sv. 3, Praha 1916
  • Zmizelá Plzeň, Umělecké památky, sv. 7, Praha 1917
  • Archeologické bádání na Hůrce u Plzence a u klášterního kostela v Plasech, PA, XXXII, 1921 (s. 262-269)
  • Kodex Gigas : český iluminovaný rukopis románský v Královské knihovně ve Stokholmu, Praha 1929
  • Kříž zvaný Závišův v pokladu kláštera ve Vyšším Brodě v Čechách, Praha 1930 (s. K. Chytilem, N.P. Kondakovem, F. Slavíkem)
  • Kodex Jana z Jenštejna, Praha 1931
  • Kříž Přemysla Otakara II v pokladu dómu v Řezně, Praha 1931 (s. K. Chytilem)
  • Jan Konůpek, Praha 1934
  • Pasionál Mistrů Vyšebrodských, Praha 1934
  • Jan Zrzavý, Prameny sv. 29, Praha 1939
  • Hugo Boettinger, Prameny sv. 29, Praha 1940
  • Fra Angelico, Praha 1942
  • Mistr Karlštejnské apokalypsy, Tvar, nakladatelství SČSVU, Praha 1950
  • Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě, Praha 1953
  • Mikuláš Wurmser, mistr královských portrétů na Karlštejně, Praha 1956
  • Magister Theodoricus (Das Problem seiner malerischen Form), Artia, podnik pro zahraniční obchod, Praha 1956
  • Počátky Mistra Theodorika, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Brno 1963
  • Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu, Odeon, Praha 1966


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Mirošov
  2. Lubomír Slavíček, in: L. Slavíček (ed.), 2016, s. 326
  3. Iluminace Gumpoldovy legendy o sv. Václavu ve Wolfenbüttelu, práce z FF UK XIII, Praha, 1926
  4. Malíři královny Alžběty, studie o vzniku české školy malířské. Monumenta historiae artis Bohemiae I, Praha 1930
  5. Friedl A, Nový pohled na znojemskou rotundu a její genealogickou řadu přemyslovských podobizen, Zprávy památkové péče 11-12, 1951-52, s. 206-225

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 326-327, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Ševeček Ludvík Ladislav, Pulec Jiří, Antonín Friedl (Z archivu Masarykovy univerzity (2)), Prostor Zlín, 6,2,1998/2,26-29
  • Kapitoly z českého dějepisu umění II, Odeon 1987, Praha (s. 331-337)
  • Dufek A, Soupis prací prof. PhDr A. Friedla, DrSc, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity F 16, 1972, s. 209-213
  • Samek B, K životnímu jubileu prof. PhDr A. Friedla, DrSc, Vlastivědený věstník moravský, 23, 1971, s. 93-101
  • Krofta J, K osmdesátinám prof. A. Friedla, DrSc., Umění XVIII 1970, s. 531

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]