Maglaj

Maglaj ;
	; znak
Poloha
Souřadnice	44°32′52″ s. š., 18°6′ v. d.
Nadmořská výška	192 m n. m.
Stát	Bosna a Hercegovina
Entita	Federace Bosny a Hercegoviny
Kanton	Zenicko-dobojský
	Maglaj
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	290 km²
Správa
Oficiální web	www.maglaj.ba
PSČ	74250
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maglaj je město v Bosně a Hercegovině se 6 438 obyvateli (24 980 obyvatel v celé připadající opčině), z nichž 85 % tvoří muslimští Bosňáci. Město patří k Zenicko-dobojskému kantonu a protéká jím řeka Bosna.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název města je odvozen od slova „magla“ (mlha).^[1] První písemná zmínka pochází z roku 1408. Stará pevnost nad městem patří k národním kulturním památkám Bosny a Hercegoviny. Nejdůležitějším průmyslem ve městě je výroba papíru a celulózy.

Ozbrojený odpor místních obyvatel vůči rakousko–uherské okupaci v roce 1878 se odráží v českém hovorovém slově „maglajz“ (nepořádek, rvačka).^[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do regionu přišli Turci v roce 1415 nejprve jako spoluboojovníci místního slovanského obyvatelstva v boji proti Uhrům. V roce 1476 dnešní Maglaj obsadili. Město je poprvé v tureckých záznamech (defter) připomenuto k roku 1485. Zmiňováno je jako vesnice, kde žije 32 rodin.

Dne 3. srpna 1878 vstoupil do Maglaje v rámci okupace Bosny a Hercegoviny, schválené na Berlínském kongresu, jednotky 7. husarského regimentu. O město se svedl boj, 46 vojáků okupačního vojska zahynulo. Během několika desítek let rakouské správy byl mimo jiné odhalen na nábřeží řeky Bosny i památník připomínající rakouské oběti okupace.

Po druhé světové válce zde z rozhodnutí republiky Bosny a Hercegoviny vznikla továrna Natron na výrobu papírových obalů. V roce 2005 byla továrna privatizována a její název nyní zní Natron–Hayat.

Památky[editovat | editovat zdroj]

V Maglaji se nachází několik významných historických památek, mezi které patří např. místní pevnost, umístěná na vyvýšenině nad řekou Bosnou, dále Jusuf-pašova mešita z roku 1560, chrám proroka Eliáše z roku 1909 a další.