Visoko

Visoko
	; znak
Poloha
Souřadnice	43°59′22″ s. š., 18°10′50″ v. d.
Nadmořská výška	422 (město), 399 – 1050 (opčina) m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00; UTC+02:00
Stát	Bosna a Hercegovina
Entita	Federace Bosny a Hercegoviny
Kanton	Zenicko-dobojský
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	231 km²
Počet obyvatel	14 140 (1991)
Hustota zalidnění	174 obyv./km²
Etnické složení	Bosňáci, Chorvati, Srbové
Náboženské složení	sunnitský islám, římskokatolické, pravoslavné
Správa
Starosta	Amra Babić
Vznik	1355
Oficiální web	www.visoko.gov.ba
Telefonní předvolba	(+387) 32
PSČ	71300
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Visoko je město a středisko općiny ve střední Bosně a Hercegovině. Leží na řece Bosně asi 25 km severozápadně od Sarajeva v nadmořské výšce 439 m.

Podle údajů ze sčítání lidu roku 1991 mělo město kolem 15 tisíc obyvatel, celá općina pak 46 tisíc obyvatel. Visoko administrativně náleží do Zenicko-dobojského kantonu muslimsko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny. Město je významným střediskem kožedělného průmyslu.

Nedaleko od města se nachází hora Visočica, která má jehlanovitý tvar. Mnoho lidí jí proto označuje za pyramidu záhadného původu či za mimozemskou stavbu.

Geografie

Opčina, které je Visoko hlavním městem, má rozlohu 231 km² a nachází se ve střední části Bosny a Hercegoviny. Hraničí s opčinami Kiseljak, Busovača, Kakanj, Vareš, Breza, Ilijaš a Ilidža. Územím visocké opčiny prochází důležitý silniční (do Sarajeva) a železniční (k Jaderskému moři) koridor, vedený údolím řeky Bosny. Kromě těchto tudy ale procházejí i komunikace regionálního významu, a to všemi směry.

Přírodní poměry opčiny jsou ovlivněny údolími řek Bosny a Fojnice; krajina přechází z úrodných rovin na březích řek do vyšších zalesněných poloh. Nadmořská výška kolísá od 399 až k 1050 m, což v porovnání se zbytkem země je relativně málo a celé oblasti to pomáhá k rozvoji jak zemědělství, tak další infrastruktury, tj. i průmyslu a služeb. Území samotného města se nachází v nadmořské výšce 422 m.

Historie

Dávnověk a středověk

Nejstarší osídlení se datuje do dob třetího tisíciletí př. n. l. V časech Římské říše, která zde získala moc v roce 9 tu žili Ilyrové (Dassaretae), během stěhování národů se sem pak dostali Slované.

V dobách středověku bylo Visoko královským městem; z těchto privilegií také těžilo. Poprvé je zmiňováno v listině, vydané dubrovnickým obchodníkům bánem Kulinem v roce 1355.

Visoko bylo také centrem bosenské církve, v době před jejím zánikem s nástupem Osmanů. Název Visoko pochází z umístění města – staré, královské město se nachází na kopci Visoki, nové nese název Podvisoki – leží pod kopcem. Díky své příhodné poloze mohlo prosperovat z přes něj vedoucích obchodních cest. V 15. století bylo jedním z významných center středověké Bosny, sepsáno zde bylo mnoho tehdejších důležitých dokumentů. Nějakou dobu zde také pobýval i Tvrtko I. Kotromanić, v zmíněné době vládce země. V okolí města vznikly mnohé osady a kostely.

Osmanská doba

Visoko dobyla Osmanská říše roku 1463. V této době se vlády nad městem ujal paša Ajas-beg, za jeho vlády v 70. letech 15. století vznikl harém, mekteb (základní náboženská škola), medresa (vyšší islámská škola), byla přemostěna Bosna a zajištěn byl také i přívod vody do města. Zřízena byla i vakufská nadace a tekije. Zanedlouho se Visoko stalo řemeslným, kulturním i duchovním centrem celé svojí oblasti.

Rakousko-Uherská vláda nad městem

Změnu přinesl až rok 1878, kdy Visoko obsadila, stejně jako celou tehdejší Bosnu a Hercegovinu rakousko-uherská vojska. Odpor některých osmanských sil byl tehdy velmi malý. Habsburkové však mnoho převratných změn hned neuskutečnili; Visoko si stále drželo svůj orientální islámský ráz. Zvýšení kontaktů se západními zeměmi však vedlo postupně k rozvoji města; postavily se nové čtvrti. Roku 1882 sem byla zavedena železnice, též v tomto roce se dokončila i Mešita Tabhana, dnešní pamětihodnost. Od roku 1895 tu existuje soudní budova, od roku 1900 pak gymnázium. Budovy byly stavěny v pseudo-maurském slohu, který byl pro Rakousko-Uherskou vládu v Bosně a Hercegovině typický. V prvním desetiletí tu vznikla ještě další základní škola a otevřela se nová správní budova pro přilehlou oblast.

