Konrad Ungnad von Weissenwolff
| Konrad Johann Paul hrabě Ungnad von Weissenwolff | |
|---|---|
 | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1899 – 1912 | |
| Poslanec hornorakouského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1896 – 1908 | |
| Narození | 14. ledna 1855 Wybrzeże |
| Úmrtí | 24. října 1912 (ve věku 57 let) Steyregg |
| Titul |  hrabě |
| Rodiče | Guidobald Ungnad von Weissenwolff a Jadwiga Krasická |
| Děti | Irena Szápáryová Henrietta z Thurn-Taxisu |
| Příbuzní | László Szapáry (zeť) |
| Profese | politik a velkostatkář |
| Ocenění | Řád Františka Josefa (1905) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konrad hrabě Ungnad von Weissenwolff (německy Conrad Johann Paul Felix Reichsgraf Ungnad von Weißenwolff) (14. ledna 1855, Ruska Wieś, dnes Wybrzeże – 24. října 1912, Steyregg) byl rakouský šlechtic, velkostatkář a politik z rodu Ungnadů z Weissenwolffu. Byl majitelem velkostatků v Horním Rakousku, kde se angažoval ve veřejném životě, byl poslancem hornorakouského zemského sněmu a od roku 1899 členem Panské sněmovny. V dlouholetém soudním sporu s rodinou Šliků získal krátce před smrtí majetek v Čechách (Kopidlno). V generaci jeho synů rod krátce poté vymřel (1917).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu z Horního Rakouska, ale narodil se na zámku Ruska Wieś ve východní Haliči, kde tehdy dočasně sídlil jeho otec Guidobald (1817–1872) s manželkou Hedwigou, rozenou hraběnkou Krasickou (1839–1909).[1] Po předčasném úmrtí otce spravovali majetek poručníci, Konrad se dědictví ujal až po dosažení zletilosti. Teprve po sňatku a získání příbuzenských vazeb na vlivný rod Starhembergů se zapojil do veřejného života v Horním Rakousku, kde byl členem řady spolků a organizací. Byl například prezidentem Lesnického spolku pro Horní Rakousko (1883–1912), Hornorakouské společnosti Červeného kříže (1890–1912) nebo Hornorakouského spolku pro ochranu honitby a rybolovu (1900–1912). Angažoval se také v charitě a uměleckých spolcích.
V Horním Rakousku zastával mimo jiné dědičnou hodnost nejvyššího zemského hofmistra, která rodině náležela od roku 1648. Jako příslušník šlechtického rodu byl v roce 1881 jmenován c. k. komořím.[2] V roce 1899 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny a zároveň byl na dvě volební období zvolen poslancem hornorakouského zemského sněmu (1897–1907), kde se připojil ke Straně ústavověrného velkostatku. Souběžně byl aktivní na půdě Panské sněmovny, kde byl v letech 1901–1907 členem Hospodářského výboru. V roce 1907 získal v Panské sněmovně dědičné členství.[3] Za zásluhy obdržel v roce 1905 komturský kříž Řádu Františka Josefa[4] a byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[5]
Zemřel na svém sídle na zámku Steyeregg 24. října 1912 ve věku 57 let.[6]
Majetkové poměry
[editovat | editovat zdroj]
Po otci byl dědicem rodinného fideikomisu Steyregg s připojenými statky Luftenberg, Spielberg a Parz. K celému velkostatku patřilo 2052 hektarů půdy a počátkem 20. století vykazoval čistý zisk ve výši 43.362 korun. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Steyregg.[7]
V roce 1906 vstoupil Konrad Ungnad do dlouholetého soudního sporu s rodinou Šliků o východočeské velkostatky Kopidlno-Staré Hrady. Téhož roku zemřel hrabě Ervín Šlik a jeho dědicem se měl stát mladší bratr František (1854–1925), který však uzavřel tzv. nerovnorodý sňatek.