Josef Wagner
| Josef Wagner | |
 |
|
| Narození | 2. března 1901 Jaroměř  Rakousko-Uhersko |
|---|---|
| Úmrtí | 10. února 1957 (ve věku 55 let) Havlíčkův Brod  Československo |
| Povolání | pedagog, malíř a sochař |
 multimediální obsah na Commons |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| manželka | Marie Wagnerová-Kulhánková |
|---|---|
| syn | Josef Wagner mladší |
| bratr | Antonín Wagner |
Josef Wagner (2. března 1901 Jaroměř – 10. února 1957 Havlíčkův Brod) byl český sochař a kreslíř, žák Jana Štursy a Josefa Mařatky, profesor na Umělecko–průmyslové škole v Praze.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré kamenické rodiny v Hořicích, kde také absolvoval kamenosochařskou školu u sochaře Q. Kociána (1917–1921) a s otcem se podílel na restaurování soch M. Brauna v blízkém Kuksu. V letech 1922–1926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Štursy a Josefa Mařatky, kteří rozpoznali jeho zvláštní nadání i braunovskou inspiraci. Zde se seznámil se svojí budoucí ženou, sochařkou Marií Kulhánkovou, s níž měl dva syny, později rovněž výtvarné umělce. Z jeho žáků vynikli zejména sochaři Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Wagner se vyznačoval mimořádným citem pro materiál a většinu svých soch sám tesal do kamene, nejraději opuky a pískovce. Teplé barvy kamene nejlépe vyhovovaly jeho osobitému, lyrickému pojetí sochy, inspirovanému archaickým Řeckem i českým barokem. I když nebyl přímo politicky pronásledován, doba jeho stylu nepřála a i většina jeho velkých děl zůstala v galeriích a soukromých sbírkách. Na pražském Petříně je jeho pomník J. Vrchlického, před Rudolfinem stojí jeho pomník A. Dvořáka a opuková socha Karla IV. zdobí předsíň rektorátu Univerzity Karlovy. Jeho lehké, poetické kresby posloužily jako ilustrace prózy i poesie.
| „ | Wagner miloval hudbu a básně a ty mu lásku vracely. Jeho sochy dívek jsou vylehčeny milostnou písní, kterou poslouchají lidské oči. Byl sochařem, který psal básně do kamene, a básníkem, který místo rytmů tesal sochy. | “ |
| — Jaroslav Seifert [1] | ||
Dílo, výběr[editovat | editovat zdroj]
- Ležící torzo, 1935
- Poezie, 1936
- Oblaka a Země, 1938
- Útisk, 1944
- Utrpení, 1947
- Pomník Antonína Dvořáka před Rudolfinem Praha, 2000
- Pomník povstání ve Světlé Hůrce ve Slezsku, 1928–29
- Pomník Jaroslava Vrchlického na Petříně v Praze, 1936–56
- Pomník Bedřicha Smetany v Karlových Varech, 1936–49
- Pomník padlým ve Dvoře Králové, 1948–54
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
J. Wagner, Jaroslav Vrchlický - Vyhlídková cesta na Petříně v Praze
-
Josef Wagner, Smutné jaro (1942)
-
Josef Wagner, Studie k podzimu, GMU Roudnice n/L
.jpg){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 328–9
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- J. Pečírka, Sochař Josef Wagner. Praha 1959
- Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 307, 357–366, 374, 509
- J. M. Tomeš, Sochař Josef Wagner. Praha 1985
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Wagner ve Wikimedia Commons- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Wagner
- [1] Heslo Josef Wagner v databázi Libri
- Informační systém abART – osoba:Wagner Josef
