Bitva u Hastingsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Souřadnice: 50°54′43″ s. š., 0°29′15″ v. d.

Bitva u Hastingsu
Konflikt: Ovládnutí Anglie Normany
Smrt Harolda Godwinsona zachycená na tapisérii z Bayeux
Smrt Harolda Godwinsona zachycená na tapisérii z Bayeux
Trvání: 14. říjen 1066
Místo: Senlacký vrch, nyní vesnice Battle poblíž Hastingsu, Anglie
Výsledek: rozhodné vítězství Normanů
Strany
Vexillum Willelmi Ducis.svg[p 1] vojsko normandského vévody Flag of Wessex.svg[p 2] vojsko anglického krále
Velitelé
Vilém II. Normanský
Alan Rufus
Vilém fitzOsbern
Eustach II. z Boulogne
Odo z Bayeux (duchovní podpora)
prapor Wessexu Harold II. Godwinson †
Gyrth Godwinson †
Leofwine Godwinson †

Síla
asi 8 400 mužů
2 200 jezdectva,
1 700 lukostřelců
4 500 ostatní
asi 7 500 mužů
2 000 jezdectva,
5 500 ostatní
Ztráty
asi 3 000 asi 5 000

Bitva u Hastingsu se odehrála 14. října 1066 a skončila rozhodným vítězstvím normanského vojska a byla základem ovládnutí Anglie Normany. Jednalo se o střetnutí armády vedené Vilémem, vévodou z Normandie a anglosaského vojska vedeného anglickým králem Haroldem Godwinsonem. Bitva se odehrála na Senlackém vrchu, přibližně 10 km na severozápad od Hastingsu (dnes se zde nachází obec Battle).

Bitva skončila vítězstvím Normanů, Harold Godwinson byl zabit, jak se tradičně uvádí, šípem, který ho zasáhl do oka. I když se později objevil anglický odpor, tato bitva byla rozhodujícím momentem v získání Vilémovy vlády nad Anglií. Události předcházející této bitvě i průběh střetu samotného byl později zachycen na proslulé tapisérii z Bayeux. Na místě bitvy bylo krátce nato postaveno opatství Batlle Abbey.

Pozadí konfliktu[editovat | editovat zdroj]

Detail tapisérie z Bayeux zachycuje smrt Eduarda III.
Korunovace Harolda na anglického krále

Harold Godwinson byl po králi nejmocnějším mužem Anglie. Po smrti Eduarda v lednu roku 1066 si činil nárok na anglický trůn. Pro tento nárok si zajistil podporu Witenagemotu. Některé zdroje uvádí, že Eduard původně doporučil jako svého nástupce Viléma, ale na smrtelném loži své rozhodnutí změnil a podpořil Harolda.

Nárok na anglický trůn si činil také Vilém. Haroldovu korunovaci považoval za vyhlášení války. Vilém si svou pozici v Anglii budoval 15 let a nebyl ochoten se lehce vzdát. Normanská armáda ale nebyla dostatečně silná a tak byli na jednání do Caen pozvání i šlechtici z jihu Evropy. Tam Vilém přislíbil půdu a tituly těm, kteří podpoří jeho výpravu a přislíbil zajistit podporu papeže. Vilém nechal postavit pro invazi 700 lodí a vyrazil do Anglie. 28. září 1066 se Vilém, po zdržení v bouři, vylodil na anglickém pobřeží nedaleko města Hastingsu. Toto místo se nachází asi 3 km od místa, kde se odehrála vlastní bitva.

