Velký útěk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Velký útěk byl útěk spojeneckých pilotů za druhé světové války z německého zajateckého tábora Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Zaháně (dnes Żagań v Polsku). Útěk se uskutečnil v noci z 24. na 25. března 1944.

Příprava k útěku[editovat | editovat zdroj]

Letci utekli pomocí 110 metrů dlouhého tunelu, který se nacházel 9 metrů pod zemí, který vykopali pomocí nářadí, které si sami vyrobili. Zajatci tunel pojmenovali Harry. Letci původně stavěli tři tunely (Tom, Dick a Harry), ale protože práce pokračovaly moc pomalu, zavřeli dva tunely a pokračovali v kopání tunelu Tom. Naneštěstí byl tunel Tom objeven a tak museli letci otevřít znovu tunel Harry. Při kopání jiné skupiny letců padělaly stovky dokladů, roznášely tuny zeminy z tunelu po táboře, vyráběli mapy a kompasy, jiní přešívali uniformy a přebarvovali je krémem na boty a jiní se učili mluvit alespoň trochu německy. Sestavovali si pořadí ve dvoučlenných a trojčlenných skupinách, v jakém uprchnou, podle toho jak moc se zasloužili o přípravu útěku. Rozhodlo se, že se útěk uskuteční 24. března. Organizátorem akce se stal Brit Roger Bushell, který měl za sebou už dva nevydařené útěky ze zajetí.

Útěk[editovat | editovat zdroj]

Národnost 50 popravených
Spojené království 21 Britů
Kanada 6 Kanaďan
Polsko 6 Poláků
Austrálie 5 Australanů
Jihoafrická republika 3 Jihoafričané
Norsko 2 Norové
Nový Zéland 2 Novozélanďané
Řecko 1 Řek
Francie 1 Francouz
Litva 1 Litevec
Česko 1 Čech (Arnošt Valenta)
Belgie 1 Belgičan

Datem útěku se stala noc z 24. března na 25. března 1944. Té noci napadl sníh, takže se riziko odhalení velmi zvýšilo. První uprchlík přeběhl do lesa a natáhl lano, za které zatáhl a tím dal signál čekajícím v tunelu, že se stráž na věži nedívá. Když uprchl další zajatec vystřídal předchozího u lana. Nakonec z původních 200 účastníků uteklo jen 76, protože byl útěk odhalen, ale i tak je tento útěk největším útěkem zajatců vůbec. Uprchlíci měli plány uprchnout do Francie, Polska, Švýcarska a Švédska. Asi polovina uprchlíků zamířila na necelé 2 kilometry vzdálené nadraží v Żagańi (tehdy Sagan), zbytek musel jít pěšky. Ti, co šli pěšky si mezi sebou říkali „Bačkoráři“. Tato událost velmi rozhněvala Adolfa Hitlera především proto, že mezi uprchlíky byli také čtyři Poláci a tři Češi. Uprchlíci byli postupně chyceni a 50 jich bylo na přímý rozkaz Hitlera gestapem na různých místech v Německu bez soudu popraveno. Dalších 23 chycených letců bylo převezeno zpět do tábora. Na svobodu se nakonec dostali pouze tři letci. Zastřelení letci byli tajně spáleni v krematoriích.

Vyšetřování po válce[editovat | editovat zdroj]

Zpráva o popravách velmi rozhořčila Velkou Británii, a proto po válce RAF sestavila speciální vyšetřovací tým, který měl vypátrat a zatknout vrahy pilotů. Do čela týmu byl vybrán major Frank McKenna, který začal rekonstrukcí útěku a poté sestavil časový sled událostí. Výbornými důkazy se staly urny s popelem letců a s datem i místem spálení. Vyšetřování trvalo tři roky, bylo obviněno a popraveno několik desítek gestapáků, ale někteří vrazi zůstali nedopadeni, protože McKenna nemohl vyšetřovat v sovětské okupační zóně.

Vraždy letců v Protektorátu Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]

Kvůli pátrání po letcích byla vyvražděna česká rodina. Účastníci útěku byli zastřeleni poblíž Mostu a také v Hrabůvce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]