Poprava rozčtvrcením

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rozčtvrcení byl krutý způsob popravy, používaný ve starověku a středověku jako trest pro nejzávažnější zločiny, zvláště velezradu, královraždu nebo vedení povstání proti panovníkovi. V současnosti se již nepoužívá. Odsouzenec byl většinou rozsekán zaživa na několik kusů nebo roztrhán pomocí čtyř koní, přivázaných k jeho končetinám, což se provádělo hlavně ve středověké Francii. V Anglii bylo rozčtvrcení předepsanou součástí trestu smrti za velezradu od roku 1351 až do 1820. Trest byl prováděn obzvlášť krutě, jako kombinace oběšení, vykuchání a rozčtvrcení. Kat odsouzeného nejprve oběsil, ale odřízl ho dříve, než se stihl uškrtit. Pak mu ještě zaživa vyvrhl vnitřnosti, usekl končetiny a nakonec hlavu. V Číně a ve Vietnamu se až do 19. století provádělo ling-čch’ neboli pomalé rozřezání pomocí nožů, při němž mohlo trvat i několik hodin než odsouzenec zemřel. V Japonsku nebo v Persii v minulosti odsouzence také rozřezávali pilou. Např. v Českých zemích se však tak kruté mučení nikdy neprovádělo, odsouzence nejprve sťali a teprve pak rozčtvrtili, jako např. v roce 1621 Jána Jesenského.

Osoby popravené rozčtvrcením (výběr)[editovat | editovat zdroj]