Normanské lodě s válečnými oři na palubách

Poté co se dověděl o vylodění normanské armády, se Harold, který právě odrazil invazi vikinského vojska vedeného Haraldem Hardradou a jeho bratrem Tostigem Godwinsonem, na severu země nedaleko Yorku, v bitvě u Stamford Bridge, rychle vydal na jih, aby odrazil další invazi. Jeho bratr Gyrth doporučoval, aby se vyčkalo, až se shromáždí větší počet vojáků, ale Harold chtěl ukázat, že je schopen ochránit své nové království proti komukoli. Do Londýna dorazil ráno 12. října, shromáždil muže, které byl schopen sehnat za tak krátkou dobu a k Senlackému vrchu dorazil v noci 13. října. Harold rozmístil své síly kolem silnice z Hastingsu do Londýna asi 10 km na severozápad od Hastingsu. Za ním se nacházel hluboký les a před ním se půda pozvolna skláněla do údolí.

Anglosaské vojsko[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že anglosaské vojsko čítalo asi 7 500 mužů a byli to pouze kopiníci a jezdectvo. Je pravděpodobné, že se všichni dopravili na místo na koni, ale bitvy se účastnili jako pěšáci. Jádrem anglosaské armády byli profesionální žoldáci nazývaní Housecarls. Byli dlouhodobě ve službách krále a byli schopni bojovat do posledního muže. Jejich zbroj obsahovala kuželovitou helmici, kroužkovité brnění a kruhový štít. Jejich hlavní zbraní byla vikinská sekera, kterou ovládali obouruč a každý muž měl i meč.

Nejpočetnější část vojska tvořili vojáci pocházející z malých farmářů a v anglosaském prostředí byli označováni pojmem fyrd. Jejich veliteli (thegn) byli příslušníci velkostatkářské šlechty a ti byli povinni sloužit králi po určitou dobu v roce a být vybaveni vlastním brněním a zbraněmi.

Nejhrozivější anglosaskou obranou byla štítová hradba, ve které všichni muži v první řadě spojili své štíty dohromady. V prvotním stádiu bitvy byl tento val velmi efektivní obranou proti šípům vystřelovaným Normany. Zbytek vojska se postavil za první řadou tak, aby případní padlí byli nahrazeni ve štítové hradbě dalšími vojáky.

Normanské vojsko[editovat | editovat zdroj]

Normanští rytíři a lučištníci v bitvě u Hastingsu na tapisérii z Bayeux

Odhaduje se, že normanské vojsko čítalo asi 8 400 mužů, z toho 2 200 byli jezdci, 4 500 pěchoty a 1 700 lukostřelců. Vilémova strategie byla založena na lukostřelcích, kteří měli narušit anglosaské řady, poté měla vyrazit pěchota a nakonec kavalérie. Normanské vojsko bylo tvořeno šlechtici a vojáky od Francie až po jih Evropy.

Síla normanské armády vycházela z jejího jezdectva, které patřilo k nejlepším v Evropě. Jezdci byli vybaveni těžkým brněním a většinou byli vyzbrojeni kopím a mečem. Jako veškeré jezdectvo bylo i toto nejefektivnější proti protivníkovi, jehož řady začaly kolísat a v jehož obranném postavení se vytvářely mezery. S výjimkou lukostřelců byli ostatní normanští vojáci chráněni kroužkovým brněním a vyzbrojeni kopím, mečem a štítem, podobně jako jejich angličtí protivníci.

Velký počet lukostřelců byl odrazem trendů v ostatních evropských armádách ve složení vojska. Luk byl v té době krátkou zbraní s krátkou tětivou, ale byl efektivní zbraní na bojištích té doby. Hastings byl také místem, kde byla v Anglii poprvé použita kuše.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Orientační plán bitvy u Hastingsu

Vilém předpokládal použít strategii, ve které by lučištníci způsobili počáteční zmatek a ztráty mezi nepřáteli, poté měla nastoupit pěchota a v boji zblízka vytvořit prostor pro uplatnění jezdectva. Nicméně v počátcích bitvy tato taktika nebyla tak účinná, jak si představoval. Vilémova armáda napadla již zformované anglosaské vojsko. Normanští lučištníci vystřelili své šípy, ale mnohé z nich skončily na štítové hradbě. Vilém se domníval, že anglosaské vojsko je rozkolísané a tak zavelel k útoku pěchoty. Jak se Normané šplhali do kopce, Anglosasové na ně házeli vše, co měli po ruce – kameny, oštěpy a palcáty. Tyto předměty způsobily Normanům velké ztráty a jejich řady byly porušeny.

