Hrobka Schliků (Veliš)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrobka Schliků ve Veliši
Základní informace
SlohNeoklasicismus
ArchitektVáclav Weinzettl
Výstavba1925–1926
StavebníkJindřich Schlik
Současný majitelSchlikové
Poloha
AdresaVeliš, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°24′46,47″ s. š., 15°18′57,22″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Schliků, také hrobka Šliků případně mauzoleum rodu Schliků nebo Schlikovská (Šlikovská) hrobka je pohřebiště českého šlechtického rodu Schliků ve Veliši v okrese Jičín. Nachází se v ohrazeném areálu severozápadně od velišského hřbitova. V letech 1925–1926 byla vystavěna nákladem Jindřicha Schlika.

Historie a architektura[editovat | editovat zdroj]

Schlikovská hrobka od jihu

Veliš je v majetku rodu Schliků od roku 1634, kdy panství zakoupil polní maršál a prezident dvorské válečné rady Jindřich IV. Schlik (1580–1650). V majetku rodu statek Veliš zůstal s přestávkami až do roku 1949. Po Sametové revoluci byly znárodněné majetky rodu vráceny (zámek Jičíněves a Vokšice).

Hrobku nechal po smrti svých rodičů postavit Jindřich Schlik (1875–1957). Návrh vytvořil architekt a dlouholetý ředitel Státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích Václav Weinzettl.[1] Mauzoleum bylo postaveno v letech 1925–1926 v novoklasicistním stylu s prvky secese.[pozn. 1] Autorem kamenických prací byl J. Kyselo. Stavba není orientována a má dvě části. V přední kapli je ve stěně nad oltářem s plastikou Ukřižovaného zazděn původní schlikovský erb s korunou, vedle něho jsou kruhová okna. Po stranách jsou obdélná okna, která jsou vyplněna vitrážemi s florální tematikou. Vlevo jsou na polici uloženy urny. Uprostřed podlahy je vstup do prostorné krypty, která se nachází severně od kaple.

Na štítě hrobky je reliéf latinského kříže a nápis VERA DEO ACCEPTOS NOS FACIT ESSE FIDES (Bohem přijatými se stáváme opravdovou vírou).[1] Dominantou průčelí jsou masivní dórské sloupy. Nad vchodem je nápis Schlik.

Pozemek, na kterém se hrobka machází, je oplocen. Hlavice sloupů vstupní brány do areálu zdobí secesní motýli.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Celkový pohled
    Celkový pohled
  • Interiér
    Interiér
  • Stavebník a rok dokončení výstavby
    Stavebník a rok dokončení výstavby
  • Pohled na kryptu
    Pohled na kryptu
  • Motýl na hlavici sloupu brány
    Motýl na hlavici sloupu brány
  • Nápis
    Nápis

Seznam pohřbených (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Dříve bývali Schlikové ve východních Čechách pohřbíváni v Kopidlně na prostranství severně od kostela sv. Jakuba,[2] mezi nimi např. Josef Jindřich Schlik (1754–1806), jeho manželka Marie Filipína z Nostitz-Rienecku (1764–1843)[3] nebo jejich dcera Marie Alžběta (1790–1855).[4] Další pohřebiště bylo v Libáni, kde byl pohřben František Jindřich Schlik (1789–1862),[5][6] jiný zdroj uvádí, že byl také pohřben v Kopidlně.[7] Po ztrátě Kopidlna nechal Jindřich Schlik převézt ostatky svých předků a příbuzných do Veliše.[2]

Chronologicky podle data úmrtí[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[5] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Schliků, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Modře je označen ten, kdo byl v hrobce pohřen přechodně, a zeleně ti, kteří byli pohřbeni původně jinde. Červeně jsou zvýrazněny hlavy rodu a do roku 1949 majitelé zámku Jičíněves. První písemná zmínka o předcích je z roku 1394, ale na počátku vzestupu rodu stál teprve Kašpar Schlik († 1449), který se stal kancléřem a sekretářem Zikmunda Lucemburského a v roce 1422 byl povýšen do panského stavu a následně v roce 1437 do hraběcího stavu.[8][9] Zde jsou však generace počítány až od Jindřicha I. Schlika († před 1425). Kopidlnská rodová větev, která žije na zámcích v Jičíněvsi a Vokšicích, je přímou linií ostrovské větve. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde nebo její pohřbení v této hrobce je nepotvrzené, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.

