Gazi Husrev-beg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gazi Husrev-beg
Sarajevo Begova Mosque 1900.jpg
Narození 1480
Serres
Úmrtí 1541 (ve věku 60–61 let)
Sarajevo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gazi Husrev-beg (v osmanské turečině: غازى خسرو بك‎, Gâzî Ḫusrev Beğ; kolem 1480 Serres či Serez, osmanská říše, dnes Řecko – 18. června 1541 Sarajevo, osmanská říše) byl osmanský vojevůdce a úředník slovansko-tureckého původu. Dlouhodobě působil v úřadu bosenského místodržícího (1521–1525, 1526–1534 a 1536–1541).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do muslimské rodiny, kterou tvořil islamizovaný Slovan Ferhat-beg (?–1486 v bitvě u Adenu) původem z hercegovského Trebinje a Turkyně Selçukşah (čti Seldžukšáh, uváděna i jako Seldžuka, ?–před 1512), dcera sultána Bajezida II.[1] Ferhat-beg v době Husrev-begova narození vykonával post místodržícího, sandžak-bega, v Serezu. Dětství a mládí chlapec prožil v Cařihradu. V šestadvaceti letech se stal hlavním dveřníkem (kapıcıbaşı), velitelem janičářského oddílu, sultánova dvora.[2]

Husrev-beg se podílel na ovládnutí Bělehradu Osmany (1521), za což byl odměněn úřadem místodržícího, sadžak-bega, v nevelké Bosně. V nové úloze působil mezi lety 1521 a 1525. Během vojenských výprav dobyl Knin, Skradin (oba 1522) a Ostrovici (1523), marně se pokoušel ovládnout i Klis. Zcela rozvrátil uherskou bánovinu s centrem ve Srebrenici (1521) a o stejné se neúspěšně pokoušel v bánovině spravované z Jajce (město obléhal 1524–1525), obě se přitom nacházely na území středověkého bosenského státu.[3] Za četné vojenské úspěchy si vysloužil četný titul hrdiny (gazi).

Do Bosny se vrátil po jednoroční pauze roku 1526 a zůstal zde až do roku 1534. Jako místodržící aktivně přispěl k osmanskému vítěství v bitvě u Moháče (1526), podílel se na marném obléhání Vídně (1529) a pevnosti Kőszeg (1532). Sám však dobyl opevněná sídliště Jajce (1527), Obrovac (1527), Greben, Sokol, Jezero, Vinac, Vrbaški Grad, Livač, Karnatin, Bočac, Udbina, Vrana, Modruč a Požega.[4]

Hrobky Gazi Husrev-bega (větší) a Murat-bega Tardiće (menší) ve dvoře Gazi Husrev-begovy mešity, Sarajevo 2015

Potřetí se stal bosenským sadžak-begem roku 1536. Opět se podílel na vojenských výbojích, společně s bělehradským sandžak-begem udolal Klis (1537), poté následoval Trogir, Nadin a Knin, v téže době ale ztratil ve prospěch Benátčanů Skradin, Obrovac a Ostrovici. Roku 1540 se bez valného úspěchu pokoušel dobýt Zrin, který patřil do majetku rodu Šubićů. Pánové Zrinští pak osmanské říši vyhlásili permanentní válku, ještě roku 1540 podnikli výpravu a vyplenili území kolem Dubice a Kamengradu.[5]

Za Husrev-begova působení v Bosně došlo k rozvoji měst a obchodu. Například v Sarajevu byla postavena velkolepá mešita (1531), dervišský internát (1531), medresa (1537), knihovna, lázně, krytý trh, zájezdní hostinec, vývařovna pro chudé a mnohé další stavby. Péče o tyto objekty přešla na Gazi Husrev-begův vakuf, islámskou nadaci, který je činný dodnes. Ve 20. a 30. letech 16. století výrazněji postoupila též islamizace obyvatelstva Bosny, o kterou se místodržící jako horlivý muslim výrazně zasloužil.

Husrev-beg zemřel v Sarajevu, rozšířeno je ale vyprávění o jeho smrti při výpravě do kmenové oblasti Drobnjaci v dnešní Černé Hoře.[6] Jeho tělesné ostatky byly uloženy v hrobce, postavené speciálně pro tento účel ve dvoře Gazi-Husrev-begovy mešity.[7]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KREŠEVLJAKOVIĆ, Hamdija. Spomenica Gazihusrevbegove četiristo-godišnjice. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1932. S. 17. 
  2. ZLATAR, Behija. Gazi Husrev-beg. Sarajevo: Orijentalni institut, 2010. S. 21. 
  3. KREŠEVLJAKOVIĆ, Hamdija. Spomenica Gazihusrevbegove četiristo-godišnjice. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1932. S. 19. 
  4. KREŠEVLJAKOVIĆ, Hamdija. Spomenica Gazihusrevbegove četiristo-godišnjice. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1932. S. 19. 
  5. KREŠEVLJAKOVIĆ, Hamdija. Spomenica Gazihusrevbegove četiristo-godišnjice. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1932. S. 20–21. 
  6. ZLATAR, Behija. Gazi Husrev-beg. Sarajevo: Orijentalni institut, 2010. S. 60–61. 
  7. KREŠEVLJAKOVIĆ, Hamdija. Spomenica Gazihusrevbegove četiristo-godišnjice. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1932. S. 22.