Cerdic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cerdic
král Wessexu (král saského kmenového uskupení Gewisů)
Cerdic na obraze Johna Speeda, rok 1611
Cerdic na obraze Johna Speeda, rok 1611
Doba vlády 519534
Úplné jméno Cerdic Elesing
Úmrtí asi 534
Nástupce Cynric
Potomci Creoda? nebo Cynric? (pokud nebyl synem až Creody)
Dynastie Cerdikovci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cerdic († asi roku 534) byl podle Anglosaské kroniky vůdcem anglosaského (germánského) osidlování Británie, prvním králem Wessexu[pozn. 1] a zakladatelem rodu Cerdikovců (pro toto období je termín Wessex ahistorický; ve skutečnosti byl králem saského kmenového uskupení Gewisů s titulem GEVVISSÆ CYNING, latinsky REX GEVVISSÆ, ze kterého se království Wessex vyvinulo).[1]

Cerdic podle Anglosaské kroniky přistál s pěti loděmi na pobřeží současného hrabství Hampshire v roce 495 spolu se svým synem Cynrikem. Bojoval prý s keltobritským[pozn. 2] králem jménem Natanleod u Natanleaga (moderní Netley Marsh v hrabství Hampshire) v roce 508 a zabil ho spolu s 5000 jeho muži. S britskými Kelty bojoval Cerdic ještě v roce 519 u Cerdicesleag (moderní Charford; „Cerdikův Brod“[2]). Mezi jeho taženími je zmiňováno i dobytí ostrova Wight, jenž měl být později dán jeho příbuzným, Stufovi a Wihtgarovi, kteří údajně dorazili s další vlnou Západních Sasů[pozn. 3] v roce 514. Král Cerdic prý zemřel v roce 534, po něm nastoupil jeho syn Cynric.

Život[editovat | editovat zdroj]

Anglosaská migrace v 5. století

Cerdic je považován za zakladatele dynastie Cerdikovců. Podle Anglosaské kroniky byl Cynric jeho synem.[3] Podle souboru anglosaských královských rodokmenů Genealogiæ regum Anglorum byl Cerdic synem Aluky, jehož linie mýtických předků sahá přes Giwise, Branda, Bældæga, Wodena až po Frealafinga.[4] Cerdikovým synem byl jinak neznámý Creoda,[5] Cynrikův otec.[4] Biskup Asser ve svém životopise krále Alfréda Velikého Vita Alfredi vkládá mezi Wodena a Frealafinga ještě Frithowalda a rozšířil Cerdikův původ o Adama a Evu.[6]

Raná historie království Wessex zachycená v Anglosaské kronice je považována za nespolehlivou s několikanásobně popisovanými týmiž událostmi se zjevně si odporujícími informacemi.[7] Současný britský historik David Dumville klade skutečnou dobu Cerdikovy vlády do let 538554. Jiní historici se domnívají, že Cerdic byl saským vůdcem poraženým britskými Kelty („Britony“) v bitvě na Mons Badonicus, která byla pravděpodobně vybojována v roce 490 (nebo možná později, ale před rokem 518). To nesouhlasí, pokud by David Dumville měl pravdu. Jiní historikové připisují bitvu Ællovi, dle Anglosaské kroniky prvnímu králi Sussexu, nebo jinému saskému vůdci. V každém případě se zdá, že počátky království Wessex jsou složitější než verze, kterou podává dochovaná tradice.[8]

Někteří historici šli tak daleko, že označili krále Cerdika za zcela legendární postavu, která ve skutečnosti nikdy neexistovala, ale to je menšinový názor. Nicméně nejstarší zdroj o Cerdikovi, Anglosaská kronika, byl sestaven ke konci 9. století, a přestože zaznamenává dochovanou tradici o založení Wessexu, čtyři sta let, které mezitím uplynuly, znamená, že popis událostí nemůže být brán jako přesný.[9][10]

V každém případě odvozovat svůj původ od Cerdika bylo nezbytným předpokladem, aby pozdější králové Wessexu mohli legitimizovat svou vládu. Avšak až králem Egbertem počíná nezpochybněná nepřerušená pokrevní linie anglických/britských králů/královen až po současnou Windsorskou dynastii a její zatím poslední panovnici, královnu Alžbětu II.[11]

