Zdenek Zaoral

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdenek Zaoral
Narození17. srpna 1945
Praha
Úmrtí12. listopadu 1996 (ve věku 51 let)
Praha
Povolánírežisér, publicista, scenárista, filmový teoretik a filmový kritik
ChoťEva Zaoralová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdenek Zaoral (17. srpna 1945 Praha12. listopadu 1996 Praha) byl český scenárista a režisér, filmový pedagog, teoretik a publicista. Jako svůj režijní celovečerní debut natočil pozoruhodný snímek z drogového prostředí Pavučina (1986),[1] podílel se jako pomocný režisér i na známé komedii Léto s kovbojem (1976). Jeho manželkou byla filmová teoretička Eva Zaoralová.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. srpna 1945 v Praze.[2] Absolvoval nejprve střední průmyslovou elektrotechnickou školu,[3] v srpnu 1971 dokončil studium filmové a televizní režie na FAMU a poté pokračoval ještě dvouletým dálkovým studiem kamery.[3] V průběhu studií natočil několik krátkých filmů, většinou z hudební oblasti.[4] Za svůj studentský snímek Smuteční holka (1967) získal druhou cenu na Mezinárodním festivalu úzkého filmu v Salernu,[5] dalším počinem bylo např. Umění milovati De arte amatoria (1968).[6] Během prvních let studia, roku 1967[5], vstoupil do komunistické strany, o rok později však členství ukončil, což později mohlo mít negativní vliv na jeho uměleckou kariéru.[3]

Ještě před ukončením studia, od roku 1970, byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde během následujících osmi let vystřídal různé funkce od asistenta režie přes scenáristu po pomocného režiséra.[3] Napsal zde scénáře k filmům Aféry mé ženy (1972) a Zlá noc (1973), pomocnou režií přispěl ke snímkům Za volantem nepřítel (1974), Šestapadesát neomluvených hodin (1976), Léto s kovbojem (1976) a Proč nevěřit na zázraky (1977), spolupracoval i na filmu Tři od moře (1978).[2][3]

Po roce 1979 působil na volné noze, věnoval se filmové teorii a kritice. Psal recenze a další texty do Tvorby, Scény, Záběru či Svobodného slova a obsáhlé teoretické statě publikoval v časopise Film a doba, kde působila také jeho manželka Eva Zaoralová (byli sezdáni roku 1975[7]). Jako externista vyučoval na FAMU (1979–1982[5][8]), spolupracoval i s Československým filmovým ústavem a Ústavem teorie a dějin umění Československé akademie věd.[3]

Později debutoval celovečerním autorským filmem Pavučina (1986),[4][9] který zpracovával tehdy tabuizované téma drogových závislostí a získal i několik ocenění.[5] Mimo jiné za něj Zaoral získal v roce 1986 ocenění Bílá vrána časopisu Mladý svět.[7][8] Po Pavučině režíroval ještě film z divadelního prostředí Poutníci (1988).[4]

Věnoval se také fotografování, měl několik samostatných výstav. Mezi jeho záliby patřilo také železniční modelářství.[5] V 80. a 90. letech vydal několik knižních publikací, tematicky zahrnujících i tyto oblasti jeho zájmu: Fotograf (1986), Automatizace modelové železnice (1988), biografii Frederico Fellini (1989) a naučnou příručku Fotografujeme (1993).[3]

Po roce 1990 se krátce angažoval v politice a věnoval se i podnikání. Byl také členem Filmového a televizního svazu.[5] Zemřel ve věku 51 let 12. listopadu 1996 v Praze.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KŘIVÁNKOVÁ, Darina. První dámou českého filmu pořád zůstává Eva Zaoralová. Reflex.cz [online]. 2014-07-07 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  2. a b c Zdenek Zaoral [online]. Filmový přehled [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g MATYSOVÁ, Lucie. Mezioborová prostupnost amatérské a profesionální kinematografie v Československu: produkční historie filmu Pavučina. Brno, 2018 [cit. 2020-12-16].  48 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marika Kupková. s. 18. Dostupné online. Dále jen Matysová (2018).
  4. a b c Film - hlasování: Pavučina (1986) [online]. Zlín Film Festival [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f Pavel "argenson" Vlach. Zdenek Zaoral [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  6. Matysová (2018), s. 5.
  7. a b Matysová (2018), s. 19.
  8. a b HODURA, Pavel. Kriminalita na filmovém plátně období normalizace. Praha, 2014 [cit. 2020-12-16]. 69 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michal Pullmann. s. 13. Dostupné online.
  9. SKUPA, Lukáš. Pavučina: Jak se dělá normalizační sociálně-kritický film. Cinepur. FAMU a Sdružení přátel Cinepuru, 2008, roč. 16, čís. 60, s. 24–25. Dostupné online [cit. 2020-12-16]. ISSN 1213-516X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]