Říšský sněm (Německo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Říšský sněm, německy Reichstag, je označení několika historických parlamentů v Německu. Poprvé se toto jméno v německém kontextu objevilo již ve středověké Svaté říši římské, kde zasedal Říšský sněm. Nešlo ovšem o parlament v moderním smyslu, ale o stavovské shromáždění. První skutečný parlament označovaný v němčině Reichstag byl rakouský Kroměřížský sněm. V samotném Německu pak nesly označení Reichstag parlamenty těchto historických politických útvarů:

Severoněmecký spolek měl svůj Říšský sněm v letech 1866 (uzákoněn) resp. 1867 (zvolen) až 1871, tedy do sjednocení Německa. Zasedal v Berlíně v budově horní komory pruského parlamentu, Pruské panské sněmovny; dnes na tomto místě sídlí Spolková rada. Sněm měl 382 křesel a jediné volby se konaly 12. února 1867.

Německé císařství poprvé volilo poslance do Říšského sněmu v květnu 1871, poslední volby byly 12. ledna 1912. Na počátku měl sněm 382 poslanců, od roku 1874 pak 397. Zanikl spolu s celou říší roku 1918. Roku 1894 získal reprezentativní budovu.

Po válce v Německu krátce existovalo ústavodárné Výmarské národní shromáždění (1919–1920), jež bylo nahrazeno stálým parlamentem, opět zvaným Říšský sněm, Reichstag. I když formálně tento sněm fungoval nepřetržitě až do roku 1945, z hlediska dějin parlamentarismu se obvykle rozlišují dvě fáze: