Camillo Heinrich von Starhemberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Camillo Heinrich von Starhemberg

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1871 – 1873

Poslanec Hornorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1870 – 1874

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1873 – 1900
Stranická příslušnost
Členství ústavověrný velkostatek (Ústavní strana)

Narození 31. července 1835
Celje
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. února 1900
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Sophie v. Sickingen-Hohenburg
Děti Ernst Rüdiger von Starhemberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Camillo Heinrich von Starhemberg (31. července 1835 Celje3. února 1900 Vídeň[1]) byl rakouský šlechtic a politik z Horních Rakous, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Camillo Rüdiger von Starhemberg byl politikem, stejně jako jeho syn Ernst Rüdiger von Starhemberg. Camillo Heinrich se roku 1860 oženil se Sophií von Sickingen-Hohenburg. Sňatek byl roku 1876 rozveden, ale roku 1890 se opět vzali. Od roku 1855 po krátkou dobu sloužil v rakouské armádě.[1]

Byl aktivní i veřejně a politicky. Roku 1870 byl zvolen na Hornorakouský zemský sněm, kde zasedal do roku 1874.[1] Zemský sněm ho roku 1871 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy) za kurii velkostatkářskou v Horních Rakousích.[2] Roku 1872 po smrti svého otce usedl místo něj do Panské sněmovny (horní komora Říšské rady). Byl členem liberální a centralistické Strany ústavověrného velkostatku, respektive tzv. Ústavní strany. V Panské sněmovně se roku 1873 ve své úvodní řeči vyslovil pro volební reformu, což mu vysloužilo přezdívku rudá jasnost (rote Durchlaucht).[1]

Kvůli hospodářským potížím musel později omezit své politické aktivity a prodat část svých statků. V roce 1875/1876 podnikl cestu do Ameriky. Od roku 1892 byl v kontaktu s Berthou von Suttnerovou a podporoval její pacifistické názory. Byl činný v mnoha hospodářských spolcích. Roku 1896 získal titul tajného rady. Roku 1898 věnoval svůj zámek Hartheim u Eferdingu pro účely zemské péče o postižené (za nacistické vlády zde pak probíhalo vraždění lidí v rámci nacistického projektu eutanázie).[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Starhemberg, Camillo Heinrich Fürst von (1835–1900), Großgrundbesitzer, Politiker und Funktionär, s. 102. (německy) 
  2. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.