Přeskočit na obsah

Kostelec nad Ohří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostelec nad Ohří
Kostelec nad Ohří, kostel
Kostelec nad Ohří, kostel
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBudyně nad Ohří
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel122 (2021)[1]
Katastrální územíKostelec nad Ohří (4,24 km²)
Nadmořská výška170 m n. m.
PSČ413 01
Počet domů56 (2011)[2]
Kostelec nad Ohří
Kostelec nad Ohří
Další údaje
Kód části obce141798
Kód k. ú.741795
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostelec nad Ohří je vesnice v okrese Litoměřice, kraj Ústecký, při pravém břehu řeky Ohře, zhruba 14 km západně od Roudnice nad Labem a 3,5 km východně od Libochovic. Spadá pod město Budyně nad Ohří.

Nejstarší dějiny

[editovat | editovat zdroj]

První záznamy o obci jsou spojeny s výstavbou kostela zasvěceného svatému Petru a Pavlu a fary v roce 1377. Po Bílé hoře byla většina obcí panství Libochovic vypálena, včetně obce Lhota, po níž zbyl jen místní název. Kostelec následně vlastnila 172 let německá šlechta, která ale podporovala osidlování českým obyvatelstvem.

Mlalcům patřil každý šestý strych. Na polní práce dostali půl sudu piva, pecen chleba, denně máz mouky, hrachu, žejdlík mléka. K roku 1797 je zápis v obecní kronice, že zde sloužil Jiří Zalaba, který ke svatbě dostal vědro piva a drůbež, podobně v roce 1798 je zaznamenáno, že děti Jakuba Šifaldy dostali ke svatebnímu veselí vepře a jedno vědro z panského pivovaru.

Stavba kostela

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1747 Ohře podemlela břeh vršku Frimberku a původní kostelík, který na něm stál, se zřítil. Budyňský děkan Leopold požádal pražského stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jenž při návštěvě Doksan přijel do Kostelce posoudit terén, o vytvoření návrhu nového kostela jižněji od původního místa. V roce 1749 byla zahájena stavba po schválení majitelem panství Karlem Ditrichsteinem. Stavba trvala 9 let a stála 13 570 zlatých, což je přibližně roční výnos libochovického panství. Všechny práce provedli místní čeští i pruští zedníci, kameníci, klenbaři a tesaři. Kostel vysvětil v témže roce Emanuel Arnošt z Valdštejna.

Současně s kostelem se obnovila fara. Střídavě byla obydlena, opuštěna a posléze přivtělena k budyňské faře. Důvodem byl desátek, který do té doby odváděl Jan z Hazmburka z polí Mileticka, jež zaniklo povodní a tamní mlýn se už neobnovil. Do Kostelce byl přidělen kněz Jan Kozlovský z Kozlů, ale pro zdejší chudobu opět odešel a pražskému arcibiskupovi Janovi zaslal stížnost tohoto znění: „Kostelecká fara je sirota bezvěnná. Ubožačka polovinu věna nemá, řečeno jak žádná jiná nemůže vyženiti svého práva. Desátek i část polí si přisvojil děkani Budyňští. Tak jak předci naši vystavěli a předali nám dědictví máme je mi udržovati zachovati pro naše děti, vnuky.

Moderní doba

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1848 udělil císař selskému lidu svobodu, když zrušil robotu. Poslední rychtář Antonín Kořán z čp. 5 byl i prvním starostou, posledním Jan Káně z čp. 32. Zastupitelstvo obce pronajalo domkářům půdu ve Skaličkách. Roku 1866 padl v bitvě u Hradce Králové vojín Antonín Tlustý, ale až roku 1881 byl u soudu prohlášen za mrtvého a pozůstalost připadla jeho sestře Františce.

V roce 1869 založilo zastupitelstvo a starosta František Tlustý z čp. 4 při cestě do Brníkova cihelnu nákladem 1326 zlatých. Při stavbě silnice do Roudníčku překážel domek Jana Valiny. Tento se zbořil a obec postavila nový též s čp. 22. Děti byly každou třetí neděli vyučovány v obecním domku čp. 7 učitelem Pšeničkou z Brníkova. Teprve roku 1875 na žádost zastupitelstva byly přiděleny do školy v Budyni. Cesta do ní vedla poli, kde stála socha sedláka z pískovce. Zbytky z této sochy jsou podstavcem pro boží muka na konci vršku Frimberka. Výbor města Budyně má z této doby záznam, že obec Kostelec zaplatí 44 zlatých za dříví škole. Na svátek Svaté trojice šla celá obec ohledat pořádek v obci a hlavně mezníky, zda jsou na svém místě (za posunutí byla velká pokuta). Poté šli do hospody čp. 23 slavit tzv. Doušky.

Posledním kronikářem obce Kostelec byl František Prošek (1906–1969) z čp. 24. Originál kroniky byl předán státním úřadům, nicméně byl poté ztracen.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů[3][4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 179 201 194 253 288 308 274 189 186 143 111 83 88 107
Domy 30 35 35 36 45 45 54 55 52 47 43 56 55 56

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé obce

[editovat | editovat zdroj]
  • Lhota - zanikla po Bílé hoře vypálením švédskými vojsky, zůstal místní název
  • Miletice - zanikla po povodni, původně na břehu Ohře směrem na Budyni. Zůstal místní název a známá písnička.
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 295.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]