Hraniční porucha osobnosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Znázornění hraničně organizované osobnosti

Hraniční porucha osobnosti, též jako emočně nestabilní porucha osobnosti, (zkr. HPO, anglicky Borderline personality disorder) je v psychiatrii a psychoterapii jeden z typů poruchy osobnosti. Označuje se též jako hraniční typ emočně nestabilní osobnosti. V klasifikaci MKN-10 Světové zdravotnické organizace je zařazena pod kódem F60.31.[1]. Jedná se o ranou (preoidipální) poruchu osobnosti (vzniká v prvních letech života), vznikající podle vývojové psychologie, orientované na hlubinnou psychologii, různými frustrujícími zážitky dítěte v dyadickém vztahu mezi dítětem a matkou (nebo jinou primární vztahovou osobou), tedy tehdy, kdy se dítě nebo poruchou postižený jedinec teprve nachází v symbolickém světě matky a zatím ještě neudělalo nebo (vlivem nepřítomnosti otce nebo jiné podobné vztahové osoby) ani nemohlo udělat krůček ke vstupu do symbolického světa otce (tedy triadického vztahu)[2][3], který by se za příznivých okolností mohl vlivem příznivých zásahů otcovské postavy potenciálně rozvinout ve prospěch dítěte a rozvoje jeho pravého potenciálu a v neprospěch přehnaného, nerealistického nebo jinak pokřiveného očekávání matky nerespektující pravé já dítěte a specifika jeho normálního zdravého vývoje. Protože důležitým úkolem otcovské postavy v triadickém vztahu je nastavování hranic dítěti[4], rozvíjí se u dítěte nebo jedince ustrnulého v dyadické fázi právě hraniční porucha typická vnitřním chaosem, který "hraničáři" čas od času externalizují, a neschopností jedince v pozdějším životě stanovovat si a udržovat hranice vůči vnějšímu světu. Pokud v této vývojové fázi selže i otcovská postava, lze nepříznivý vývoj případně dále vyrovnávat a kompenzovat alespoň příznivým působením a podporou pravého potenciálu a zdravého vývoje a rozvoje jedince ze strany širší rodiny, kolektivu přátel, učitelů a vychovatelů, terapeutů, partnera, známých, kolegů, nadřízených nebo jiných důležitých osob v životě jedince až do jeho smrti. Případně co nejsou schopny vykompenzovat přímo přítomné vztahové osoby v životě jedince, lze kompenzovat vlastním úsilím o seberozvoj nebo např. biblioterapií, muzikoterapií, arteterapií apod.

Častým projevem hraniční poruchy je sebepoškozování v podobě řezání do kůže, které postiženému přináší úlevu

Vyznačuje se velmi nejasnou představou o sobě samém, svých cílech a preferencích a pohybováním se v extrémech (tj. neschopností nalézt svůj střed, své pravé vrozené bytostné já namísto vlivem nepříznivých okolností během vývoje získaného falešného já, které postižený jedinec ukazuje světu na úkor svého pravého já a které se zpravidla vytvoří vlivem přehnané snahy vyhovět přání matky, otce nebo jiných důležitých vztahových osob, případně i skupin nebo celkovému převládajícímu klimatu a očekávání ve společnosti namísto postupného rozvoje svého pravého vrozeného já a jeho potenciálu). S tím souvisí značná emoční nestálost, stejně jako nestálost vztahová, charakteristická velkým kolísáním intenzity. Člověk trpící hraniční poruchou osobnosti se ve vztahu bojí odmítnutí jakožto debaklu a až přehnaně se mu snaží vyhnout. Působí navenek silně citově prožívající a angažovaný, vnitřně však dlouhodobě prožívá pocit prázdnoty až nicoty. Vykazuje riziko sebepoškození i realizované sebevraždy.[1][5]

Biopsychosociální teorie přičítají vznik hraniční poruchy osobnosti interakcím mezi vrozenou citovou zranitelností a špatným prostředím v dětství.[6]

Podle Látalové a kol. se jedná o nejčastější poruchu osobnosti, která se objeví v psychiatrické péči. Hraniční pacienti tvoří podle studií 11 % všech ambulantních psychiatrických pacientů, 15–50 % hospitalizovaných pacientů a 30–60 % všech léčených poruch osobnosti. Asi 40–85 % pacientů s touto diagnózou se pokusí o sebevraždu a tyto pokusy jsou často opakované, riziko je až 400násobné oproti běžné populaci, kolem 10 % pacientů dokončenou sebevraždou ukončí svůj život. Hraniční porucha osobnosti postihuje asi 1,5 % bežné populace.