Seznam není kompletní.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 7. Jáchym Ondřej Schlik
9. 9. 1569 Ostrov Julius Schlik
† 1575		 1589:
Anna Maria Liebsteinská z Kolowrat		 Dočasně zde byla uložena lebka (cranium) popraveného. Na začátku 90. let 20. století byla zcizena, zloději však byli dopadeni. Schlikové následně lebku umístili do zámecké kaple v Jičíněvsi.[1] Člen direktoria Českého království za panský stav (1618–1619), poté nejvyšší zemský sudí Českého království (1619–1620). Po porážce druhého českého stavovského povstání byl popraven katem Janem Mydlářem na Staroměstském náměstí. Byla mu setnuta hlava a pravá ruka, které pak byly vystaveny na Staroměstské mostecké věži. Po četných prosbách vdovy byla jeho hlava jako jediného z popravených předána rodině. Později byla uložena v rodinné hrobce u Veliše.
21. června 1621 Praha-Staré Město Anna Marie Ungnadová ze Sunecku
Anna Kateřina Smiřická ze Smiřic
† 1610
27. 5. 1612 Kosel:
Voršila Žofie z Oppersdorff
1589 – 4. 12. 1649
2. 13. František Jindřich Schlik
23. 5. 1788[10] nebo 1789[5][6][7] Praha Josef Jindřich Schlik
11. 11. 1754 Vídeň – 13. 12. 1806 Kopidlno		 24. 4. 1817 Praha:
Marie Žofie z Eltz, zv. Faust von Stromberg
12. 3. 1796 – 4. 9. 1821 Praha		 Smuteční mše se konala 19. 3. 1862 v Augustiniánském kostele ve Vídni, následně bylo tělo převezeno do Kopidlna, kde proběhl obřad s vojenskými poctami.[11]

Původně pohřben v Kopidlně[7] nebo Libáni.[5][6]		 Hlava rodu a majorátní pán fideikomisu Kopidlno a Staré Hrady (1806–1862).[pozn. 2] Generál císařského rakouského jezdectva, dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1862, nesložil přísahu).[10] Bojoval v bitvě u Aspern (1809), bitvě u Wagramu (1809), bitvě u Lipska, kde za nešťastných okolností přišel o pravé oko, a bitvě u Solferina (1859).[12]

Narodily se mu následující děti:

  • 1. Antonie (1818–?)
  • 2. Aurora (1819–?)
  • 3. Albina, provd. von Prinetti (1819–1896)
  • 4. Jindřich František (1820–1859)
  • 5. Františka, provd. z Risenfelsu (1821–1867)
  • 6. Thekla (1818–1834)
  • 7. Paula, provd. Enis von Atter und Iveagh (1827–1887)
  • 8. Rosa (1829–1854)
17. 3. 1862 Vídeň Maria Filipína z Nostitz-Rienecku
7. 1. 1764 Praha – 16. 10. 1843 Kopidlno		 Vilemína Breuerová[pozn. 3]
† 1862
3. 15. Ervín (Erwein) Schlik 22.[9] nebo 23. 1.[13] 1852 Seisenegg Jindřich František Schlik
24. 7. 1820 Jičíněves – 11. 8. 1859 Jičíněves		 28. 10. 1891 Duino:
Marie Tereza z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingfürstu
18. 10. 1860 Benátky – 13. 1. 1916 Vídeň		 Původně pohřben v Kopidlně.[7] Hlava rodu a majorátní pán fideikomisu Kopidlno a Staré Hrady (1862–1906). C. k. komoří (1881), dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1894–1906).[9] Bezdětný.[13]
26. 4. 1906 Vídeň Žofie z Riesenfelsu
6. 10. 1831 Seissenegg – 6. 7. 1861 Jičíněves
4. 15. František (Franz) Schlik 26. 1. 1854 Kopidlno Jindřich František Schlik
24. 7. 1820 Jičíněves – 11. 8. 1859 Jičíněves		 26. 10. 1896 Štýrský Hradec:
Bertha Roxer (č. 5)		 Hlava rodu (1906–1925). C. k. komoří a poručík v záloze. Majitel statků Jičíněves-Veliš a Vokšice.[14] Protože se oženil s nešlechtičnou, rod Schliků ztratil fideikomisní statky Kopidlno a Staré Hrady, které přešly na svobodné pány Ungnady z Weissenwolfu.[15]
30. 1. 1925 Štýrský Hradec Žofie z Riesenfelsu
6. 10. 1831 Seissenegg – 6. 7. 1861 Jičíněves
5. (15.) Bertha Roxer 12. 10. 1854 Štýrský Hradec Ludwig Roxer

Josef Castiglione		 Nebyla šlechtického původu.