V roce 1911 město zachvátil velký požár; zničil kompletně historické jádro Visoka, spolu s nějakými cca 450 obytnými domy vyhořelo mnoho obchodů. Zničena byla také i místní vysoká škola a Šadrvanská mešita. S obnovou města se začalo roku 1912, zemská vláda přislíbila, že nové stavby budou postaveny v bosenském stylu. Po dokončení rekonstrukce se tak město ukázalo jako mix orientální i západní kultury (podobně jako jiná okolní města, mezi které patří například Sarajevo či Travnik). Ještě v dnešní době některé z těchto budov stojí, a to i přesto, že přežily celkem tři války.

Meziválečná doba a druhá světová válka

První z těchto válek byla samozřejmě první světová válka, která vedla k pádu dosud vládnoucího Rakousko-Uherska. V oblastech, kde žili jižní Slované se zformovalo Království SHS, jehož součástí se stalo i Visoko. V meziválečných letech však ekonomický rozvoj vzhledem k zaostalosti země nijak nepokročil.

Těsně před začátkem druhé světové války bylo město připojeno k fašistickému Chorvatsku. Visoko bylo bombardováno spojeneckými silami (Chorvatsko tehdy spolupracovalo s Německem), svrženo bylo dohromady devět bomb a zničeny byly některé strategické cíle. Visokem se sice nepřehnala fronta a v porovnání s jinými městy nebylo silně poškozeno, 1205 vojáků odsud však bojovalo a 145 z nich padlo. 7. dubna 1945 město osvobodila 7., 9. a 17. krajinská brigáda desáté divize Jugoslávských partyzánů.

Rozvoj v časech SFRJ

Během poválečné doby přibyly další významné budovy a instituce, nutné pro fungování moderního menšího města. Otevřena byla pošta, vznikla policejní budova, dále pak požární stanice, poliklinika, objevil se také hotel, supermarkety a stadiony. Vybudování divadla pomohlo zdejšímu kulturnímu rozvoji. V oblasti školství vznikly tři nové školy – jednalo se základní školu Safvet-bega Bašaviće, dvě střední školy, nové gymnázium a jednu vysokou školu. Sportovní aktivity byly podpořeny založením fotbalového klubu NK Bosna (spojily se dva tehdejší kluby Jadran a Radnički).

Roku 1983 získal architekt Zlatko Ugljen cenu Agy Khana za architekturu; oceněna byla bílá mešita, kterou ve městě zbudovali podle jeho návrhů.

Zastavěno bylo okolí Visoka podél řek Bosny a Fojnici. Usídlila se tu společnost KTK, největší výrobce v oblasti kožedělného průmyslu v Jugoslávii; mezi zdejší menší firmy také patřily ještě Vispak, Vitex, Velepromet, GP Zvijezda a Kovina. Dalšími významnými odvětvími ale byl také průmysl textilní a potravinářský. Díky tomu se tak Visoko stalo jedním z nejvíce vyvážejících měst v SFRJ. Roku 1991 odsud bylo vyvezeno zboží v celkové hodnotě 92,5 milionů USD, z čehož 80 milionů tvořila produkce právě firmy KTK. Visoko jako ukázku úspěšného města navštívil jedenkrát i tehdejší vůdce země Josip Broz Tito.

Válka v Bosně a Hercegovině

Tehdejší rozvoj, který však již v pozdější době měl stejně klesající tendenci, zcela zastavila válka, kterou vyvolal rozpad Jugoslávie. 6. dubna 1992 byla vyhlášena na území tehdy již nezávislé BiH Republika srbská; touto dobou se již srbské jednotky rozmístily v okolí města do bojových pozic. Místní obyvatelé, převážně Bosňáci, se také vyzbrojovali; v tom jim pomohla tehdejší bosňácká Strana demokratické akce (SDA). Někteří z nich zformovaly také i oddíly tzv. Patriotské ligy. Místním se podařilo obsadit zdejší vojenská zařízení JNA ve snaze ztížit obsazení města Srby a získat další potřebné bojové vybavení. Tento krok vedl k zvratu celé bojové situace ve Visoku a jeho okolí. Jakmile bylo Visoko obsazeno čistě muslimskými silami, bylo možné postoupit dále na jih k obleženému Sarajevu.

