Patriotismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obrana vlasti je u patriotismu samozřejmostí: Socha na nádvoří École polytechnique v Paříži oslavující zapojení studentů k obraně Francie proti invazi koalice v roce 1814

Patriotismus je společensko-politický postoj vycházející z emotivního kladného a podpůrného postoje jednotlivců či skupin k 'otčině' (latinsky patriařecky patrida, πατρίδα). 'Otčinou' (či 'domovinou') může být oblast nebo město, obvykle se jí však míní národní stát nebo vlast, patriotismus pak lze ztotožňovat s českým výrazem vlastenectví.

Termín patriotismus je často definován jako oddanost domovské zemi, která má své specifické projevy dle jednotlivých zemí.[1]

Patriotismus na rozdíl šovinismu nevylučuje úctu k jiným zemím a národům.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První prameny zaznamenávající anglický termín "patriot" pocházejí z 16. století. V 18. století, v době osvícenství, se zrodil klasický patriotismus, kterým jeho zastánci vyjadřovali oddanost státu, raději než církvi. Stál tedy u zrodu sekularismu. Jedním z hlavních zastánců tohoto klasického pojetí byl Jean-Jacques Rousseau.[2]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Profesor filosofie na americké Northeastern University Stephen Nathanson stanovil čtyři základní charakteristiky patriotismu: 1) zvláštní náklonnost k vlastní zemi, 2) pocit osobní identifikace se zemí, 3) zvláštní zájem o blaho země a 4) ochota obětovat se pro dobro země.[3]

Pojem patriotismus je často zaměňován s termínem nacionalismus, avšak již v 19. století Lord Acton poukázal na nutnost tyto dva pojmy odlišovat. Nacionalitu chápal jako fyzické či psychické spojení s určitým etnikem a patriotismus jako morální povinnost k dané politické společnosti.[4] Britská historička a profesorka politologie na London School of Economics Elie Kedourie naopak později popsala nacionalismus jako ucelenou politickou doktrínu, skrze kterou mohou jedinci či skupiny dojít ke svobodě a naplnění v rámci určitého národa, a patriotismus jako sentimentální náklonnost pro domovskou zemi.[5] Spisovatel George Orwell tyto termíny dělil dle míry agrese projevu. Nacionalismus považoval za agresivní, protože nacionalistům jde o moc a prestiž pro svůj národ, zatímco patriotismus chápal defensivně, jako oddanost místu a způsobu života, který jedinec sice považuje za nejlepší, ale nevnucuje ho okolí.[6][1]

Patrioté věří, že patriotismus je přirozené vyjádření vděčnosti své zemi, za zákony, způsob života či kulturu. Považují ho za nedílnou součást lidské identity. Radikálnější zastánci dokonce tvrdí, že jde o morální povinnost každého člověka. Filozofové však morálku chápou jako univerzální a nestrannou, tedy vylučující lokální vymanění se, ti poté označují patriotismus za skupinový egoismus. Také může vést k negativním jevům, víra v nadřazenost některého státu může vést k většímu militarismu a nenávisti k jiným zemím. I proto je patriotismus často kritizován, známým odpůrcem byl i ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, který ho považoval za nemorální a hloupý.[1]

Typy patriotismu[editovat | editovat zdroj]

Následující typy patriotismu definoval profesor Igor Primoratz BA, PhD.[1]