Útok normanské jízdy proti štítové hradbě Anglosasů na tapisérii z Bayeux

Normanská pěchota dosáhla anglosaské linie a tam nastal těžký boj muže proti muži. Vilém očekával, že Anglosasové budou rozkolísáni, ale střelba lukostřelců neměla téměř žádný efekt a Anglosasové drželi své pozice a uzavřený štítový val. Vilém zavelel k útoku kavalerie. Navzdory dokonalému výcviku, mnoho koní proti sevřenému valu štítů, z nichž trčely kopí a meče, zaváhalo a uskočilo. Po hodině bitvy bretaňská divize na levém Vilémově křídle zaváhala a prchala z kopce dolů. Po velkých ztrátách se normanská a vlámská divize připojila k bretaňské a ustoupila. Mnoho Anglosasů, včetně Haroldových bratrů Leofwyna a Gyrtha, nemohlo odolat pokušení a vysunuli se z obranných linií. V následné zmatené bitvě byl zabit Vilémův kůň a Normané se po domnělé smrti svého vůdce dali na ústup. Vilém ale ukázal svou helmu a začal organizovat své vojsko.

Vilém a skupina jeho rytířů napadli Anglosasy roztroušené za obrannou linií, a protože ti už nebyli chráněni obranným valem, stali se snadnou kořistí Normanů. Mnozí z nich nerozpoznali, že Normané zahájili protiútok, dokud nebylo pozdě. Některým se sice podařilo ustoupit za obrannou linii, ale Haroldovi bratři padli. Obě armády se znovu zformovaly a nastal relativní klid zbraní. Vilém toho využil k vytvoření nové taktiky. Přišel na to, že pokud jsou Anglosasové za obranným valem, nelze je překonat, ale roztroušení anglosaští bojovníci byli pro jeho vojáky snadným cílem. Vilém se svým zformovaným vojskem znovu zaútočil. To, co se odehrálo poté, není zcela jasné. Někteří historici uvádějí, že Normané utrpěli velké ztráty, ale přesto bylo mnoho anglosaských důstojníků zabito.

Normanský jezdec bojuje s Anglosasy
Detail zachycující krále Harolda zasaženého šípem

První linii obranného anglosaského valu tak tvořilo velké množství řadových vojáků, které jejich důstojníci nebyli schopni dobře organizovat, a obranný val začal mít mezery. Zpočátku normanští lučištníci stříleli na krajní linii obrany, ale jejich šípy se odrážely od štítového valu a mnoho vojáků v přední linii mělo své štíty. Vilém nařídil zamířit střelbu za přední linie obrany a jejich šípy tak zasáhly týlovou část vojska. Legenda uvádí, že tehdy byl zasažen šípem i Harold, i když se jedná o spekulaci odvozenou z tapisérie z Bayeux. Mnoho Anglosasů bylo již vyčerpáno a disciplína v držení obranného valu poklesla. Vilémova armáda znovu zaútočila a dokázala vytvořit malé mezery v nepřátelské obraně. Normané byli schopni těchto mezer využít a rozdělit anglosaskou armádu na části. Vilém a jeho rytíři překonali obranný val a zabili anglického krále. Bez svého vůdce a s mnoha zabitými důstojníky se stovky řadových vojáků daly na útěk. Důstojníci věrni své přísaze králi se hrdinně bili, dokud nepadli.

