Jan Měchura (advokát)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Měchura
Narození 1774
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 18. dubna 1852 (ve věku 77–78 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Děti
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Měchura, též Johann Miechura (1774 Praha18. dubna 1852 Praha), byl zámožný pražský advokát a statkář, tchán Františka Palackého.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn pražského měšťana Antonína Měchury, původem ze Slaník, a jeho ženy Aloisie Wittich von Streitfeld, která pocházela ze staré pražské rodiny povýšené v 17. století do šlechtického stavu.[1][2] Vystudoval právnickou fakultu pražské univerzity a stal se zemským advokátem. Advokátní praxí a prvním sňatkem nabyl značného majetku – roku 1809 koupil panství Otín a přestavěl tamější tvrz na empírový zámek, roku 1818 přikoupil k vesnicím Otínu, Předslavi a Habarticím dvůr Chuchli.[3] Roku 1829 potom zakoupil velkostatek Lobkovice.[4] Vyženil také MacNevenův palác v Praze, kde vedl jeden z nejvýznamnějších pražských salonů 19. století, který po něm převzala jeho dcera Terezie a zeť František Palacký.[5]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Marií Lankischovou z Hornic (1782–1813), dcerou rytíře Josefa Antona Lankisch von Hornitz[6] (bratrance Jana Jeníka z Bratřic – častého návštěvníka Měchurova salonu). Měli spolu čtyří děti:

S druhou manželkou Aloisií Hlouškovou (1789) měli dvě děti:

  • Karla (1813–1864)
  • Marii (* 1823), provdanou nejprve za barona Friedricha von Saamen a poté za Karla von Strandl

Rodina byla katolického vyznání, národnostně nevyhraněná, mluvilo se pouze německy. Zlé jazyky Františku Palackému vyčítaly, že se přiženil do rodiny, kde se vlastenčilo po německu.

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Rodina bydlela na Novém Městě ve zděděném Mac Nevenově paláci v Pasířské (později Palackého) ulici 7 (čp.719/II). Bydlely tam s nimi rodiny Palackých, Riegerů, kuchařka a kočí Josef Vácha.[8] Jako víkendové sídlo rodina užívala Červený dům v Libni (Malovaný lis), letní čas trávila na některém ze svých zámků: Otín[9], Chocomyšl nebo Lobkovice u Mělníka.

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Pozůstalost je uložena v Národním muzeu; sestává z tisků, parte, jednoho portrétu, dvou kusů nábytku a několika umělecko-řemeslných drobností. Podle stříbrného odznaku /přívěsku) svobodného zednáře se usuzuje, že Jan Měchura byl členem pražské zednářské lóže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/kadich-blazek1899-171-180.pdf
  2. http://www.novanobilitas.eu/rod/wittich-ze-streitfeldu
  3. http://predslav.cz/texty/Kronika1.pdf
  4. http://www.knam.webgarden.cz/rubriky/galerie-gallery
  5. http://urbanpeople.cz/archiv/cisla/5-2003-10/pruhled-do-zpusobu-zivota-prazske-mestanske-rodiny-mechurovy-a-palackeho-kolem-poloviny-19.-stoleti.html
  6. http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/meraviglia1886-011-020.pdf
  7. http://rodopisna-revue-online.tode.cz/regiony/heyrovsky-rokycany.pdf
  8. Národní archiv ČR, Pobytové přihlášky pražského obyvatelstva z let 1850-1914, heslo Miechura Johann
  9. J.Š. Historie: Leopold a Terezie Měchurovi, František Palacký. Zpravodaj OÚ Předslav. Roč. 2007, čís. 3. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Františka Palackého korrespondence a zápisky I.-III., Praha 1863
  • Zoroslava DROBNÁ: Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra. Národní muzeum Praha 1976

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Měchura (advokát)