Rudolf Peierls

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Ernst Peierls
Peierls,Rudolf 1966 Göttingen.jpg
Narození 5. června 1907
Berlín
Úmrtí 19. září 1995 (ve věku 88 let)
Oxford
Alma mater St John's College
Zaměstnavatel Univerzita v Leidenu
Ocenění Lorentzova medaile (1962)
medaile Maxe Plancka (1963)
Copleyho medaile (1986)
Dirac Medal (IOP) (1991)
komandér Řádu britského impéria
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Ernst Peierls (5. června 1907, Berlín - 19. září 1995, Oxford) byl britský fyzik německého původu, který sehrál důležitou roli v britském jaderném programu a v mnoha dalších vědeckých programech.[1]

Raná léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 studoval fyziku pevných látek v Curychu pod vedením Wernera Heisenberga a Wolfganga Pauliho. Jeho rané práce v kvantové fyzice se týkaly teorie kladných nosičů, která vysvětlovala tepelné a elektrické vodivostní chování polovodičů. Byl průkopníkem konceptu "děr" v polovodičích.[2] Ještě před Léonem Brillouinem zavedl zóny, přestože je s tímto konceptem spojováno právě Brillouinovo jméno, a aplikoval jej na fonony. Objevil Boltzmannovu rovnici pro fonony a Umklapp proces.

Před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy se v jeho rodném Německu dostal k moci Adolf Hitler, studoval na Univerzitě v Cambridgi. Jakmile získal povolení k trvalému pobytu, začal v Británii působit ve fondu pro uprchlíky. S Hansem Bethem pracoval na fotodisintegraci a statistické mechanice slitin a spolupracoval rovněž s Jamesem Chadwickem. Jejich výsledky jsou stále používány jako základ pro polní teorie strukturních fázových změn v komplexních slitinách. Po návratu do Cambridge pracoval s P. Kapurem na supravodivosti a problematice kapalného helia. Skupina odvodila disperzní vzorec pro jaderné reakce původně uvedený v poruchové teorii Gregory Breita a Eugena Wignera, nicméně Peierls a spol. ho odvodili pro zobecněné podmínky. V roce 1937 se stal profesorem matematické fyziky na University of Birmingham.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 začal pracovat na jaderném výzkumu společně s Otto Frischem a Jamesem Chadwickem. Frisch a Peierls pracovali na radaru, což ale bylo považováno za příliš tajné a důležité, takže všichni zahraniční vědci byli z této práce odvolání.

Frischovo-Peierlsovo memorandum[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1940 napsali Frisch a Peierls Frischovo-Peierlsovo memorandum. Tento krátký dokument byl první, který ukázal, jak by bylo možné sestrojit atomovou bombu z malého množství štěpného uranu-235. Vypočítali, že by bylo zapotřebí asi 1 kilogram uranu. [3] Dříve se předpokládalo, že by taková bomba vyžadovala mnoho tun uranu a proto by bylo nepraktické ji vyrobit a používat. Toto memorandum výrazně podpořilo zájem o výrobu atomové zbraně v Británii i ve USA. V roce 1941 výsledky memoranda výrazně přispěly k založení projektu Manhattan a vývoji atomové bomby. Peierls byl zodpovědný za nábor Klause Fuchse do jaderného programu a když se v roce 1950 ukázalo, že Fuchs vynášel zprávy o jaderném programu Rusům, vzniklo podezření, že Peierls byl špionem. V roce 1999 zveřejnil časopis The Spectator článek, podle nějž byl Peierls sovětským špionem s krycím označenm "Perls". [4]

Projekt Manhattan[editovat | editovat zdroj]

Po podpisu Quebecké dohody se Peierls v srpnu 1943 připojil k projektu Manhattan ve Spojených státech. Peierls byl spolu s Klausem Fuchsem součástí britského týmu, který byl pozván k účasti na projektu. Peierls nejprve pracoval v New Yorku a posléze v Los Alamos, kde se podílel na vývoji atomové bomby.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Paul Dirac, Wolfgang Pauli a Rudolf Peierls na Birminghamské univerzitě, 1953

Po skončení války se Peierls vrátil na univerzitu v Birminghamu, kde pokračoval v činnosti na katedře fyziky a působil tam až do roku 1963, kdy získal místo na Oxfordské univerzitě. V Birminghamu pracoval na jaderných silách, rozptylu, kvantové teorii pole, kolektivním pohybu v jádrech a statistické fyzice. Současně působil jako poradce britského jaderného programu v Harwellu. Z Oxfordu odešel v roce 1974. Je autorem několik knih, jeho publikace "Zákony přírody" vyšla i v českém překladu. Dále se zabýval jadernými zbraněmi, což mu pomáhalo se uvolnit, pracoval na Bulletinu atomových vědců, byl prezidentem asociace atomových vědců ve Velké Británii a účastnil se Pugwashských konferencí o vědě a světových záležitostech.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 získal Řád britského impéria,[5] v roce 1968 byl povýšen do rytířského stavu.[6] V roce 1962 získal Lorentzovu medaili.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Během fyzikálního kongresu v Oděse potkal studentku fyziky Eugenii Kannegieser, v roce 1931 když byl na návštěvě v Leningradu, se vzali. Měli spolu tři dcery a syna.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Peierls na anglické Wikipedii.

  1.  "Rudolph E. Peierls"(1996). Physics Today 49 (2): 74–71. doi:10.1063/1.2807521. Bibcode1996PhT....49b..74E. 
  2. 1. R.E. Peierls, "Zur Theorie der galvanomagnetischen Effekte", 1929. 2. R.E. Peierls, "Zur Theorie des Hall Effekts", 1929. Anglický překlad obou článků vyšel v "Selected Scientific Papers of Sir Rudolf Peierls", edited by R H Dalitz & Sir Rudolf Peierls, World Scientific, 1997.
  3. Sherrow, Victoria. The Making of the Atom Bomb. San Diego: Lucent Books, 2000. 24
  4. Durrani, Matin (1 July 1999).  "New spy claims meet firm denial". Physics World. 
  5. Šablona:London Gazette Appointment as a CBE
  6. Šablona:London Gazette Appointment as a Knight Bachelor.
  7. Šablona:Cite ODNB

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]