Michnové z Vacínova
Michnové z Vacínova | |
![]() Erb Michnů z Vacínova | |
Země | České království |
---|---|
Tituly | svobodní páni hrabata |
Zakladatel | Martin Michna z Vacínova |
Konec vlády | 1872 |
Poslední vládce | Bedřich Jan Michna z Vacínova |
Současná hlava | rod vymřel |
Michnové z Vacínova (též německy Michna von Vacínov, Michna z Waczynowa, von Waczinow, von Waizenhof(f)en, von Waitzenhof(f)en nebo von Waitzenau) byl český vladycký rod, později povýšený do hraběcího stavu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1530 přesídlil do Budyně nad Ohří lužický Srb Pavel Michna, koželuh. Měl dva syny, Šebestiána a Martina, kterého dal vyučit řezníkem. Martin se stal váženým měšťanem a panským úředníkem, v roce 1583 se pak stal správcem celého budyňského panství (v tomto roce zemřel majitel panství Mikuláš Zajíc z Házmburka, poručníkem jeho dětí Jana Zbyňka a Hedviky byl jmenován Jiří starší z Lobkovic, skutečnou správu hospodářských statků měli ale na starosti měšťané Budyně a hlavním správcem se stal právě Martin Michna). Když Jan Zbyněk dosáhl v roce 1596 plnoletosti, jmenoval Martina Michnu hejtmanem panství a doporučil jej císaři Rudolfovi II. k povýšení do vladyckého stavu. 14. srpna 1598 se Martin Michna stal vladykou s přídomkem z Vacínova (podle hájku v blízkosti Kostelce nad Ohří, nedaleko Budyně) a je mu udělen erb (půl zlatého zajíce na modrém štítě jako odkaz na jeho služby Házmburkům).[1]
Martin Michna měl dva syny: Jiřího Viléma a Pavla, který rod povznesl, ale také se nechvalně zapsal do historie.
Pavel byl vychován u jezuitů a poté se vydal na dráhu úředníka. Stal se sekretářem v České dvorské kanceláři. Stál na straně císaře proti vzpouře českých stavů a proto musel na čas Čechy opustit a do vlasti se vrátil až s císařským vojskem. Získal si přízeň Karla I. z Lichtenštejna a Albrechta z Valdštejna, podílel se na konfiskacích, působil v konsorciu, které znehodnotilo měnu. Podařilo se mu získat značné jmění. Císař jej v roce 1627 povýšil do panského stavu a roku 1627 do stavu říšského hraběte. Zemřel roku 1632 při Valdštejnově tažení na Norimberk. Začal stavět jeden z nejkrásnějších barokních paláců v Praze na Malé Straně, pro jeho nákladnost jej však vnukové museli prodat.
Pavlův syn Václav se stal zemským hejtmanem. I další členové rodu sloužili v císařských službách.
Rod se rozvětvil do tří linií, jedna z nich se poněmčila, roku 1711 získala dědičný titul hrabat a přijala příjmení von Weitzenhofen.
Posledním příslušníkem rodu byl Bedřich Jan Michna z Vacínova (Friedrich Johann Michna Graf von Waitzenau), který vykonával post krajského hejtmana, jímž rod v Praze roku 1872 po meči vymřel.
Budovy a panství spojené s rodem[editovat | editovat zdroj]
- Michnův letohrádek (Villa Amerika) na Novém Městě pražském, dnes sídlo Muzea Antonína Dvořáka, dům nechal vystavět v letech 1717–1720 Jan Václav Michna z Vacínova
- Palác Michny z Vacínova (Tyršův dům) v Praze na Malé Straně, dříve též malý renesanční zámeček Kinských z Vchynic, v letech 1640–1650 barokně přestavěn a rozšířen tehedjším majitelem hrabětem Václavem Michnou, výzdobu provedli italští mistři Francesco Caratti a Domenico Galli.
- renesanční palác Granovských z Granova v Týnském dvoře (Ungelt) v Praze na Starém Městě, někdejší celnice, kterou císař Ferdinand I. Habsburský po zrušení mýtné povinnosti věnoval výběrčímu Jakubu Granovskému z Granova, který nechal dům přestavět na renesanční palác. Po roce 1620 se vystřídalo několik majitelů a dům měl různá využití.
- Malostranské mlýny v Praze
- Mühldorfský dům v Praze
- Dům V Templu v Praze
- Zámek Janov v Janově (část města Litvínov)
Erb[editovat | editovat zdroj]
V původním erbu se nacházela polovina zajíce. Po povýšení do panského a později hraběcího stavu doznal erb změn. Nahoře byla černá orlice ve zlatém poli, dole zlatý lev v černém poli a červené a bílé pruhy. Uprostřed stálo zlaté písmeno F na modrém podkladě.
Rodokmen[editovat | editovat zdroj]
Rodokmen Martina Michny z Vacínova sepsaný 18. listopadu 1910 (dokument je ve sbírkách Jandova muzea v Budyni nad Ohří):[2]
- Martin Michna, vladyka z Vacínova od roku 1598
- Pavel (1589 - 26. srpna 1632)
- Václav (Jan) (? - 22. května 1667), bez dětí
- Jiří Vilém (1590 - 1640)
- Sigmund Norbert (? - 1668)
- Karel Jiří (? - 1710), bez dětí
- Ferdinand, bez dětí
- Vilém Fridrich
- Sigmund Norbert (? - 1668)
- Martin Jaroslav
- Vilém Václav - jeho synové byli v roce 1711 povýšeni do hraběcího stavu s predikátem von Weitzenau-Weitzenhofen
- Martin Vilém (? - 1722)
- Jan Václav
- Ferdinand Karel
- Karel (? - 1790), manželka Johana hraběnka z Bubna (? - 1803)
- Emanuel (18. prosince 1772 - 16. listopadu 1827)
- Bedřich Jan (16. března 1804 - 1872), bez dětí, jím rod Michnů z Vacínova vymírá
- Marie (1786 - ?)
- Emanuel (18. prosince 1772 - 16. listopadu 1827)
- Karel (? - 1790), manželka Johana hraběnka z Bubna (? - 1803)
- Martin Antonín
- Bohuchval Sebald
- Jan Nepomuk Xaver, bez dětí
- Ferdinand Karel
- Václav Ferdinand (? - 1712)
- Vilém Václav - jeho synové byli v roce 1711 povýšeni do hraběcího stavu s predikátem von Weitzenau-Weitzenhofen
- Pavel (1589 - 26. srpna 1632)
Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]
Spojili se s Jeníšky z Újezda, Lažanskými, Kolovraty či Žerotíny.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Michnové z Vacínova, s. 101–102.