  • Extrémní patriotismus - Toto pojetí zastává názor, že zájmy země mají stát nad morálními zábranami či otázkou spravedlnosti. Zájmy státu jsou mírou všeho. Takové myšlenky jsou například obsaženy v učení Machiavelliho.
  • Silný patriotismus - Tento typ staví na myšlenkách komunitarismu, kdy konsensus komunity vytváří morální hodnoty, a tím popírá univerzální morálku. Silný patriotismus není nekritickým, automaticky nepřijímá všechny vlády, ale pouze takové, které jsou prospěšné zájmům země. Obecně ho formuloval Alasdair MacIntyre.
  • Umírněný patriotismus - Zakládá se na rozdělení úrovní chápání morálky, kdy některé zájmy (ve prospěch komunity či státu) jsou chápány individuálně a jiné, obecnější, univerzálně. Tento typ se snaží fungovat v rámci liberální morálky, a proto je také někdy nazýván liberálním patriotismem. Tento typ obhajuje profesorka Marcia Baron či již zmíněný Stephen Nathanson. Hlavní rozdíl je ve faktu, že tito patrioté již neprosazují své zájmy nad rámec morálky. Například požadavek obětovat se za svou zemi zůstává pouze v rámci války. Tento typ není exkluzivní, nekritický či bezpodmínečný. Například umožňuje obdiv i jiných zemí než vlastní.
  • Usazený patriotismus - Zvláštní typ patriotismu zakládající se na pocitu vděčnosti vůči své zemi ("otčině"). Vděčnost poté má vytvořit speciální vztah mezi občany a státem. Občanství se bere jako morální čest, ne pouze jako úřední status. Stejně jako patriotismus umírněný akceptuje rámec liberální morálky. O tomto pojetí psali profesoři politické vědy Richard Dagger a Robert E. Goodin.
  • Morální patriotismus - Zásadním prvkem tohoto typu je morálka. Tito patrioté nesledují úspěch národních zájmů, ale dohlížejí, aby jejich stát a spoluobčané prosazovali jen morální zájmy a ustanovení. Základem je humanita a solidarita, a to bez ohledu na státní hranice. Jde tedy o snahu ukázat svou vlast jako morálně čistou entitu. Často se vrací do historie a staví na humánní etapě historického vývoje státu, avšak nepotlačují špatné kapitoly z dějin, ale snaží se z nich poučit. Takoví patrioté tedy prosazují spravedlivé zákony a lidské svobody a práva. Jejich vlastenectví je ztotožňováno s mírou morálního kreditu vlasti.

Vlastenectví podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Průzkum provedený World Values Survey se snažil zjistit jaké jsou vlastenecké nálady v různých zemí u vysoko příjmových občanů. Občané svoji zemi přiřazovali buď 4 (velmi hrdý) anebo 1 (ne hrdý).

První průzkum 1990-1992
Země Skóre
USA USA 3,74
Irsko Irsko 3,73
Indie Indie 3,67
South Africa Jižní Afrika 3,55
Kanada Kanada 3,53
Spain Španělsko 3,46
Denmark Dánsko 3,27
Italy Itálie 3,25
Sweden Švédsko 3,22
France Francie 3,18
Finland Finsko 3,17
Belgium Belgie 3,07
Netherlands Nizozemsko 2,93
Germany Německo 2,75
Průměr 3,26
Druhý průzkum: 1995-1997
Země Skóre
USA USA 3,92
Venezuela Venezuela 3,73
South Africa Jižní Afrika 3,72
India Indie 3,70
Peru Peru 3,68
Slovenia Slovinsko 3,64
Poland Polsko 3,55
Australia Austrálie 3,54
Spain Španělsko 3,38
Argentina Argentina 3,29
Sweden Švédsko 3,13
Moldova Moldávie 2,98
Japan Japonsko 2,85
Russia Rusko 2,69
Switzerland Švýcarsko 2,59
Lithuania Litva 2,47
Latvia Lotyšsko 2,10
Germany Německo 1,37
Průměr 3,12

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patriotism na anglické Wikipedii.

  1. a b c d PRIMORATZ, Igor. Patriotism [online]. Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2009-06-01, [cit. 2012-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. CHISICK, Harvey. Historical Dictionary of the Enlightenment [online]. Scarecrow Press, [cit. 2012-10-16]. Dostupné online. (Anglicky) 
  3. NATHANSON, Stephen. Patriotism, Morality, and Peace. [s.l.] : Rowman & Littlefield, 1993. 220 s. ISBN 978-0847678006. S. 34-35. (Anglicky) 
  4. ACTON, Lord. Essays on Freedom and Power. Gloucester : Peter Smith, 1972. Dostupné online. Kapitola “Nationality”, s. 141-170. (Anglicky) 
  5. KEDOURIE, Elie. Nationalism. Londýn : Hutchinson, 1985. S. 73-74. (Anglicky) 
  6. ORWELL, George. Collected Essays, Journalism and Letters vol. 3. Londýn : Secker & Warburg, 1968. Kapitola “Notes on Nationalism,”, s. 361–380. (Anglicky) 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]