Narcismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
M. Caravaggio: Narcissus (1596, Řím)

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle.

V psychologii znamená strukturální poruchu osobnosti, při níž člověk přehnaně oceňuje sám sebe a stejné hodnocení vyžaduje i od svého okolí, které se snaží ovládat a využívat, závidí druhým jejich úspěchy a podobně.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Název je odvozen od řecké báje, podle níž krásný mladík Narkissos (Narcissus) odmítl lásku nymfy Echo a její sestry ho proklely. Zamiloval se do své vlastní krásy a prohlížel si ji ve studánce, až do ní spadl a utopil se; bohové ho pak proměnili v květinu (narcis). Klasické zpracování této báje pochází od latinského básníka Ovidia (43 př. n. l. – 18 n. l.) ve sbírce Proměny (Metamorfózy).

Psychologie[editovat | editovat zdroj]

Psychologie Sigmunda Freuda rozlišila dvojí význam pojmu narcismus:

  • Primární narcismus jako normální stádium dětského vývoje, dokud dítě nezačne rozlišovat mezi sebou a svým okolím a všechno samozřejmě vztahuje samo k sobě. Primární narcismus není klinická diagnóza, ale spíše výkladový pojem.
  • Sekundární narcismus je naproti tomu vážná porucha osobnosti, často způsobená vnitřními pochybnostmi o sobě, které pak pacient kompenzuje přehnaně sebevědomým a arogantním vystupováním, přehnanými nároky a touhou po veřejném úspěchu a moci. Podle Ericha Fromma je opakem skutečné lásky, kterou pacient nemůže pochopit.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Velký lékařský slovník definuje narcismus jako sebelásku. Narcistická porucha osobnosti se dle něj projevuje přehnanými představami jedince o vlastní důležitosti a privilegovanosti, a to i bez ohledu na skutečné výsledky jednání. Častým projevem je i arogantní chování a nedostatek empatie.[1]

Lidé trpící narcistickou poruchou osobnosti se primárně snaží svému okolí dát najevo svou nadřazenost a myšlenou dokonalost. K tomu využívají falešných citů či přetvářky. Hlavním tématem jejich hovorů jsou oni sami a jejich údajně přínosné činnosti. Na kritiku reagují lhostejností nebo hněvem. Ve vztazích vyžadují bezmezný obdiv od partnera, o jeho city se však nestarají. Nemají dostatek empatie.

Je však pro ně těžké mezilidské vztahy vůbec navodit. Běžně jsou tito lidé uzavřeni citům. Ačkoliv vyhledávají kontakt s opačným pohlavím, často se bojí závazků, kvůli možnosti zklamání či selhání. V započatém vztahu však milují bezpodmínečně, problémem je, že si nepřipouští, že by mohl partner milovat i je, protože to ze své dětské zkušenosti považují za nemožné. Přesto právě oni potřebují cítit, že jsou milováni. Myslí si, že toho nejlépe dosáhnou právě skrze své výsledky, které z toho důvodu nadnášejí.[2]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Americká příručka pro diagnózu duševních chorob DSM určuje narcismus devíti příznaky, přičemž skutečná porucha nastává, pokud je splněno aspoň pět z nich:

  1. Přeceňuje vlastní důležitost, schopnosti a úspěchy a vyžaduje, aby je tak hodnotili i ostatní.
  2. Ve fantazii se zabývá nekonečnými vlastními úspěchy, mocí, krásou a podobně.
  3. Je přesvědčen o vlastní výjimečnosti a jedinečnosti, takže jen výjimeční lidé ho mohou pochopit a jen s takovými se může stýkat.
  4. Vyžaduje nepřiměřený obdiv ostatních.
  5. Nárokuje si výjimečné zacházení nebo automatické plnění svých přání a představ.
  6. Využívá druhých jen k dosahování vlastních cílů.
  7. Není s to rozeznat potřeby a city druhých.
  8. Často závidí a bývá přesvědčen, že druzí závidí jemu.
  9. Chová se arogantně a přezíravě.[3]

Příčiny vzniku a léčba[editovat | editovat zdroj]

Lehká míra narcismu je přirozená u všech lidí, pokud překročí únosnou mez jedná se o poruchu osobnosti. Příčinou poruchy může být opakované selhání v dětství, kdy si poté jedinec vytvoří zidealizovanou představu o vlastním Já. Tito lidé jsou poté neschopni sebeironie.

Narcistická porucha osobnosti se řadí mezi tzv. rané vývojové poruchy osobnosti, tedy k těm, které vznikají v útlém dětství. Příčinou může být pocit nedostatečné péče, kdy si jedinec vytvořil zdání vlastní soběstačnosti jako obranu před světem. Nemusí přitom jít o zanedbání péče rodiči, ale jen o nenaplnění představ dítěte o podobě péče. Častěji tato porucha potkává chlapce.[2]

Léčbou může být terapie či psychoanalýza. Terapeut pacientovi ukazuje iluze, které si o sobě vytvořil a postupně mu buduje odolnost ke kritice a učí ho sebeironii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Narzissmus na německé Wikipedii.

  1. Velký lékařský slovník, heslo Narcisismus (narcismus) [online]. Maxdorf, 2002, [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b GREJTÁK, Peter. Narcisové mezi námi [online]. Psychologie.cz, 2012-03-28, [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. Narcissism v DSN-IV-TR

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]