Michnové z Vacínova

	Michnové z Vacínova
	Erb Michnů z Vacínova
Země	České království
Tituly	svobodní páni hrabata
Zakladatel	Martin Michna z Vacínova
Konec vlády	1872
Poslední vládce	Bedřich Jan Michna z Vacínova
Současná hlava	rod vymřel

Michnové z Vacínova (též německy Michna von Vacínov, Michna z Waczynowa, von Waczinow, von Waizenhof(f)en, von Waitzenhof(f)en nebo von Waitzenau) byl český vladycký rod, později povýšený do hraběcího stavu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1530 přesídlil do Budyně nad Ohří lužický Srb Pavel Michna, koželuh. Měl dva syny, Šebestiána a Martina, kterého dal vyučit řezníkem. Martin se stal váženým měšťanem a panským úředníkem, v roce 1583 se pak stal správcem celého budyňského panství (v tomto roce zemřel majitel panství Mikuláš Zajíc z Házmburka, poručníkem jeho dětí Jana Zbyňka a Hedviky byl jmenován Jiří starší z Lobkovic, skutečnou správu hospodářských statků měli ale na starosti měšťané Budyně a hlavním správcem se stal právě Martin Michna). Když Jan Zbyněk dosáhl v roce 1596 plnoletosti, jmenoval Martina Michnu hejtmanem panství a doporučil jej císaři Rudolfovi II. k povýšení do vladyckého stavu. 14. srpna 1598 se Martin Michna stal vladykou s přídomkem z Vacínova (podle hájku v blízkosti Kostelce nad Ohří, nedaleko Budyně) a je mu udělen erb (půl zlatého zajíce na modrém štítě jako odkaz na jeho služby Házmburkům).^[1]

Martin Michna měl dva syny: Jiřího Viléma a Pavla, který rod povznesl, ale také se nechvalně zapsal do historie.

Pavel byl vychován u jezuitů a poté se vydal na dráhu úředníka. Stal se sekretářem v České dvorské kanceláři. Stál na straně císaře proti vzpouře českých stavů a proto musel na čas Čechy opustit a do vlasti se vrátil až s císařským vojskem. Získal si přízeň Karla I. z Lichtenštejna a Albrechta z Valdštejna, podílel se na konfiskacích, působil v konsorciu, které znehodnotilo měnu. Podařilo se mu získat značné jmění. Císař jej v roce 1627 povýšil do panského stavu a roku 1627 do stavu říšského hraběte. Zemřel roku 1632 při Valdštejnově tažení na Norimberk. Začal stavět jeden z nejkrásnějších barokních paláců v Praze na Malé Straně, pro jeho nákladnost jej však vnukové museli prodat.

Pavlův syn Václav se stal zemským hejtmanem. I další členové rodu sloužili v císařských službách.

Rod se rozvětvil do tří linií, jedna z nich se poněmčila, roku 1711 získala dědičný titul hrabat a přijala příjmení von Weitzenhofen.

Posledním příslušníkem rodu byl Bedřich Jan Michna z Vacínova (Friedrich Johann Michna Graf von Waitzenau), který vykonával post krajského hejtmana, jímž rod v Praze roku 1872 po meči vymřel.

Budovy a panství spojené s rodem[editovat | editovat zdroj]

Michnův palác v Praze na Malé Straně

Michnův letohrádek (Villa Amerika, Muzeum Antonína Dvoráka) na Novém Městě Praha 2, Ke Karlovu 20

Michnův letohrádek (Villa Amerika) na Novém Městě pražském, dnes sídlo Muzea Antonína Dvořáka, dům nechal vystavět v letech 1717–1720 Jan Václav Michna z Vacínova
Palác Michny z Vacínova (Tyršův dům) v Praze na Malé Straně, dříve též malý renesanční zámeček Kinských z Vchynic, v letech 1640–1650 barokně přestavěn a rozšířen tehedjším majitelem hrabětem Václavem Michnou, výzdobu provedli italští mistři Francesco Caratti a Domenico Galli.
renesanční palác Granovských z Granova v Týnském dvoře (Ungelt) v Praze na Starém Městě, někdejší celnice, kterou císař Ferdinand I. Habsburský po zrušení mýtné povinnosti věnoval výběrčímu Jakubu Granovskému z Granova, který nechal dům přestavět na renesanční palác. Po roce 1620 se vystřídalo několik majitelů a dům měl různá využití.
Malostranské mlýny v Praze
Mühldorfský dům v Praze
Dům V Templu v Praze
Zámek Janov v Janově (část města Litvínov)

Erb[editovat | editovat zdroj]

V původním erbu se nacházela polovina zajíce. Po povýšení do panského a později hraběcího stavu doznal erb změn. Nahoře byla černá orlice ve zlatém poli, dole zlatý lev v černém poli a červené a bílé pruhy. Uprostřed stálo zlaté písmeno F na modrém podkladě.

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen Martina Michny z Vacínova sepsaný 18. listopadu 1910 (dokument je ve sbírkách Jandova muzea v Budyni nad Ohří):^[2]

Martin Michna, vladyka z Vacínova od roku 1598
- Pavel (1589 - 26. srpna 1632)
  - Václav (Jan) (? - 22. května 1667), bez dětí
- Jiří Vilém (1590 - 1640)
  - Sigmund Norbert (? - 1668)
    - Karel Jiří (? - 1710), bez dětí
    - Ferdinand, bez dětí
  - Vilém Fridrich
- Martin Jaroslav
  - Vilém Václav - jeho synové byli v roce 1711 povýšeni do hraběcího stavu s predikátem von Weitzenau-Weitzenhofen
    - Martin Vilém (? - 1722)
    - Jan Václav
      - Ferdinand Karel
        Karel (? - 1790), manželka Johana hraběnka z Bubna (? - 1803)
        Emanuel (18. prosince 1772 - 16. listopadu 1827)
        Bedřich Jan (16. března 1804 - 1872), bez dětí, jím rod Michnů z Vacínova vymírá
        
        Marie (1786 - ?)
      - Martin Antonín
      - Bohuchval Sebald
        Jan Nepomuk Xaver, bez dětí
    - Václav Ferdinand (? - 1712)

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Jeníšky z Újezda, Lažanskými, Kolovraty či Žerotíny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ BOUČEK, Jan. Bakalářská práce: Pavel Michna z Vacínova. Praha: FF UK Praha, 2008.
↑ Rodokmen Martina Michny v Vacínova. Budyně nad Ohří: [s.n.], 1910.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Michnové z Vacínova, s. 101–102.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam českých šlechtických rodů

[1] BOUČEK, Jan. Bakalářská práce: Pavel Michna z Vacínova. Praha: FF UK Praha, 2008.

[2] Rodokmen Martina Michny v Vacínova. Budyně nad Ohří: [s.n.], 1910.

[1]

[2]