Ambrosiánský ritus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mše svatá v ambrosiánském ritu.

Ambrosiánský ritus, též Milánský ritus je ritus římskokatolické církve, řadící se spolu s např. římským či dominikánským ritem k liturgickým ritům katolické církve západního (neboli latinského) typu. Je praktikován více než pěti miliony katolíků na většině území milánské arcidiecéze[1] , též v některých farnostech italských diecézí Bergamo, Novara, Pavia a Lugano a v přiléhajících jižních oblastech Švýcarska, v ticinském kantonu. Je pojmenován po sv. Ambroži, který byl biskupem milánským ve čtvrtém století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obraz svatého Ambrože (v biskupském oděvu).

Ambrosiánský ritus ve své historii mnohokrát čelil risiku svého zániku, nejvíce snad v období karolinském, neb Karel Veliký se jej pokoušel zničit, podobně jako to učinil ve Francii s ritem galikánským, který nahradil galikanisovaným ritem římským, dokonce přikázal zničit. Téměř všechny liturgické knihy byly zničeny krom jediného misálu, který ukrýval po několik měsíců zbožný kněz v alpské horské jeskyni. Správnost (pravověrnost) milánského obřadu pak byla potvrzena tím, že do vatikánské basiliky sv. Petra byly na oltář vedle sebe položeny dvě zavřené liturgické knihy - ambrosiánská a římská, tam byly ponechány po tři dni a za tuto dobu měl Bůh vyjevit, jaká je správná tím, že bude nalezena otevřena. Po třech dnech byly nalezeny otevřeny obě. Ritus tedy přežil, byl již římskému obřadu podobnější, avšak část zvláštností si dokázal udržet, a to i po tridentském koncilu, kdy však byl poupraven a díky tomu byl zachován. Na této úpravě se podílel také tehdejší milánský arcibiskup sv. Karel Boromejský, stopy po Karlově úpravě jsou vidět především v euchologii s četnými prefacemi, ve zpěvu (viz ambrosiánský chorál) a též v rituálních zvláštnostech, které Milán přijal vlivem kulturní výměny s Galií a vlivem Orientu.

Po Druhém vatikánském koncilu[editovat | editovat zdroj]

Milánská katedrála
Starobylý ambrosiánský Obřad světla (Lucernarium).

Ritus byl zachován i po liturgické reformě druhého vatikánského koncilu (snad proto, že tehdejší papež Pavel VI. byl dříve arcibiskupem milánským, tedy k tomuto ritu „náležel”). Ve dvacátém století získal ritus na důležitosti a prestiži především kvůli pozornosti dvou významných osobností, arcibiskupů milánských - Achillea Rattiho, pozdějšího papeže Pia XI. a blahoslaveného Alfréda Ildefonse Schustera, kteří oba publikovali studie o ambrosiánském ritu. Důležité edice ambrosiánského misálu byly provedeny v letech 1475, 1594, 1609, 1902 a 1954, poslední je finální edicí tradičního ambrosiánského ritu, podle tohoto misálu se dnes slouží v několika málo milánských kostelích. Dle obecných zásad druhého vatikánského koncilu byl nový, dvojjazyčný (v latině a italštině) ambrosiánský misál vydán roku 1966, který Mši misálu z roku 1954 zjednodušil, a to hlavně omezením množství modliteb, které se předtím kněz modlil neslyšně, dále byl dán větší prostor pro společné modlitby věřících, pronášených nahlas, také oltář byl otočen čelem k lidu, kněz se však až do roku 1967 modlil eucharistickou modlitbu latinsky.

Když byl roku 1969 definitivně vydán misál pro Mši Pavla VI., většinou začali kněží ambrosiánského ritu používat nový římského misálu jen s vynecháním Agnus Dei, římský lekcionář, přejat byl i římský kalendář s jeho čtyřtýdenním adventem. Ambrosiánská forma vysluhování svátostí již z velké části byla s tou římskou totožná. Tyto poměrně radikální změny zavdávaly k obavám o budoucnost milánského obřadu. V dokumentech 46. milánské diecézní synody (1966-1973) však bylo s podporou papeže Pavla VI. tehdejším arcibiskupem Giovannim kardinálem Colombem rozhodnuta, aby byl ambrosiánský ritus zachován a uveden do souladu se směrnicemi druhého vatikánského koncilu.

Práce, která stále probíhá, začala na všech ambrosiánských liturgických textech; 11. dubna 1976 arcibiskup kardinál Colombo vydal nový ambrosiánský misál, pokrývající celý liturgický rok, později se objevil experimentální lekcionář, pokrývající některá liturgická období, přičemž pro ostatní období se nadále používalo římského lekcionáře. Další menší modifikace byly vydány roku 1978, např. bylo obnoveno postavení Kréda (po Offertoriu), také byl vydán nový ambrosiánský pohřební rituál, dále byly obnoveny dvě raně-středověké ambrosiánské eucharistické modlitby, které jsou pozoruhodné kvůli umístění epiklese po slovech ustanovení, v souladu s orientální tradicí. Roku 1985 byla zveřejněna nová ambrosiánská liturgie hodin, roku 2006 nový ambrosiánský obřad manželství. 20. března 2008 byl konečně vydán nový ambrosiánský lekcionář, pokrývající celý liturgický rok. Tento nabyl účinnosti 1. neděle adventní (16. listopadu 2008), kdy byla obnovena starověká ambrosiánská liturgická tradice obsahující především obřad světla („Lucernarium”).

Hlavní odlišnosti od římského ritu[editovat | editovat zdroj]

Mše[editovat | editovat zdroj]

Hlavní odlišnosti ve mši svaté:

Liturgický rok[editovat | editovat zdroj]

Hlavní rozdíly oproti římskému ritu jsou tyto:

  • Advent má šest, nikoliv čtyři týdny.
  • Doba svatopostní začíná o čtyři dny později než v římském obřadu, tedy Popeleční středa je oproti římskému ritu posunuta o týden a masopust (karneval) pokračuje až do Sabato Grasso („Tlustá sobota”), která je ekvivalentem masopustního úterý v oblastech, kde užívá římského obřadu, tedy i v českých a moravských diecésích.
  • V pátky doby svatopostní není slavena Mše a není rozdáváno svaté přijímání, až na výjimky, tedy hlavně případ potřeby podání Eucharistie umírajícímu.
  • Od Letnic do třetí neděle v říjnu není liturgickou barvou zelená, jako v římském ritu, ale červená, další odlišnosti v liturgických barvách jsou po celý rok.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Zbylé rozdíly jsou pak tyto:

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Ambrosiánský ritus byl sloužen i v Čechách - ve 14. století tehdejší český král a císař římský Karel IV. jej dával sloužit v dnes již zaniklém pražském kostele sv. Ambrože.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Církev [online]. Římskokatolická farnost Rakovník, [cit. 2015-06-08]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]