John D. Barrow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John D. Barrow
John Barrow.jpg
Narození 29. listopadu 1952
Londýn, Spojené království
Úmrtí 26. září 2020 (ve věku 67 let)
Cambridge, Spojené království
Příčina úmrtí kolorektální karcinom
Bydliště Cambridge
Alma mater Magdalen College
Van Mildert College
Zaměstnavatelé University of Sussex (do 1999)
Univerzita v Cambridgi (od 1999)
Kalifornská univerzita v Berkeley
Gresham College
Ocenění Templetonova cena (2006)
Cena Michaela Faradaye (2008)
Kelvin Prize (2009)
Christopher Zeeman Medal for Communication of Mathematics (2011)
IOP Dirac Medal (2015)
… více na Wikidatech
Web www.damtp.cam.ac.uk/people/j.d.barrow/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John David Barrow (29. listopadu 1952 Londýn, Spojené království – 26. září 2020, Cambridge[1]) byl anglický kosmolog, teoretický fyzik, matematik, spisovatel a dramatik. Působil jako profesor matematických věd na Univerzitě v Cambridgi.[2][3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svůj první diplom z matematiky a fyziky získal na Durhamské univerzitě v roce 1974. V roce 1977 pak dokončil doktorát z astrofyziky na Oxfordské univerzitě pod vedením Dennise Williama Sciama. Absolvoval také dva roky postgraduálního studia astronomie na Univerzitě v Kalifornii. V letech 1977–1981 vyučoval na Christ Church.

V roce 1981 na univerzitě v Sussexu získal titul profesora a v roce 1999 se stal profesorem v oboru aplikované matematiky a teoretické fyziky na Univerzitě v Cambridge a zároveň vedoucím projektu nazvaného Millennium Mathematics Project a profesorem astronomie na Univerzitě v Londýně.

Jeho spisy, především jeho Antropogenetický kosmologický princip shrnují ve formě přehledu faktů nashromážděných z prací předních fyziků ( Paul Dirac) události fyzického rázu. Jeho prezentace populárně-naučného stylu v oblasti filosofických záležitostí a fyzické kosmologie dělá tyto obory dostupné i laické veřejnosti.

Kromě zhruba 400 žurnalistických článků napsal také 17 knih, vydaných pro obecný čtenářský klub. Prvním takovým dílem byla kniha s názvem Levá ruka vytvoření, která byla publikována v roce 1983. Přednášky pro veřejnost uspořádal ve Windsoru, ve Vatikáně a na dalších místech. V roce 2002 jeho hra s názvem Nekonečna vyhrála italskou divadelní cenu Premi Ubu 2002 ve Valencii. Hra měla premiéru v Miláně.

V roce 2006 mu byla udělena Templetonova cena za postup ve výzkumu a objevech spirituálních realit, čímž se zabýval ve svém spise O vztahu mezi životem a vesmírem a povaze člověka rozumět, a vytvořil tak nový pohled v otázkách konečného znepokojení nad vědou a náboženstvím. Je členem tzv. Sjednocené reformované církve, jejíž učení popisuje jako tradiční teistické obrazy vesmíru.

5. února 2020 byl papežem Františkem jmenován řádným členem Papežské akademie věd.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Morto John Barrow, cosmologo e divulgatore: aveva 67 anni. www.ilmessaggero.it. Dostupné online [cit. 27 September 2020]. (italsky) 
  2. ↑ DAMTP Professor John Barrow. www.damtp.cam.ac.uk [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ John D. Barrow: Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte). www.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rinunce e nomine, 05.02.2020. Bolletino [online]. Sala stampa della Santa Sede, 5.2.2020 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (italština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARROW, John D. Pí na nebesích: o počítání, myšlení a bytí. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2000. 307 s. (Kolumbus). ISBN 80-204-0855-X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Držitelé Templetonovy ceny
Matka Tereza (1973) • Roger Schütz (1974) • Sarvepalli Rádhakrišnan (1975) • Léon-Joseph Suenens (1976) • Chiara Lubichová (1977) • Thomas Torrance (1978) • Nikkjó Niwano (1979) • Ralph Wendell Burhoe (1980) • Cicely Saundersová (1981) • Billy Graham (1982) • Alexandr Solženicyn (1983) • Michael Bourdeaux (1984) • Alister Hardy (1985) • James McCord (1986) • Stanley Jaki (1987) • Inamullah Khan (1988) • Carl Friedrich von Weizsäcker, George MacLeod (1989) • Baba Amte, L. Charles Birch (1990) • Immanuel Jakobovits (1991) • Kjóngdžik Han (1992) • Charles Colson (1993) • Michael Novak (1994) • Paul Davies (1995) • Bill Bright (1996) • Pándurang Šástrí Áthavalé (1997) • Sigmund Sternberg (1998) • Ian Barbour (1999) • Freeman Dyson (2000) • Arthur Peacocke (2001) • John Polkinghorne (2002) • Holmes Rolston (2003) • George Ellis (2004) • Charles Hard Townes (2005) • John D. Barrow (2006) • Charles Taylor (2007) • Michał Heller (2008) • Bernard d'Espagnat (2009) • Francisco J. Ayala (2010) • Martin Rees (2011) • Tändzin Gjamccho (2012) • Desmond Tutu (2013) • Tomáš Halík (2014) • Jean Vanier (2015) • Jonathan Sacks (2016) • Alvin Plantinga (2017) • Abdalláh II. (2018) • Marcelo Gleiser (2019) • Francis Collins (2020)
Autoritní data: AUT: jn19990000469 | GND: 118199889 | ISNI: 0000 0001 0908 6494 | LCCN: n83217151 | VIAF: 64026105 | WorldcatID: lccn-n83217151
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=John_D._Barrow&oldid=19038795“