Otázka Cerdikova původu[editovat | editovat zdroj]

Jižní Británie na počátku 6. století

Primární prameny působí několik neřešitelných problémů. Anglosaská kronika byla napsána téměř 400 let po skutečných událostech a mnoho podrobností, které jsou v ní uvedeny, musí být považováno za vybájené. Možné historické jádro bylo zkresleno ústní tradicí a zobrazeno spíše jako představy 9. století o původu království Wessex než jako historická fakta.[12]

Raná historie království Wessex zachycená v Anglosaské kronice je považována za nespolehlivou, chronologie je zcela určitě nesprávná a zdá se, že některé události jsou během 19 let uvedeny dvakrát se zjevně si odporujícími informacemi. Kupříkladu vylodění Cerdika a Cynrika v roce 495 a vylodění Stufa a Wihtgara v roce 514 byla interpretována buď jako pozdější chyby při přepisování nebo nedorozumění kvůli velikonočnímu výpočtu římského mnicha Dionysia Exiguua, který seskupoval události do 19letých cyklů. Cerdikovo panování v letech 519–534 se sice shoduje s 16 lety jeho vlády uvedenými v Západosaském genealogickém královském seznamu, ale odchylky mezi Anglosaskou kronikou a jinými královskými seznamy naznačují, že jeho panování je datováno příliš brzy. Současná britská historička Barbara Yorke navrhla alternativní datování Cerdikova a Cynrikova „příchodu“ zhruba na rok 532 a jeho panování na leta 538–554.[12]

Příchod zakladatelského páru s aliteračními jmény a na několika málo lodích se podobá jiným anglosaským mýtům o původu (kupříkladu legendární zakladatelé jutského království Kent Hengest a Horsa) a je součástí indoevropské tradice.

Mýtus dále připomínají toponyma údajně odvozená od jmen osob, kupříkladu jako je Natanleaga (po králi Natanleodovi), které ale s větší pravděpodobností znamená „mokrý les“.[pozn. 4][13] Opačný postup, to znamená osob pojmenovaných podle stávajících míst, je pravděpodobně správný.[12]

Anglosaská kronika přináší rodokmen sledující Cerdikovy předky až ke germánskému bohu Ódinovi a patriarchům žijícím před potopou. Avšak britský filolog původem z Nového Zélandu Kenneth Sisam (18871971) uvádí, že Cerdikův rodokmen je výsledkem rozpracování základního rodokmenu vypůjčeného od králů anglosaského království Bernicie, a proto Cerdikovi předci v jeho rodokmenu uvedení nemají žádný historický základ.[14]

Je zajímavé, že jméno Cerdic je spíše považováno za keltobritské, coby forma jména Ceretic, než za jméno germánského původu.[15] Jméno původně pochází z keltobritského jména Caraticos.[16][17][18][19] To by mohlo ukazovat, že Cerdic byl britský Kelt a že jeho dynastie se germanizovala až v průběhu času.[20][21] Tento názor by byl podpořen možná negermánskými jmény některých jeho potomků včetně Ceawlina, Ceddy a Caedwally.[19][22][23][24] Naopak některé velšské knížecí dynastie odvozují svůj původ od raných předků s možná germánskými jmény jako Tewdrig (tedy Theodorich) a jeho otec Teithfallt. To naznačuje, že etnicita nebyla možná tak důležitá při formování vládnoucích elit uvnitř předstátních útvarů v pořímské Británii, než jak se tradičně věřilo. Cerdikův otec Elesa byl některými historiky identifikován jako římsko-britský Elasius, „náčelník oblasti“, se kterým se setkal pozdně antický galský biskup Germanus z Auxerre během své cesty do Británie s cílem potřít tamní pelagianismus.[25]

