Gazi Husrev-begova medresa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gazi Husrev-begova medresa
Gazi Husrev-begova medresa.jpg
Poloha
Adresa Sarajevo, Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Gazi Husrev-begova medresa

Gazi Husrev-begova medresa je nejstarší střední teologická škola v Sarajevu.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Medresa, vyšší islámská teologická škola, byla založena 8. ledna 1537 v Sarajevu osmanským místodržícím v Bosně Gazi Husrev-begem. Od samého začátku byla financována Gazi Husrev-begovým vakufem, islámskou nadací. Budovu medresy v centru Sarajeva navrhl osmanský architekt perského původu Acem Ali a roku 1537 ji postavili dubrovničtí a sarajevští zedníci, kameníci a kováři. Vzhledem k zastřešení medresy pomocí litého olova škola dostala název Kuršumlija (kurşun je turecky olovo). Součástí medresy byl Hanikah (dervišský internát) a kutubhana (knihovna). Za osmanské vlády školou prošly odhadem tisíce mladíků různého etnického původu, Bosňáci, Albánci, Arabové a Turci.

Za rakousko-uherské okupace se škola etablovala jako nižší střední škola, na kterou do jisté míry navazovala Šarí‘atská soudní škola (Šeriatska sudačka škola) v Sarajevu, zřízená roku 1881 a otevřená o šest let později. Před první světovou válkou došlo k významné reorganizace školy; roku 1913 k ní byl připojen i Daru-l-muallimin, mužský islámský učitelský ústav, definitivně uzavřený ve školním roce 1919/1920. Poté 22. prosince 1921 došlo i k oficiálnímu spojení medresy a hanikahu pod názvem Gazi Husrev-begova medresa. V této době do školního vzdělávacího plánu ve větší míře pronikly i světské předměty (mj. matematika, zeměpis, přírodopis, krasopis, kreslení a bosenský jazyk). Tendence modernizovat islámské vyšší školství se tehdy mimo jiné projevila ve vzniku osmileté okružní medresy v Sarajevu (otevřena na podzim 1917 a po reorganizaci Gazi Husrev-begovy medresy rozpuštěna) a osmiletého Šarí‘atského gymnázia v Sarajevu (1918–1945), které financoval přímo stát. Roku 1933 k medrese přibyla ženská sekce, od roku 1940 jako Gazi Husrev-begova dívčí medresa (Gazi Husrev-begova ženska medresa).

Gazi Husrev-begova medresa, dvůr s kašnou

V souvislosti s další reorganizací islámského školství v Jugoslávii se Gazi Husrev-begova medresa roku 1939 prakticky stala střední odbornou školou, která měla poskytovat ucelené islámské vzdělání budoucím džamátským (obecním) imámům, učitelům náboženství a dalším přidruženým profesím. Organizačně se výuka členila na dva čtyřleté cykly. V letech 19301932 se objevily snahy vybudovat v rámci školy i vyšší medresu (Alijja), ale od nového programu bylo po dvouletém zkušebním období upuštěno. Vedle medresy od roku 1937 v Sarajevu působila Vyšší šarí‘atsko-teologická škola (uzavřena 1945), vyhrazená pro vyšší duchovní činitele. Od školního roku 1940/1941 byl absolventům medresy umožněn zápis na filozofickou fakultu v Záhřebu.

V důsledku německé invaze v dubnu 1941 škola pozastavila činnost, aby poté od srpna 1941 do roku 1945 dočasně přesídlila do budovy zvané Đulagin dvor, postavené roku 1897 pro potřeby Gazi Husrev-begova mektebu (islámské základní školy). Po druhé světové válce v důsledku politickým změn a zavedení komunistické vlády v Jugoslávii došlo k rapidnímu omezení islámského vzdělávání, a tak vedle sarajevské medresy ve federaci působila pouze Alauddinova medresa v Prištině (Medreseja Alauddin Prishtinë), znovuotevřená roku 1951. Nedlouho po příchodu komunistů k moci došlo ke zrušení dívčí školy (11. 6. 1949) a zavedení společné výuky pro obě pohlaví, nadto medresu z materiálních důvodů opustili mnozí pedagogové i studenti. Až do poloviny 60. let škola hmotně živořila, v letech 19481954 a poté 19601962 z ní nevyšel jediný maturant.[1]

Medresa poté od konce války sídlila v dnešní sarajevské ulici Hamdije Kreševljakovića 58, aby se roku 1977 znovu vrátila do rekonstruovaného objektu Đulagin dvor, který pak sdílela s Islámskou teologickou fakultou v Sarajevu. Doba politického uvolňování přinesla i možnost obnovení ženské medresy, k čemuž došlo 20. listopadu 1978. Ženská část od té doby sídlí v ulici Hamdije Kreševljakovića 58.

Roku 1968 byl na půdě medresy založen studentský časopis Zemzem, který vychází dodnes.1888–1900

Gazi Husrev-begova medresa, půdorys staré školy

Ve školním roce 1993/1994 došlo k výraznější úpravě školního vzdělávacího programu, když vedle standardních předmětů (kira’at, aqaid, fiqh, ahlaq, tafsír, hadís, imámat, dějiny islámu, bosenský, arabský a turecký jazyk, historie, geografie, logika, filozofie, psychologie, pedagogika, sociologie aj.) přibylo více přírodovědných oborů, např. matematika, fyzika a chemie.

Ředitelé školy[editovat | editovat zdroj]

Seznam ředitelů:[2]

Šejchové hanikahu[editovat | editovat zdroj]

  • 1745–0000 Ahmed-efendija
  • 0000–1765 Sabit-efendija
  • 1765–1777 Ahmed-efendija
  • 1777–1785 Mehmed-efendija Velihodžić (?–1785)
  • 1786–0000 Ahmed-efendija
  • 0000–1852 Küçük Mehmed-efendija, hanikah vyhořel a na nějaký čas přestal existovat
  • 1857–1864 Mustafa
  • 1864–1878 Muhamed-efendija Hadžijamaković (1814–1878)
  • 1878–1880 Arif-efendija Kurt (okolo 1815–1890)
  • 1880–1888 hadži Hasan-efendija Spaho (1841–1915)
  • 1888–1888 hadži Omer-efendija Kršlaković
  • 1888–1900 Abdullah-efendija Bajrić (?–1923)
  • 1900–1921 hadži Ahmed-efendija Hadžijamaković (1870–1931)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KARIĆ, Enes. Prilozi za povijest islamskog mišljenja u Bosni i Hercegovini XX stoljeća 1. Sarajevo: el-Kamel, 2004. 694 s. S. 123–226. 
  2. HADŽIĆ, Kasim. Gazi Husrev-begova medresa u Sarajevu. Anali Gazi Husrev-begove biblioteke. 1983, čís. IX–X, s. 276. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]