Narodily se jí následující tři děti (ještě před uzavřením druhého sňatku):

  • 1. Jindřich Maria (1875–1957)
  • 2. Margareta, provd. von Schreiner (1878–1934)
  • 3. Franz Valentin Maria (1882–1963; č. 6)
27. 2. 1925 Jičíněves Maria Zinsmeister
26. 10. 1896 Štýrský Hradec:
František Schlik (č. 4)
6. 16. Franz Valentin Schlik 12. 4. 1882 St. Valentin František Schlik (č. 4) 31. 7. 1918 Maria-Zell (rozvod před rokem 1927):
Marie "Mara" Viktorie Hoffmann
14. 9. 1891 Štýrský Hradec (Graz) – 15. 3. 1929 Štýrský Hradec		 Urna. C. k. poručík v záloze.[16]

Bezdětný.

8. 12. 1963 Salcburk Bertha Roxer (č. 5) 9. 5. 1927 Praha:
Paula von Lamberg
21. 11. 1887 zámek Lebenberg bei Kitzbühel – 4. 9. 1927 nehoda Berchtesgaden
18. 11. 1929 Zell am See:
Margarete "Daisy" Therese Reska
22. 2. 1885 Praha – 2. 4. 1967 Freilassing
7. 16. Zikmund Arnošt Schlik 26. 1. 1916 Vokšice Jindřich Maria Schlik
19. 9. 1875 Innsbruck – 21. 4. 1957 Jičíněves		 23. 10. 1947 Hostín:
Věra Irena Voborníková (č. 8)		 Podepsal Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939. Po komunistickém puči vystřídal mnoho dělnických profesí a pracoval také jako pumpař na benzínové stanici v Hořicích a Jičíně.[17]
1. 11. 1988 Jičín Margareta Julia z Thun-Hohenstein-Castelfonda
4. 8. 1885 Povo – 20. 9. 1968 Jičín
8. (16.) Věra Irena, roz. Voborníková 1. 4. 1927 Krásné na Moravě Josf Voborník
23. 10. 1947 Hostín:
Zikmund Arnošt Schlik (č. 7)		 1999 Dáma Maltézského řádu.

Narodily se jí následující dcery, které získaly v restitucích zámek Vokšice, hrad Veliš, Prachovské skály, Šlikovský palác v Jičíně, lesy, pole a rybníky:

12. 9. 1999 Jičín Františka Holmanová
9. 16. Jindřich František Schlik 23. 12. 1916 Vokšice Jindřich Maria Schlik
19. 9. 1875 Innsbruck – 21. 4. 1957 Jičíněves		 Pohřben do rodinné hrobky 7. 5. 2004.[18] Podepsal Prohlášení české a moravské šlechty ze září 1939. V roce 1968 emigroval. Profesní rytíř Maltézského řádu, komtur v Mailbergu (od roku 1968), český velkopřevor Maltézského řádu (1996–2002).
30. 4. 2004 Jičín Margareta Julia z Thun-Hohenstein-Castelfonda
4. 8. 1885 Povo – 20. 9. 1968 Jičín

