Ján Jesenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ján Jesenský
Jan Jesenius.jpg
Narození 27. prosince 1566
Vratislav
Úmrtí 21. června 1621 (ve věku 54 let)
Staroměstské náměstí
Příčina úmrtí poprava stětím
Povolání politik, filosof, lékař, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel a diplomat
Významná díla Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jesenský, Ján. Anatomiae Pragae (1600)

Ján Jesenský (27. prosince 1566 Vratislav, Slezsko (Wrocław, dnešní Polsko) – 21. června 1621 Praha) (též známý jako Jan z Jesenu, či Jan Jessenius) byl slovenský[1][2][3][4] lékař, politik a filozof. Sehrál významnou politickou a vědeckou roli v českých dějinách.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Po otci Baltazarovi Jesenském pocházel z uherského zemanského rodu Jesenských, původem z Turce (Turčianske Jaseno, tehdy Veľké Jaseno) na území dnešního Slovenska. Narodil se ve Vratislavi, která byla tehdy součástí zemí Koruny české, a kde tento evangelický rod sídlil již od roku 1541. Jeho matka Marta Schüllerová pocházela z Vratislavi. Ve Vratislavi navštěvoval Alžbětino gymnázium, posléze studoval filozofii a medicínu na akademii ve Wittenbergu, Lipsku a proslulé lékařské fakultě v Padově. Roku 1591 získal doktorát z medicíny za spis O onemocnění žluči při třídenní zimnici a zároveň doktorát z filozofie za práci O nároku lidu na odpor proti tyranům. Jako nekatolík nezískal doktorát přímo od padovského vysokého učení, avšak na doporučení profesorů byl prohlášen doktorem filozofie a medicíny v Praze císařským velkoalmužníkem Jacobem Chimarraem.

Po studiích Jessenius krátce působil v rodné Vratislavi jako lékař, brzy se však stal osobním lékařem saského kurfiřta v Drážďanech a v roce 1594 obdržel profesuru chirurgie a anatomie na univerzitě ve Wittenbergu, kde před léty zahajoval svá studia. O tři roky později se stal děkanem lékařské fakulty a nakonec i rektorem celého vysokého učení. Za svého působení značně pozvedl úroveň wittenberské lékařské školy. Sám zde sepsal několik svých prvních děl a pod jeho vedením vznikla řada cenných disertačních prací. Jessenius byl velmi ctižádostivý a kromě filozofie a lékařství se zajímal i o veřejný život a literaturu.

Praha[editovat | editovat zdroj]

8. až 12. června 1600 Jessenius navštívil Prahu, kde v Rečkově koleji provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Přednášku k pitvě později Jessenius vydal i tiskem. Pitva byla přijata velmi rozporuplně. Odbornou veřejností nadšeně, laiky byl odsouzen. Jiří Kezelius Bydžovský ho ve své Kronice mladoboleslavské popsal jako člověka, který čtvrtil lidi a nakonec byl sám rozčtvrcen. Jesenský vydal o pitvě spis ve Wittenbergu s názvem Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia (Jana Jesenského z Jasena historie o pitvě provedené v Praze roku 1600).

Roku 1601 se přestěhoval do Prahy. Zde působil v Loudově koleji a zároveň i jako osobní lékař císaře. Udržoval si řadu kontaktů jak na dvoře, tak i na pražské akademii. V letech 1604-1605 prováděl pro studenty další anatomické pitvy jako součást výuky, vydal řadu vědeckých a lékařských spisů. Začal se také živě zajímat o politiku, byl nespokojen s podporou Rudolfa II. protireformačnímu tažení proti evangelíkům. Roku 1608 vstoupil do služeb císařova bratra, uherského krále Matyáše.

Soumrak[editovat | editovat zdroj]

S Matyášem se rozešel po jeho nástupu na císařský trůn (1612) a návratu ke staré protireformační politice a postavil se na stranu stavů. Téhož roku mu při návštěvě Uher zároveň zemřela žena.

V období mezi lety 1608, kdy opustil Prahu a 1617, kdy se do ní vrátil, Jessenius často cestoval. Nejčastěji po Uhrách a německých městech, kde vydával nové spisy a reedice starých.

Po několika návštěvách Prahy se sem definitivně se svou nemanželskou dcerou vrátil roku 1617. V té době ve střední Evropě vrcholil střet protestantské stavovské opozice s katolickým císařským centralismem. Jessenius byl pro svou protestantskou orientaci, proslulost a politické zkušenosti 16. října 1617 zvolen rektorem Karolina, které bylo v té době ve správě protestantských stavů. Jako hlava univerzity těsně spjaté se stavovskou opoziční politikou se stal i jednou z vedoucích osobností pozdějšího protihabsburského povstání.

Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí

Jmenování Jessenia rektorem bylo hlavně politickou akcí a sám Jessenius se v následujících dvou letech věnoval převážně diplomatické činnosti. V červnu 1618, již po pražské defenestraci byl pověřen diplomatickým posláním na sněm uherských stavů, kde měl ovlivnit jejich rozhodnutí nevolit Ferdinanda Habsburského na uherský trůn. V Bratislavě byl však zatčen, převezen do Vídně, kde byl vyslýchán. Po propuštění 1619 vydával protihabsburská radikální díla.

Poslední dva roky svého života se Jessenius věnoval univerzitnímu životu a své rektorské práci. Z osobních důvodů složil v říjnu 1620 svůj rektorský úřad.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání byl Jessenius jako jedna z vedoucích osobností rebelie obviněn z urážky majestátu. Na císařův příkaz jej 1. prosince 1620 dal Karel I. z Lichtenštejna zatknout. 21. června 1621 při známé popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí mu kat Jan Mydlář nejprve vyříznul jazyk a poté ho sťal. Jeho tělo bylo po exekuci odvezeno k Horské bráně (dnes Hybernská ulice směrem ke Kutné Hoře), zde byl rozčtvrcen a vpleten do kola. Jeho hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti českých pánů vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže po dobu deseti let, kdy byla potají sejmuta a pohřbena neznámo kde. Zbylé ostatky Jesseniova těla nebyly nikdy nalezeny.

