Jan Palacký (geograf)
Prof. PhDr. Jan Palacký | |
---|---|
Jan Palacký (1885) | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1861 – 1872 | |
Ve funkci: 1878 – 1889 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1871[1] – 1872 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národní str. |
Narození | 10. října 1830 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 23. února 1908 (ve věku 77 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko |
Rodiče | František Palacký Terezie Měchurová |
Příbuzní | Marie Riegrová-Palacká (sestra) Jan Měchura (děd) |
Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. Drážďanská univerzita Pařížská univerzita Mnichovská univerzita |
Profese | pedagog, herpetolog a botanik |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Palacký, celým jménem Jan Křtitel Kašpar Palacký (10. října 1830 Praha[2] – 23. února 1908 Královské Vinohrady[3]), byl český geograf, biogeograf, univerzitní profesor, politik a mecenáš. Byl synem Františka Palackého.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vzdělání nejprve obdržel od otce Františka Palackého i matky Terezie Měchurové a od historika V. V. Tomka, pozdějšího rektora Univerzity Karlovy. Do školy začal chodit od sexty gymnázia v šestnácti letech. Studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, Drážďanské univerzitě, Pařížské univerzitě a Mnichovské univerzitě. Roku 1850 získal titul doktora filozofie, roku 1854 doktora práv a roku 1856 se habilitoval na pražské univerzitě v oboru geografie, kde se roku 1885 stal mimořádným a roku 1891 řádným profesorem. Zabýval se botanickou geografií a zastával teorii společného původu všech rostlin na Zemi.[4]
Od roku 1861 zastával post ředitele Pražské zemědělské jednoty, od roku 1867 byl inspektorem botanických sbírek Národního muzea. Roku 1864 na jeho popud došlo k vzniku Výboru pro přírodovědné zkoumání Čech. V roce 1885 předsedal Mezinárodnímu botanickému kongresu v Antverpách.[4]
Byl v čele společnosti s názvem „Pražské podnikatelství pro telefony v Praze“, která byla u vzniku pražské telefonní sítě.[5] V domě U Modrého jelena zřídil Pražskou telefonní ústřednu. První den 11. srpna 1882 měla síť jedenáct účastníků a obsluhující personál se ohlašoval voláním „Ha-hej!“ Palackého firma brzy vydává první telefonní seznam čítající již osmadevadesát abonentů. Po dvou letech koncesi úspěšně prodal britské telekomunikační firmě.
Byl aktivní i v politice. Jako velký pozemkový vlastník patřil mezi nejmajetnější české velkostatkáře měšťanského původu (šlechtickým latifundiím se ovšem jeho polnosti rovnat nemohly).[6] V letech 1861–1872 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu za Národní stranu.[7] V letech 1871–1872 byl i členem zemského výboru, v němž se angažoval zejména v zdravotnických otázkách, v letech 1871–1880 byl rovněž členem zemské komise, v níž byl aktivní o otázce reformy pozemkových daní.[4] Zemský sněm ho roku 1871 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil. Jeho mandát tak byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý.[8] Opětovně byl poslancem Českého zemského sněmu v období let 1878–1889[7] a ze sněmu se stáhl teprve na výslovné přání Eduarda Taaffeho.[4]
Zemřel po roku 1908 věku 77 let. Pohřben byl v rodinné hrobce v Lobkovicích u Neratovic, spolu se svými rodiči či sestrou.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Zeměpis všeobecný vědecký srovnávací (Afrika, Austrálie, Oceánie, v pěti svazcích, 1857–1860)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Fakticky nevykonával mandát, v rámci politiky pasivní rezistence mandát nepřevzal.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vinohrady (kostel sv. Ludmily)
- ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Palacký, Jan (1830-1908), Geograph und Politiker, s. 296. (německy)
- ↑ NEMRAVA, Antonín. První století s telefonem. PTT REVUE. Roč. 1981, čís. 3. ISSN 0322-8207.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 291. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ a b Česká společnost 1848-1918. 682
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Encyklopedické heslo Palacký v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Autor Jan Palacký ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Palacký (geograf)
- Pro autorskou značku Palacký eviduje databáze IPNI tento seznam popsaných rostlin.
- Digitalizovaná díla Jana Palackého v České digitální knihovně
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Jan Palacký *1830
- Hrobka v Lobkovicích
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Absolventi Pařížské univerzity
- Absolventi vysokých škol v Německu
- Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- Lidé Národního muzea
- Čeští geografové
- Čeští botanici
- Mecenáši
- Poslanci českého zemského sněmu
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Staročeši
- Politici Rakouského císařství německé národnosti
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Narození v Praze
- Narození v roce 1830
- Úmrtí v roce 1908
- Úmrtí 23. února
- Absolventi Mnichovské univerzity
- Pohřbení v Lobkovicích