Harry Guntrip

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Harry Guntrip (1901-1975) byl britský psychoanalytik, žák Ronalda Fairbairna a Donalda Woodse Winnicotta. Syntetizoval jejich přínos i přínos ostatních příslušníků britské psychoanalytické školy (Michael Balint, John Bowlby).

Guntrip byl přesvědčen, že klíč k psychopatologii tkví v raných dětských zážitcích frustrace a nespokojenosti s matkou, jež se nedostatečně přizpůsobila jeho potřebám. Guntrip rozlišil u kojence tzv. libidinosní Ego, které je vázané na vzrušující objekt, a antilibidinosní Ego, které se identifikuje s odmítajícím objektem. Pokud je situace pro kojence extrémně frustrující, dochází ke štěpení libidinosního Ega - vznikne tzv. regredující Ego, které se zříká jakéhokoli objektu a stáhne se do úplné izolace. Toto Ego pak trpí chorobnou touhou po návratu do dělohy a naplňuje osobnost bezmocí a beznadějí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MITCHELL, Stephen, BLACKOVÁ, Margaret: Freud a po Freudovi, Praha, Triton 1999