Půst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Půst je jednání jedince nebo společenské skupiny dané odmítáním příjmu potravy, jeho redukcí na minimum nebo omezením na vyhraněné, skromností charakterizované pokrmy, jež má mít pro postící se osobní pozitivní přínos.

Půst se používá nejen v náboženství pro asketické prostředky, které způsobují, že tělo nedostává, nač je zvyklé. Motivem může být zdraví, očištění nebo nelpění na hmotném a přimknutí se k tomu, co člověka přesahuje, případně snaha o upevnění tělesného zdraví a duševní pohody.

Půst v křesťanství[editovat | editovat zdroj]

V křesťanství je půst nebo postní doba obdobím přípravy na Velikonoce. Nemusí jít tedy jen o odepření si jídla, ale také zřeknutí se čehokoliv, co je v životě postradatelné, zbytečné nebo překážející.[1] [2] V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá 40 dní (neděle se nezapočítávají). Ve východních církvích začíná „Velký půst“ v pondělí 7. týdne před Velikonocemi a končí v pátek 9 dní před Velikonocemi.

Půst v katolictví[editovat | editovat zdroj]

V západním (katolickém) prostředí se běžně dodržuje jako postní den pátek, nepřipadá-li na ten den liturgické slavení na úrovni slavnosti. Běžný páteční půst znamená půst od masa, tedy zřeknutí se potravy z masa teplokrevných zvířat v daný den. Za porušení půstu od masa se nepovažuje snědení ryby nebo živočišného tuku. Ryba je běžný postní pokrm. Páteční půst může být alternován. Podle rozhodnutí katolických autorit v ČR ho lze zaměnit za jiný úkon zbožnosti nebo blíženecké lásky (např. návštěva nemocného, modlitba růžence, mše svatá).

Na Popeleční středu a Velký pátek, se praktikuje přísný půst, tedy půst od masa spojený s půstem újmy. Ten znamená, že se věřící v ten den nasytí pouze jedním hlavním – ovšem bezmasým – jídlem a z ostatních jídel citelně ubere. Půst je omezen věkem. Postit se mají věřící po dovršení 14. roku věku do dovršení 60. roku věku.[3] Věřící mimo toto věkové rozmezí postem vázáni nejsou. Věřící od 14. roku do plnoletosti a věřící od započatého 60. roku věhu nejsou vázáni postem újmy. Od povinnosti postit se může být věřící dispensován také ze zdravotních či jiných závažných důvodů. V takovém případě je buď dispensován zcela, nebo je mu knězem určen nějaký úkon zbožnosti, kterým je půst nahrazen.

Uvedený postní řád je jakési minimum, které si věřící může zostřit, pokud je to účelné. Věřící si sám zvolí způsob postu v postní a adventní době. Např. zříci se po celou postní dobu masa a nápojů obsahujících alkohol a na Popeleční středu a Velký pátek jíst jen málo nebo vůbec. Půst ale nemá být nějakým druhem výkonu a je třeba zachovat míru s vědomím vlastních hranic.

Půst má mít vždy i duchovní rozměr. Postem není myšlen jen půst od jídla, ale zřeknutí se toho, co je v životě věřícího zbytečné, postradatelné či překážející a brzdí duchovní rozvoj, přestože to není hříšné. Zesiluje modlitbu, uvolňuje struktury nitra a vynese na denní světlo také myšlenky, které by jinak zůstaly skryty. Místo potlačování je vhodné je naopak správné se s nimi smířit, poznávat je, případně řešit jejich kořen a tak napravovat vztah k Bohu i lidem.[4]

Půst v pravoslaví[editovat | editovat zdroj]

Ve východním křesťanství (pravoslaví) je půst vnímán jako požívání "suché stravy", a je přísnější než v katolickém prostředí. Běžné postní jídlo nesmí obsahovat nejen maso, ale rovněž cokoliv, co je živočišného původu (vejce, mléko a výrobky z nich), zakázán je rovněž olivový olej a alkohol. Na rozdíl od katolického prostředí se za postní jídlo nepovažuje ryba. Půst je možno zmírnit ve čtyřech stupních:

1.) povolení vína a oleje (nejmenší možná úleva)

2.) povolení ryby

3.) povolení veškerého jídla s výjimkou masa

4.) úplné zproštění povinnosti postit se[5]

Půst v židovství[editovat | editovat zdroj]

V judaismu existují veřejné postní dny (hebrejsky: תענית ציבור, ta'anit cibur), které zahrnují 7 různých půstů (5 malých a 2 velké), vztahující se k různým událostem. Postní dny mají v judaismu velký význam, jsou neodmyslitelně spojeny s duševní očistou, sebezpytováním a studiem a jsou zároveň obdobou oběti, neboť namísto obětovaného zvířete, a jeho masa a tuku, člověk „spaluje“ (obětovává) „své maso a svůj tuk“.

Půst jako léčebný prostředek[editovat | editovat zdroj]

V biologii a medicíně je půst příkladem tzv. Hormeze, tedy příznivého působení mírné zátěže na organismus. Tzv. restrikce kalorií, tedy omezení příjmu potravy u experimentálních zvířat o zhruba 30%, konzistentně prodlužuje život, chrání proti rakovině, civilizačním chorobám i demenci. Absolvování dvou až čtyřdenního půstu vyvolá v těle proces regenerace bílých krvinek. Existující krvinky jsou nejprve hladovějícím organismem recyklovány. Po obnovení přísunu potravy začne tvorba nových bílých krvinek z kmenových buněk. Postění je také doprovázeno s redukcí hladiny IGF-1 hormonu, který je spojován se stárnutím, růstem nádorů a rizikem vzniku rakoviny.[6][7] Tyto poznatky jsou aplikovatelné i na člověka, avšak s velkou mírou opatrnosti. V období úplného půstu má člověk zhoršenou schopnost bránit se infekci, zahojit poranění (včetně operace), sníženou plodnost, musí zvládnout zdravotní rizika jako acidózu a celkově se necítí příliš komfortně. I pro zdravého člověka proto lékaři nedoporučují držet úplný půst déle než tři dny.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.vira.cz/Texty/Glosar/Postni-doba-pust.html
  2. http://www.proglas.cz/detail-clanku/smysl-pustu-v-zidovstvi-a-krestanstvi.html
  3. viz Postní řád
  4. http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Navrat-k-postu.html Návrat k postu
  5. viz Pravoslavný kalendář - postní předpisy
  6. https://news.usc.edu/63669/fasting-triggers-stem-cell-regeneration-of-damaged-old-immune-system/
  7. http://www.cell.com/cell-stem-cell/abstract/S1934-5909(14)00151-9
  8. Dlouhý půst ideálně pročistí tělo aneb největší mýty o detoxikaci organismu [online]. . Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]