Falkenberské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Falkenberské knížectví (polsky Księstwo niemodlińskie, německy Herzogtum Falkenberg) bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem Falkenberg (nyní Niemodlin).

Knížectví vzniklo roku 1313 po smrti knížete Boleslava I. Opolského pro jeho nejstaršího syna Boleslava I. Falkenberského vydělením z Opolského knížectví. Roku 1327 se kníže poddal českému králi Janu Lucemburskému a roku 1337 odkoupil za 2000 marek od téhož Prudnicko, doposud přináležející k Opavsku.

Po smrti Boleslav I. nastoupil vládu jeho syn Boleslav II. Falkenberský, který vládl v letech 1365 až 1367/68 spolu se svými bratry. Po jeho smrti nastoupil vládu jeho mladší bratr Václav Falkenberský, který vládl pouze jeden rok do 1369. Poslední ze tří bratrů Jindřich Falkenberský se ujal vlády roku 1369 a panoval do roku 1382. Během jeho vlády byly spory s vratislavským biskupem Přeclavem z Pohořelé o hrad Javorník.

S Jindřichovou smrtí knížectví zdědil Boleslav IV. Opolský se svými bratry Bernardem Falkenberským a (formálně) Janem Kropidlem. Knížectví se tak znovu spojilo s Opolskem až do roku 1455, kdy se vlády ujal Boleslav V. Heretik, který vládl do roku 1460, kdy se knížectví definitivně vrátilo do Opolska a roku 1532 se s vymřením tamní větve Piastovců dostalo pod přímou vládu českého krále.

Roku 1581 bylo panství povýšeno na stavovské panství a jeho majitelé (postupně Pücklerové, Žerotínové a Pražmové) požívali práva obdobná bývalým knížatům.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]