Poprava rozčtvrcením

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rozčtvrcení byl krutý způsob popravy, používaný ve starověku a středověku jako trest pro nejzávažnější zločiny, zvláště velezradu, královraždu nebo vedení povstání proti panovníkovi. V současnosti se již nepoužívá.

Odsouzenec byl většinou rozsekán zaživa na několik kusů nebo roztrhán pomocí čtyř koní, přivázaných k jeho končetinám, což se provádělo hlavně ve středověké Francii.

V Anglii bylo rozčtvrcení předepsanou součástí trestu smrti za velezradu od roku 1351 až do 1820. Trest byl prováděn obzvlášť krutě, jako kombinace oběšení, vykuchání a rozčtvrcení. Kat odsouzeného nejprve oběsil, ale odřízl ho dříve, než se stihl uškrtit. Pak mu ještě zaživa vyvrhl vnitřnosti, usekl končetiny a nakonec hlavu.

V Číně a ve Vietnamu se až do 19. století provádělo ling-čch’ neboli pomalé rozřezání pomocí nožů, při němž mohlo trvat i několik hodin než odsouzenec zemřel.

V Japonsku nebo v Persii v minulosti odsouzence také rozřezávali pilou.

V Českých zemích býval odsouzenec většinou nejprve sťat, a teprve pak jeho tělo kat rozčtvrtil, jako např. v roce 1621 Jána Jesenského nebo roku 1627 v Čáslavi kazatele Matouše Ulického. O rozčtvrcení zaživa existuje v českých dějinách jen málo zpráv, roku 1582 byl na hradě Buchlově rozčtvrcen loupeznický hejtman Pavel Šerý, odsouzený tamním Loveckým soudem. Roku 1552 dal Jindřich Králický z Kralic zaživa zazdít svou nevěrnou manželku Kateřinuu a jejího milence Bohuslava z Hodic nechal v Brně rozčtvrtit.[1]

Osoby popravené rozčtvrcením (výběr)[editovat | editovat zdroj]