[8][9] Právě z tohoto faktu vyvodil svůj nárok Konrad Ungnad, protože závěť zakladatele šlikovského fideikomisu Františka Arnošta Šlika ze 17. století stanovila přesné podmínky pro dědice, mimo jiné že dědic fideikomisu musí mít manželku šlechtického původu. V poslední vůli Františka Arnoštka Šlika byli také uvedeni Ungnadové uvedeni jako budoucí případní dědici, protože jeho manželka Marie Markéta byla dcerou vlivného dvořana Davida Ungnada z Weissenwolffu. Protože se jednalo o velký majetek (velkostatky Kopidlno-Staré Hrady měly rozlohu přes 8 500 hektarů půdy a hodnotu přes milión a půl korun),[10] Konrad Ungnad vyvinul o jeho získání značné úsilí a již v roce 1901 se nechal u Zemského soudu v Praze zapsat jako čekatel fideikomisu. V roce 1906 zahájil proti Františku Šlikovi proces, který probíhal několik let u soudů různých instancí. Obě strany zaměstnávaly renomované advokáty a nechaly si vypracovat posudky od několika univerzitních profesorů práva. Konečný verdikt vynesly na jaře a v létě 1912 Vrchní zemský soud v Praze a Nejvyšší soudní dvůr ve Vídni a Konrad Ungnad se stal právoplatným majitelem velkostatků Kopidlno-Staré Hrady.[11][12][13] Zemřel však již o několik měsíců později a dědici se stali postupně dva jeho synové, kteří zemřeli během první světové války bez potomstva a jimi rod Ungnadů v mužské linii vymřel. Druhou fázi soudního sporu zahájili Šlikové po vzniku Československa, kdy v roce 1922 došlo ke zrušení fideikomisů a pozbyla tím platnost podmínka o rovnorodém manželství majitele. Konradovy dcery však své nároky obhájily a mladší z nich, Henrietta, provdaná Thurn-Taxisová, sídlila na zámku Kopidlno až do roku 1945.[14]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1879 se ve Vídni oženil s hraběnkou Mariettou ze Starhembergu (1860–1940), dcerou knížete Camilla Starhemberga.[15] Marietta byla dámou Řádu hvězdového kříže, c. k. palácovou dámou a čestnou dámou Maltézského řádu.[16] Z manželství se narodily čtyři děti, oba synové však zemřeli v mládí bez potomstva a jimi rod v mužské linii vymřel. Majetek v Rakousku a Československu si rozdělily dcery Irena a Henrietta.
- 1. Irena Sophie (1880–1969), dáma Řádu hvězdového kříže, majitelka velkostatku Steyregg ∞ 1910 László hrabě Szapáry (1864–1939), c. k. tajný rada, komoří, člen uherské Sněmovny magnátů, guvernér v Rijece (1896–1903), maďarský velvyslanec v Londýně (1922–1924)
- 2. Henrietta Gabriela (1883–1962), dáma Řádu hvězdového kříže, majitelka velkostatků Kopidlno a Staré Hrady ∞ 1905 Hugo Lamoral princ von Thurn-Taxis (1873–1915), c. k. komoří, rytmistr, padl za první světové války v Haliči[17][18]
- 3. Paul Kamillo Konrad (1886–1915), c. k. komoří, poručík,[19] zemřel na následky smrtelného úrazu v Haliči
- 4. Nikolaus Heinrich (1895–1917), zemřel v Praze v důsledku komplikací po operaci slepého střeva, poslední potomek rodu Ungnadů z Weissenwolffu [20]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 943 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 338 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 123 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 942 dostupné online
- ↑ Nekrolog Konrada Ungnada z Weissenwolffu in: Wiener Salonblatt, 26.10.1912 dostupné online
- ↑ Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 337–338 dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 382 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Rodokmen Šliků dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 501–502 dostupné online
- ↑ ČESÁKOVÁ, Markéta: Ústřední správa šlikovských velkostatků Jičíněves, Státní oblastní archiv v Hradci Králové, 2015; Soudní spor Ungnadů a Šliků s. 23–31 dostupné online Archivováno 30. 3. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 207, 465
- ↑ Kopidlno. Kopidlno-Drahoraz, Ledkov, Mlýnec, Pševes; Nymburk, 2014; s. 54 ISBN 978-80-87523-08-7
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 58 ISBN 80-85983-15-X
- ↑ Rodokmen Starhembrgů dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch 1911; Gotha, 1911; s. 214 dostupné online
- ↑ Rodokmen Thurn-Taxisů dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 374–375 ISBN 978-80-85955-53-8
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 979 dostupné online
- ↑ Kopidlno. Kopidlno-Drahoraz, Ledkov, Mlýnec, Pševes; Nymburk, 2014; s. 17 ISBN 978-80-87523-08-7