Britský archeolog John Nowell Linton Myres (19021989) poznamenává, že když se Cerdic a Cynric poprvé objeví v Anglosaské kronice v zápisu k roku 495, jsou zde uvedeni staroanglickým termínem jako „ealdorman“, tedy titulem vysokých královských správních úředníků používaným zhruba od 9. století až do období vlády krále Knuta Velikého (10161035). Tento titul se v listinách králů Wessexu překládal do latiny jako „dux“ (vévoda/kníže) nebo jako „præfectus“ (prefekt). V každém případě se jedná o dost nižší hierarchický titul, než bychom u Cerdika a Cynrika čekali.[26] Myres poznamenává, že „je to tudíž podivné nalézt (titul „ealdorman“) zde, aby označil vůdce něčeho, co má ambice být nezávislou skupinou nájezdníků, jejichž původ a autorita není jinak specifikována. Příliš to vypadá, jako by byla vyslovena narážka, že Cerdic a jeho lidé vděčí za své postavení tomu, že již byli pověření administrativními záležitostmi za římské vlády na této části Saského pobřeží (latinsky „Litus Saxonicum“; pozdně římský systém opevnění na obou stranách Lamanšského průlivu).“

Navíc až teprve v zápisu k roku 519 jsou Cerdic a Cynric zmíněni, že „začali vládnout“, což by naznačovalo, že přestali být závislými vazaly nebo dosazenými regionálními správci s titulem „ealdorman“ a stali se nezávislými svrchovanými králi.

Shrneme-li, Myres věřil, že „je tudíž možné považovat Cerdika za hlavu částečně sko-keltobritské šlechtické rodiny s rozsáhlými územními zájmy na západním pobřeží Litus Saxonicum. Jako takový mohl být docela dobře pověřen na konci římské, anebo pořímské vlády jeho obranou. Mohl by tedy být tím, co pozdější anglosaská terminologie mohla charakterizovat jako „ealdorman“. … Kdyby taková dominantní domorodá rodina, jako ta Cerdikova, již získala pokrevní příbuzenský vztah se stávajícími saskými a jutskými osídlenci na tomto konci Saského pobřeží, mohlo být docela velkým pokušením, jakmile se efektivní římská vláda vytratila, postoupit dále. Mohla vzít záležitosti do vlastích rukou a po eliminování jakýchkoliv zbývajících středisek odporu ze strany konkurenčních keltobritských náčelníků, jako kupříkladu záhadného Natanleoda v zápise k roku 508, mohla „začít vládnout“, aniž by v budoucnosti uznávala jakoukoli nadvládu.[27]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále Egberta jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky.
  2. Pro původní obyvatele římské a pořímské Británie moderní angličtina souhrnně používá termín „Britons“, tedy „Britoni“, na rozdíl od současných Britů, tedy „Brits/British“; termín „Britoni“ v češtině zdomácněl jenom částečně, v tomto článku je až na výjimky, kdy jde o citace z Anglosaské kroniky nebo z jiných soudobých historických letopisů, používán jako ekvivalent slova „Britoni“ běžnější termín „britští Kelti“.
  3. V článku používané termíny západosaský a wessexský jsou synonyma.
  4. ve staroangličtině naet, vlhký.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cerdic of Wessex na anglické Wikipedii a Cerdic na německé Wikipedii.

