Viktor Suvorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Suvorov
Suworow Wiktor.jpg
Rodné jménoВладимир Богданович Резун
Narození20. dubna 1947 (75 let)
Barabash
Alma materVojenská akademie ministerstva obrany Ruské federace (do 1974)
Vysoká škola vojenského velitelství v Kyjevě
Tver Military College
Povoláníhistorik, romanopisec, spisovatel, army scout a vojenský historik
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (do 1978)
Websuvorovrezun.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Suvorov (rusky Виктор Суворов, vlastním jménem Vladimir Bogdanovič Rezun (Владимир Богданович Резун, * 20. dubna 1947) je ruský vojenský historik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vesnici Barabaš v rodině vojáka. Po vystudování vojenské univerzity se stal vojenským důstojníkem sovětské zpravodajské služby. Od roku 1970 působil v nomenklatuře Ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1974 absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii, čtyři roky působil jako kapitán GRU ve Vídni.

Zde přeběhl v roce 1978 k Angličanům a byl přijat do britské zpravodajské služby MI6. V SSSR byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Ve svých knihách kritizuje atmosféru a situaci v Sovětském svazu v období okolo II. světové války.

Velkou pozornost vzbudila jeho teorie, že J. V. Stalin chtěl v roce 1941 přepadnout západní Evropu a rozšířit tak sféru vlivu marxismu-leninismu. V knize Poslední republika (Praha NV 2008) tento názor rozvádí a dokládá mnoha argumenty. Stejným tématem se zabývá i v knize Den"M" (Jota 1996).

V knize "Stín vítězství" (Praha NV 2005) hodnotí maršála Žukova jako vojevůdce, který svou velitelskou brutalitou a vojevůdcovskou neschopností způsobil zbytečnou smrt mnoha sovětských vojáků a špatnými rozhodnutími prodloužil II. světovou válku. Zejména kritizuje vystavení svěřených vojáků nebezpečí ozáření při zkoušce sovětské nukleární bomby.

V knize Můj život v Sovětské armádě (Jota 1996) vzpomíná na přelom let šedesátých a sedmdesátých a popisuje přípravy a částečně průběh sovětské invaze v roce 1968 do Československa.

Sovětskou invazi a likvidaci tzv. pražského jara v roce 1968 popisuje z hlediska velitele sovětského tanku v knize The Liberators (Londýn 1983). Vyšlo také jako Oslobodenie (ve slovenštině).

V knize Specnaz seznamuje čtenáře s málo známými údaji o sovětských elitních jednotkách speciálního nasazení, o jejich výcviku, výzbroji a předpokládaném použití (obdoba známějších comandos či rangers).

Spisovatelova formulační dovednost dává dílům vysokou čtivost. Díla jsou systematicky navazující a při studiu vojenské literatury vhodná díky jinému širšímu úhlu pohledu k porovnání s oficiálnější literaturou.

Historik Karel Durman k spolehlivosti V. Suvorova: „Nejsme si například vůbec jisti, zda údaje Šejny a Rezunova (píšícího pod pseudonymem ‚Suvorov‘) o sovětském velkém vojensko-strategickém pánu ‚Severka‘ nejsou prostě vykonstruovány spojením vlastních zlomkovitých informací s předpoklady západních specialistů“.[1]

Díla vydaná v češtině[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DURMAN, Karel. Útěk od praporů : Kreml a krize impéria 1964 – 1991. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 531 s. ISBN 80-7184-672-4. S. 8. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]