Během bojů sloužilo Visoko jako centrála bosňáckých sil; převážně díky své pozici ve středu bojující země s relativně dobrou infrastrukturou a improvizovaným letištěm. Město se také stalo útočištěm mnoha uprchlíků z míst, kde byla situace mnohem horší. Přesto se město ze severu snažily obklíčit srbské síly; v vesnice Zimča probíhaly velmi těžké boje.

Další boje však propukly poté, co bylo ukončeno spojenectví mezi Chorvatskou radou obrany a bosňáckou Armádou Bosny a Hercegoviny; válčilo se v okolí Busovači na jih od města. To ale netrvalo příliš dlouho; v posledních dnech roku 1994 bylo vyhlášeno příměří mezi Bosňáky a Chorvaty, kterého bylo využito pro boj proti tehdy lépe vyzbrojenému Vojsku republiky srbské.

Poválečné Visoko

Válečné události ukončila až Daytonská smlouva. Po vyhlášení míru ale bylo Visoko těžce poškozeno, největší ztráty utrpěl samozřejmě průmysl, který byl zničen již v počátku války vzhledem ke svému strategickému charakteru. Celkové ztráty byly odhadnuty na zhruba 200 milionů amerických dolarů. V bojích padlo 297 místních vojáků, dalších 600 bylo zraněno či se nikdy nevrátili. Podle dohody město připadlo Federaci Bosny a Hercegoviny; dnes tak ve Visoku žije 96 % Bosňáků, roku 1991 to bylo 74 %.

Ekonomika

Visoko v časech socialismu prošlo rozsáhlou industrializací a roku 1991 patřilo k městům s největší produktivitou. Celkem to fungovalo zhruba 20 různých společností, (největší z nich již byly zmíněny) jednalo se například o koženářskou firmu KTK, dále pak Vitex a mnoho dalších. Kromě toho bylo Visoko též ale i centrem v zemědělství, stavebním průmyslu a některých dalších odvětvích.

Během války v 90. letech došlo k velkým škodám; jen ve Visoku byly vyčísleny na zhruba 400 milionů KM. Přesto zde fungovala ale i válečná výroba, avšak samozřejmě jen v těch kapacitách, které nebyly postiženy.

Po uzavření míru se začalo s obnovou; přistěhovala se nová společnost Prevent, která do své nové provozovny ve Visoku investovala 5 milionů KM. Proslavila se i zdejší společnost Vispak, která se 29. června 2005 výrobou největšího kávového šálku na světě zapsala do Guinnesovy knihy rekordů.

Turistika

Visoko se nikdy neřadilo mezi turisticky velmi atraktivní města; většina lidí tudy projede po okolní silnici do známějšího Sarajeva. Přesto se zde nachází jisté množství pamětihodností, hlavně z časů předosmanské Bosny. Například na hoře Visočica (dnes mimochodem vlastně největší turistické atrakci, která Visoko proslavila po světě) se nacházela v dobách středověku pevnost; pod ní se pak rozkládá pohřebiště, kde jsou pochováni tehdejší vladaři středověké Bosny.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo obce Visoko
Sčítání	2013	1991	1981	1971
Bosňáci	36 697 (91,88%)	34 373 (74,46%)	28 838 (70,50%)	25 683 (72,34%)
Srbové	286 (0,71%)	7 471 (16,18%)	6 831 (16,70%)	7 166 (20,18%)
Chorvati	576 (1.44%)	1,872 (4.05%)	1,879 (4.59%)	1,914 (5.39%)
Jugoslávci	0,00 (0,00%)	1 464 (3,17%)	2 783 (6,80%)	392 (1,10%)
Ostatní	2,062 (5,16%)	980 (2,12%)	570 (1,39%)	348 (0,98%)
Celkem	39 938	46 160	40 901	35 503

Odkazy

Reference

↑ Informace o obyvatelstvu na stránkách města

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Visoko na Wikimedia Commons
Stránky města (bosensky)
Informační portál Visocko oko (bosensky) Archivováno 21. 2. 2007 na Wayback Machine.
Oficiální stránky bosenské pyramidy (bosensky)

[1] Informace o obyvatelstvu na stránkách města

[1]

Obce a města Zenicko-dobojského kantonu

Breza • Doboj Jih • Kakanj • Maglaj • Olovo • Tešanj • Usora • Vareš • Visoko • Zavidovići • Zenica • Žepče