Častým komunikačním projevem u hraničních pacientů projevujícím se nejen v terapii je odpověď "já nevím" na široké spektrum otázek. Častým projevem v chování je nápadná rychlost nebo opačný extrém v podobě nápadné pomalosti, pokud propukne deprese.

Hraniční porucha osobnosti v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Hraniční porucha osobnosti v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Podle Heinze-Petra Röhra[7] jako málokdo náladu osob s hraničním syndromem vystihl v díle Tulákova balada již v 15. století francouzský básník François Villon:


U plných stolů krutým hladem zmírám,

u žhnoucích kamen zabíjí mne mráz,

čeho se dotknu jen střepy sbírám,

až po krk v blátě zabíjím svůj čas.

Můj úsměv rybníček je slzavý,

a slzy zas tak veselé,

když náhodou mne Slunce pozdraví,

že v životě jak v kostele

bych kleknout moh, ať požehná mi Pán ...

já, všemi ctěn a všemi popliván.


Mou jistotou je nestálost a zmatek,

jasno mi vzchází z temných nočních chvil.

Jen to je mé, čeho mám nedostatek,

a to, co miluji, jsem dávno zardousil.

Když v představách svých včerejší jsem host,

až s dneška soumrakem jsem přijít měl.

Tvář i vlas Měsíce má sinavost.

Kéž bych list fíkový byl aspoň obdržel

když bědný, nahý budu světem štván ...

já, všemi ctěn a všemi popliván.


A přece tolik naděje mám v duši,

štěstíčko na mne přímo dotírá,

že zabouchnu, protože mě to ruší,

všechny ty dveře, co svět mi otvírá.

Ke zlatým mísám už se nakláním

a červi prahnou po mých útrobách,

smůla mě škrtí, já se nebráním

kam hvězda nesvitne, tam ve mdlobách

keř bezu černého mít budu za altán,

François Villon, vždy ctěn a popliván.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel. Psychiatrie. Praha: Karolinum Press, 2013. 468 s. Dostupné online. ISBN 8024619857, ISBN 9788024619859. Kapitola Hraniční typ (F60.31), s. 332. 
  2. Röhr, Heinz-Peter. Hraniční porucha osobnosti: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 117 s. Spektrum. ISBN 80-7178-724-8.
  3. PONĚŠICKÝ, Jan. Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie: hlubinně-psychologický pohled na strukturu a dynamiku psychogenních poruch. Praha: Triton, 1999. ISBN 80-7254-050-5.
  4. CLEESE, John a A. C. Robin SKYNNER. Rodina a jak v ní zůstat na živu. Přeložil Kristina ČERNÁ, přeložil Jan ČERNÝ. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-281-5.
  5. DUŠEK, Karel; VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. 2., přepracované vyd. Praha: Grada Publishing, 2015. 648 s. Dostupné online. ISBN 8024798549, ISBN 9788024798547. 
  6. LÁTALOVÁ, Klára. Agresivita v psychiatrii. Praha: Grada Publishing, 2013. 240 s. Dostupné online. ISBN 802478548X, ISBN 9788024785486. Kapitola 9. Hraniční porucha osobnosti, s. 147 an.. 
  7. Röhr, Heinz-Peter. Hraniční porucha osobnosti: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 117 s. Spektrum. ISBN 80-7178-724-8, s. 25.
  8. Röhr, Heinz-Peter. Hraniční porucha osobnosti: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 117 s. Spektrum. ISBN 80-7178-724-8, s. 25-26 (Z něm. překladu do češtiny (pravdepodobně jako celou knihu) přeložil Antonín Konečný)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LINEHAN, Marsha M. Cognitive Behavioral Treatment of Borderline Personality Disorder. New York: Guilford Press, 1993. 558 s. ISBN 978-0-89862-183-6. 
  • RÖHR, Heinz-Peter. Hraniční porucha osobnosti: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. Překlad Antonín Konečný. Praha: Portál, 2012. 117 s. ISBN 8026203119, ISBN 978-80-262-0311-7. 
  • PRAŠKO, Ján. Poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2003. 360 s. ISBN 80-7178-737-X. Kapitola 3.4 Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3), s. 242 an.. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]