Hrnčířský kruh
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/93/T%C3%B6pferscheibe.jpg/220px-T%C3%B6pferscheibe.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/35/S%C3%A8vres_-_Grand_atelier_-_%C3%A9bauchage_016.jpg/220px-S%C3%A8vres_-_Grand_atelier_-_%C3%A9bauchage_016.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/17/Poterie_ebauchage_487.jpg/220px-Poterie_ebauchage_487.jpg)
Hrnčířský kruh je stroj k tvarování keramiky. Keramická hlína se umisťuje doprostřed otáčivého podstavce (talíře) a pomocí rukou a nástrojů se tvaruje do požadovaného symetrického tvaru - amfor, mís, váz či hrnců. Funguje na podobném principu jako soustruh.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hrnčířský kruh se objevuje již na počátku neolitu v 5. tisíciletí[1] a byl tak jedním z prvních využití vynálezu kola. Zhruba ve 2 tisíciletí př. n. l. se objevil v Egyptě, na Blízkém východě (Mezopotámie) a v Asii, ale kořeny nacházíme v Číně. Pomalé hrnčířské kruhy usnadňovaly tradiční výrobu nádob vrstvením tenkých válečku hlíny, které se po uhlazení spojily a tvořily stěnu nádoby, až později se prosazovaly rychlé hrnčířské kruhy, které již umožňují kus hlíny navlhčenýma rukama přímo tvarovat do požadované podoby.
Kotouče se vyráběly z kamene nebo dřeva a točilo se jimi pomocí osy zasunuté do zářezu v horní části kola. Ve Středozemí otáčeli kruhem pomocníci, kteří tahali za řemenice nebo otáčeli jím nohama. Časem se prodloužením hřídele stal pohodlnějším a jednodušším nástrojem s výš zvednutým talířem, což umožnilo při práci sedět.
Od roku 1878 se k pohonu hrnčířského kruhu používá také strojní a později elektrický pohon.
Technologie výroby
[editovat | editovat zdroj]- V současné době jde o dva souběžně se otáčející dřevěné nebo železné kotouče propojené svislou osou a poháněné elektrickým zařízením. Dnešní stroje umožňují snižovat i zvyšovat otáčky pákou či pedálem. Větší spodní disk - šajba - je určen k pohonu hrnčířského kruhu, na střed horního menšího disku se pokládá hrouda jílovité hlíny. Ta se otáčí a umožňuje tak rovnoměrně vytvářet tvar nádoby:
- z volné ruky (tvaruje se jednou nebo oběma rukama)
- pomocí šablony či formy
- Někteří výrobci keramiky stále dávají přednost tzv. kopacímu (nožnímu) kruhu. Začíná vytáčet po rozkopání spodního talíře. Vytáčení se provádí při zpomalování otáčení kruhu. Keramik rukou otáčení ještě více zpomaluje.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Světové vynálezy v datech. Mladá fronta, Praha 1977. S. 26
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu hrnčířský kruh na Wikimedia Commons
- První hrnčířské kruhy
- (anglicky) Historie práce na kruhu
- Video hrnčíře pracujícího na kruhu