Josef František Maxmilián z Lobkovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef František Maxmilián z Lobkovic
Narození 7. prosince 1772
Roudnice nad Labem
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 15. prosince 1816 (ve věku 44 let)
Třeboň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku kostel sv. Václava v Roudnici nad Labem
Ocenění 1809 rakouský Řád zlatého rouna (č. 875)
Manžel(ka) Marie Karolína ze Schwarzenbergu
Děti Ferdinand Lobkowitz
Gabriela Auerspergová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef Maxmilián kníže z Lobkovic (7. prosince 1772 Roudnice nad Labem16. prosince 1816 Třeboň), první vévoda z Roudnice (1786), byl člen českého šlechtického rodu Lobkoviců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn knížete Ferdinanda Filipa a jeho manželky princezny Gabriely Savojské (její prasynovec Karel Albert se stal později sardinským králem). Generálmajor rakouské armády, veliký milovník hudby a houslista, významný mecenáš Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena, jenž knížeti věnoval mnoho svých skladeb. Na jeho zámku v Roudnici nad Labem byla například poprvé uvedena Beethovenova Eroica.

Kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic se poprvé setkal s Beethovenem již v roce 1792, kdy Beethoven přijel do Vídně na žádost hraběte Valdštejna. Josefu Františku Maximiliánovi bylo tehdy 20 let a Beethovenovi o dva roky více. Poté, co se kníže seznámil blíže s Beethovenovou hudbou, rozhodl se jej podporovat. Spolu s arcivévodou Rudolfem a hrabětem Kinským mu zajistili roční příjem, který Beethovenovi umožnil věnovat se naplno hudbě, aniž by se musel obávat o existenční problémy. Beethoven se pak díky této podpoře rozhodl zůstat ve Vídni, a to i přes slib, jímž se zavázal vůči vestfálskému králi. Knížeti pak věnoval řadu svých děl

Díla věnovaná Beethovenem Josefu Františku Maxmiliánovi[editovat | editovat zdroj]

  • Šest smyčcových kvartetů (F, G, D, c, A, B), op. 18
  • 3. symfonie Es-dur „Eroica“, op. 55
  • 5. symfonie c-moll, „Osudová“, op. 67
  • 6. symfonie F-dur, „Pastorální“, op. 68
  • Smyčcový kvartet Es-dur, op. 74 tzv. „Harfový“
  • Nejstaršímu synovi knížete věnoval k jeho 26. narozeninám svou Lobkowitz-Kantate pro soprán, sbor a klavír.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 2. srpna 1792 ve Vídni s Marií Karolínou ze Schwarzenbergu (7. 9. 1775 Vídeň - 24. 1. 1816 Praha), dcerou knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742-1789) a jeho manželky Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (1747-1797). Narodilo se jim 12 dětí, z nichž 10 se dožilo dospělosti:

  • Marie Gabriela (1793–1863), provdaná Auerspergová
  • Marie Eleonora (1795–1876), provdaná Windischgrätzová
  • Ferdinand Josef (1797–1868), zakladatel roudnické větve, vévoda roudnický
  • Jan Nepomuk (1799–1878), zakladatel křimické větve,
  • Tereza (1800–1868)
  • Josef František Karel (1803–1875), zakladatel dolnobeřkovické větvě, generál jízdy
  • Ludvík (1807–1882), kapitán jízdy
  • Anna (1809–1881), provdaná Harrachová
  • Sidonie (1812–1880), provdaná Pálffyová
  • Karel (1814–1895), vládní prezident v Salcbursku, místodržitel v Dolním Rakousku, na Moravě a v Tyrolsku a Vorarlbersku

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Machát: Beethoven – jak žil a tvořil. 2. vyd. Vídeň: Lidová knihovna vídeňská, 1939
  • Stanislav Kasík, a kol.: Lobkowiczové – dějiny a genealogie rodu. 1. vyd. Češké Budějovice: VEDUTA, 2002, 239 s.
  • Jan Racek: Beethoven a české země. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1964, 138 s.
  • Jan Županič a kol.: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan, 2001, 340 s.
  • Lenka Fešarová: Beethovenovi mecenáši. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, 2008 (Dostupné online)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]