...byli obráceni na útěk a prchali, jakmile se jim k tomu naskytla příležitost, někteří na ukořistěných koních, většina po vlastních nohou... Ti, kteří se snažili vstát, ale neměli k tomu dost síly, leželi ve vlastní krvi. Mnozí padli mrtvi v hloubích lesů, mnozí zkolabovali s pronásledovateli v patách po cestě. Normané... je neúnavně pronásledovali, vraždili provinilé uprchlíky a dělali s nimi krátký proces, zatímco kopyta jejich koní vykonávala rozsudky smrti nad těmi, kteří jim padli pod nohy.
— Vilém z Poitiers[1]

Válečné pole bylo uklizeno od mrtvol, byl postaven Vilémův stan a pořádána slavnostní večeře. I když se počet obětí těžko odhaduje, zdá se, že padlo asi 5 000 Anglosasů a 3 000 Normanů.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Pouze zbytky obránců se zachránily v lese na pozadí bitevního pole. Někteří Normané je pronásledovali, ale byli ve tmě pobiti. Vilém nechal své vojsko odpočívat u Hastingsu dva týdny a čekal na anglosaské šlechtice, aby přišli uznat jeho svrchovanost. Když poznal, že jeho naděje jsou marné, vyrazil na Londýn. Vilémovo vojsko bylo v listopadu zasaženo úplavicí a i on sám byl vážně nemocen. Nicméně byl posílen čerstvými silami, které dorazily přes Lamanšský průliv. Poté, co neuspěl s útokem přes London Bridge, dosáhl města oklikou poté, co překročil Temži u Wallingfordu a postupoval na Londýn ze severozápadu.

Hrabata ze severu, Edwin a Morcar, Essegar, londýnský šerif a Edgar Atheling, který byl zvolen po Haroldově smrti králem (ale nebyl korunován), se dostavili k Vilémovi ještě předtím, než dorazil do města a podrobili se mu. 25. prosince 1066 byl Vilém korunován ve Westminsterském opatství jako anglický král.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Detail Eustacha z Boulogne
    Tapisérie z Bayeux předkládá hned několik variant normanských korouhví. Na výjevu s normanskými bojovníky nese tuto verzi praporu obrněný jezdec Eustach z Boulogne. Jedná se o bílou zlatě lemovanou korouhev se zlatým rovnoramenným křížem s rozšířenými konci a třásněmi s převažující zelenou. Zlatý rovnoramenný kříž na bílém podkladě nápadně připomíná jiný o několik desetiletí mladší znak, užívaný křižáky jako znak Jeruzaléma. Francouzský kněz normanského původu, kaplan a současník vévody Viléma z Normandie Vilém z Poitiers tvrdí, že Vilém nesl do bitvy papežský prapor. Obdobně i Orderic Vitalis hovoří o „zástavě apoštola svatého Petra“. Přesto někteří historici nejsou toho názoru, že by Vilém nesl do bitvy papežský prapor.
  2. Detail dračí korouhve na tapiserii z Bayeux
    Původně byl symbol zlatého draka spjat s anglosaským královstvím Wessex. Na Tapisérii z Bayeux se objevuje korouhev s drakem celkem dvakrát. Jedním z nich je červený drak s bílými křídly, a to přímo na scéně smrti krále Harolda. Jinde se objevuje ležící drak hnědé nebo zlaté barvy. Drak na korouhvi má křídla a dvě nohy, tato podoba draka je později známa jako wyverna. Důvodem pro to, že by drak byl znakem král Harolda II., podporuje skutečnost, že sám Harold byl původně hrabětem z Wessexu. Nicméně tehdejší současník normanský kněz Vilém z Poitiers přináší odlišnou verzi Haroldova praporu, když motiv na něm popisuje jako „bojujícího muže“ (M.K. Lawson v Battle of Hastings 1066 - s. 41).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Hastings na anglické Wikipedii.

  1. MCGLYNN, Sean. Mečem a ohněm: Ukrutnosti a zvěrstva středověkého válečnictví. Praha : Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2211-8. S. 115.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRAVETT, Christopher. Hastings 1066 : pád anglosaské Anglie. Praha : Grada, 2008. 96 s. ISBN 978-80-247-2377-8.  
  • KODETOVÁ, Petra. Velké bitvy světových dějin: bitva u Hastingsu, 1066. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2012, 23 (7-8), s. 185-187. ISSN 1210-6097.