Jeho dceru převzal po jeho smrti do opatrovnictví mistr David Lippach, kazatel od sv. Salvátora.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Po Jánu Jesseniovi je pojmenována lékařská fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Martině
  • Po Jánu Jesenském je pojmenován vlak EuroCity (EC 280/281 Jan Jesenius) na trase Praha-Bratislava-Budapest a zpět.
  • Jméno Jána Jesenia bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Anatomiae, Pragae anno 1600 abs se solenniter administratae historia. Wite[n]bergae 1601.
    • český překlad Bohdany Divišové: Jan Jessenius z Jasené: Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, k níž byl přičleněn Traktát o kostech. Karolinum, Praha 2004. ISBN 80-246-0922-3
  • De ossibus tractatus. Wite[n]bergae 1601.
    • slovenský překlad Františka Šimona: Traktát o kostiach. Osveta, Martin 1981.
  • De vita et morte Tychonis Brahei oratio funebris. Pragae 1601.
  • Institutiones Chirurgicae quibus universa manu medendi ratio ostenditur. Wite[n]bergae 1601. (mit Beiträgen von: Melchior Ioestelius, Adam Theodor Siberus, Daniel Sennert, Ambrosius Gertnerus u. Jacob Typotius).
    • německé vydání: Anweisung zur Wund-Artznei, in welcher alle u. jede Art u. Weise durch die chirurgischen Handgriffe zu heilen gewiesen werden. Nürnberg 1674.
  • De anima et corpore universi. Pragae 1605.
  • De sanguine vena secta demisso judicium. Pragae 1608. Nové vydání s připojeným komentářem: D. Johannis a Jessen Equ. Hung. de Sanguine, Vena Secta, dimisso Judicium, Notis et Castigationibus ad hodierna et vera Artis medicae principia accomodatum a Jacobo Pancratio Brunone. Norimbergae 1668.
  • Ján Jessenius O krvi. Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, 2007. Slovenský překlad s latinským textem.
  • De generationis et vitae humanae periodis. 1610
  • Divorum imperatorum … Ferdinandi I. et Maximiliani II. progenies augusta. Francofurtum 1613.
  • Matthiae Austriaci coronatio in regem Hungariae. [Hannover 1613].
  • Ad Regni Boemiae, Simulque Coniunctarum, Faederatarum Provinciarum, Marchionatus Moraviae, Ducatus Silesiae, & Marchionatus Lusatiae, Inclitos Ordines: De Restauranda Antiquissima Pragensi Academia, Rectoris Jessenii … Exhortatio. Congregatis Pragae, Mense Augusto, Anni MDCXIX. exhibita. (= německy: An deß Königreichs Böheimb/ unnd derselben incorporirten Landen/ alß Marggraffthumbs Mährern/ Hertzogthumbs Schlesien/ Marggraffsthumbs Laußnitzs/ löbliche Stände, wegen erneuerung/ der Uhralten Pragrischen Universitet, vermanung/ Von deroselben Rectorn Doct. Jessenio, neben seinen Collegen, bey derer versammlung, zu Prag, im August Monat, deß 1619. Jahr/ ubergeben.) Pragae 1619.
  • Legationis in regiis Ungaror. comitiis proximis, nomine evangelicorum regni Boehmiae ordinum, a Jessenio … obitae, Renunciatio. Pragae 1619.
    • německé vydání: Ablegung der Legation, Auff den letztgehaltenen Königlichen Reichstag, in Ungarn, im Namen der Evangelischen Stände deß Königreichs Böheim / Von Doct. Jessen verrichtet … Erstlich in Lateinischer Sprach zu Prag getruckt, Nun aber in Hochteutsch … verdolmetschet. 1619
  • Oratio parresiastica, qua auxilia a rege et ordinibus Ungariae petuntur, habita Neo-Solii in comitiis. Saragossa 1621.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Royal College of Physicians of London
  2. Studia historica Slovac. Historical Institute SAV
  3. https://www.google.com/search?q=(Jan+Jesensk%C3%BD)+(1566%E2%80%931621)+Slovak+physician+and+polymath+Born+in+Breslau%22%22&btnG=Search+Books&tbm=bks&tbo=1
  4. http://books.google.com/books?id=uTwmAQAAMAAJ&q=Jesenius&redir_esc=y#search_anchor

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JÁCHIM, František. Osobnosti české minulosti. Jan Jesenius. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 136-137.
  • PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4. vyd. Praha : Rodiče, 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.  
  • POLIŠENSKÝ, Josef: Jan Jesenský-Jessenius. Studie s ukázkami z díla. Praha: Svobodné slovo, 1965.
  • NEJESCHLEBA, Tomáš: Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-909-6.
  • Pragensia : Denkschrift des Rektors Johannes Jessenius von Gross-Jessen an den Generallandtag von 1619 über Erneuerung der Prager Universität. Příprava vydání Pick Friedel. Praha : s.n., 1920. Dostupné online. Faksimile trojjazyčného pamětního spisu Jána Jesenského z 1619 s historickým komentářem. Pamětní spis rektora Univerzity Karlovy J. Jesenského tištěn latinsky, česky a německy pro generální sněm českých stavů roku 1619.. 
  • KÖRNER, Vladimír : Lékař umírajícího času. Historický román. Československý spisovatel 1984, 1987. Dauphin 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]