  1. Simon Keynes: Kings of the West Saxons. In: Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1, s. 511–514.
  2. British History Online, Victoria County History, North Charford with South Charford
  3. Anglosaská kronika k roku 688.
  4. a b Anglian Collection
  5. Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London/ New York 2002, ISBN 0-415-16639-X, s. 131–132.
  6. Asser: Vita Alfredi; The Life of King Alfred, Archivní kopie na Internet Archive na Online Medieval and Classical Library (englisch)
  7. Sir Charles Oman (Oman, England Before the Conquest, 1910: s. 244) shledává letopisy v kronice "nedostačujícími a neobjasnitelnými", "zmatenými a podezřelými"; v Omanově úvaze, že události v letopisech byly zdvojeny, podrobně pokračoval Kenneth Harrison (Harrison, "Early Wessex Annals in the Anglo-Saxon Chronicle" The English Historical Review svazek 86, č. 340 (červenec 1971: s. 527–533).
  8. FLETCHER, Richard. Who's Who in Roman Britain and Anglo-Saxon England. [s.l.]: Shepheard-Walwyn, 1989. ISBN 0-85683-089-5. S. 22–23. (anglicky) 
  9. HUNTER BLAIR, Peter. An Introduction to Anglo-Saxon England. [s.l.]: Cambridge University Press, 1960. S. 34–35. (anglicky) 
  10. CAMPBELL, John; JOHN, Eric; WORMALD, Patrick. The Anglo-Saxons. [s.l.]: Penguin Books, 1991. ISBN 0-14-014395-5. S. 26. (anglicky) 
  11. MONTAGUE-SMITH, Patrick W. The Royal Line of Succession. [s.l.]: PITKINS, 1957. S. 6-20. (anglicky) 
  12. a b c Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London-New York 2002, ISBN 978-0-415-16639-3, s. 3–4.
  13. Sims-Williams, "Settlement", s. 29; Yorke, Kings and Kingdoms, s. 4.
  14. Sisam, Kenneth, "Anglo-Saxon Royal Genealogies", Proceedings of the British Academy, svazek 39, s. 287–348 (1953)
  15. Jackson, Kenneth (1953), Language and History in Early Britain. Edinburgh. s. 554, 557, 613 a 680.
  16. Parsons, D. (1997) British *Caraticos, Old English Cerdic, Cambrian Medieval Celtic Studies, svazek 33, s. 1–8.
  17. Koch, J.T., (2006) Celtic Culture: A Historical Encyclopedia, ABC-CLIO, ISBN 1-85109-440-7, s. 394–395.
  18. Hoops, J. (2002) Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, svazek 20, Walter de Gruyter, Germanic Antiquities, s. 560–561
  19. a b Yorke, B. (1995) Wessex in the Early Middle Ages, A&C Black, s. 190
  20. Koch, J.T., (2006) Celtic Culture: A Historical Encyclopedia, ABC-CLIO, ISBN 1-85109-440-7, s. 392–393.
  21. Yorke, B. (1995) Wessex in the Early Middle Ages, A&C Black, s. 190–191
  22. Howorth, H.H., "The Beginnings of Wessex", The English Historical Review, svazek 13, č. 52 (říjen 1898), s. 667–671
  23. Eagles, B., 2001. Anglo-Saxon presence and culture in Wiltshire c. AD 450-c. 675. In: Ellis, P D.;, ed. Roman Wiltshire and After. Papers in Honour of Ken Annable. Wiltshire Archaeological Society, s. 199-233. s. 204
  24. Hills, C. (2003), Origins of the English, London: Duckworth, s. 105
  25. Grosjean, P., Analecta Bollandiana, 1957. Hagiographie Celtique, s. 158–226.
  26. Myres, J.N.L. (1989) The English Settlements. Oxford University Press, s. 146–147
  27. Myres, Kapitola 6 – pro všechny předchozí citace.

Primární prameny[editovat | editovat zdroj]

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Barbara Yorke: Wessex in the early Middle Ages (Studies in the Early History of Britain). Continuum, 1995, ISBN 0-7185-1856-X.
  • Barbara Yorke: Kings and Kingdoms of early Anglo-Saxon England. Routledge, London/ New York 2002, ISBN 0-415-16639-X. PDF (6,2 MB)
  • John Cannon, Anne Hargreaves: The Kings and Queens of Britain. 2. přepracované vydání. Oxford University Press, 2009, ISBN 978-0-19-955922-0, s. 24.
  • Lapidge u. a. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 0-631-22492-0. (insbes. Barbara Yorke: Cerdic, s. 93)
  • D. P. Kirby: The Earliest English Kings. Routledge, London/ New York 2000, ISBN 0-415-24211-8.
  • D. N. Dumville: The West Saxon genealogical regnal list and the chronology of early Wessex. v: Peritia. 4/1985, s. 21–66.
  • Barbara Yorke: The Jutes of Hampshire and Wight and the origins of Wessex. In: Steven Bassett (Hrsg.): The origins of Anglo-Saxon kingdoms. Leicester University Press, 1989, ISBN 0-7185-1317-7, s. 84–96.
  • R. Coates: On some controversy surrounding Gewissae/Gewissei, Cerdic and Ceawlin. v: Nomina. 13 (1989–1990), s. 1–11.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Král Wessexu (král saského kmenového uskupení Gewisů)
Předchůdce:
nový titul, příchod Sasů do Británie
519-534
Cerdic
Nástupce:
Cynric