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V roce 1926 byla také postavena hrobka rodu Beaufort-Spontin v Bečově nad Teplou.
  2. ↑ Majitelé fideikomisu:
    • 1. 1672–1675 František Arnošt Schlik (po 1623–1675), svolení císařem už v roce 1661, fakticky svěřenství vzniklo závětí v roce 1672, manžel Marie Markéty Ungnadové z Weissenwolfu
    • 2. 1675–1740 František Josef Schlik (1656–1740), syn předchozího
    • 3. 1740–1766 František Jindřich I. Schlik (1696–1766), synovec předchozího
    • 4. 1766–1770 Leopold Jindřich Schlik (1729–1770), syn předchozího
    • 5. 1770–1806 Josef Jindřich Schlik (1754–1806), syn předchozího
    • 6. 1806–1862 František Jindřich II. Schlik, syn předchozího
    • 7. 1862–1906 Ervín Schlik (1852–1906), vnuk předchozího
    • 1906–1912 soudní spory o vlastnictví fideikomisu Staré Hrady a Kopidlno mezi Františkem Schlikem (1854–1925) a Ungnady z Weissenwolffu
    • 8. 1906 (1912)–1912 Konrád Ungnad z Weissenwolffu (1855–1912)
    • 9. 1912–1915 Pavel Konrád Ungnad z Weissenwolffu (1886–1915), syn předchozího
    • 10. 1915–1917 Mikuláš Jindřich Ungnad z Weissenwolffu (1895–1917), bratr předchozího, ultimus familiae
    • fideikomis rozdělen mezi jeho sestry Irenu (1880–1969), provdanou hraběnku Szapáryovou, a Henriettu (1883–1962), ovdovělou princeznu Thurn-Taxisovou.
  3. ↑ Ovdovělá Brukher (Bruckher) von Donau.[10]
  4. ↑ Margareta Marie (* 4. 1. 1950 Jičín) se dvakrát vdala a má tři syny (jeden z nich se jmenuje Dominik Feštr). Jejím prvním mužem se stal 23. září 1970 v Jičíně Václav Feštr (* 21. 3. 1947 Turnov), rozvedli se v roce 1983. Jejím druhým chotěm se stal 19. října 1984 v Turnově Jiří Pospíchal (* 17. 12. 1949 Turnov).
  5. ↑ Ilona Marie (* 13. 9. 1954 Jičín) se třikrát vdala a má jednu dceru. Jejím prvním manželem se stal 4. července 1974 v Hrubé Skále Otakar Jirutka (* 9. 3. 1946 Svijany), rozvedli se v roce 1985. Jejím druhým chotěm se stal 6. června 1986 ve Vrchlabí Vilém Hrnčíř (* 12. 11. 1944 Stará Paka), rozvedli se v roce 1993. Třetím manželem byl od 10. února 1995 Jiří Smolík (* 21. 9. 1949).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c PAVLA, Apostolaki. Po stopách jednoho z českých popravených pánů. Schlikovi hospodaří ve Veliši [online]. iDnes.cz, 2021-06-20 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HAMMERBAUER, Jaroslav. Kopidlno. Kopidlenské listy. 2013-09-27, roč. 2013, čís. září, s. 32–33, zde 32. Dostupné online [cit. 2023-04-21]. 
  3. ↑ MIKLOVIČOVÁ, Lucie. Edice vybraných kuchařských receptů Filipiny Schlikové z let 1790–1843. Pardubice, 2009 [cit. 2024-04-21]. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. . s. 29. Dostupné online.
  4. ↑ Eliška hraběnka Schliková. Listy starohradské kroniky. Březen 2002, roč. XXV., čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. 
  5. ↑ a b c d MAREK, Miroslav. Rodokmen Schliků 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-08-18 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c JIROUT, Vlastimil. Šlik [online]. patricus.info [cit. 2024-04-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Dvě schlikovská výročí. Listy starohradské kroniky. Březen 2002, roč. XXV., čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. 
  8. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 248. Dále jen Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 
  9. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 329. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017. 
  10. ↑ a b c Schlik, Franz Heinrich Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ ŠEDINOVÁ, Jitka. Deníky hraběte Františka Josefa Jindřicha Schlika. Pardubice, 2010. 137 s. Diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Milena Lenderová. s. 62–63. Dostupné online.
  12. ↑ TREGL, Vladimír. Schlikové na Jičínsku na přelomu 18. a 19. století. Kopidlenské listy. Roč. 2017, čís. červenec, s. 3435, zde 35. Dostupné online [cit. 2024-04-23]. 
  13. ↑ a b Schlik, Erwein Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-04-22]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 330
  15. ↑ Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 250
  16. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 331
  17. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 124. 
  18. ↑ Drobné zprávy. Listy starohradské kroniky. Červen 2004, roč. XXVII., čís. 2. Dostupné online [cit. 2024-04-20]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hrobka_Schliků_(Veliš)&oldid=23862348“