Přeskočit na obsah

Poruchy příjmu potravy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poruchy příjmu potravy jsou spjaté s porušeným vnímáním vlastního těla

Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou duševní poruchy spojené s neschopností přijímat potravu v přiměřeném množství a úzce souvisejí s nevhodným vnímáním vlastního těla (poškozeným sebeobrazem). Nejčastěji se v tomto kontextu hovoří o mentální anorexii a bulimii.[1][2][3][4]

Poruchami příjmu potravy může trpět každý bez rozdílu věku, pohlaví i životní úrovně.[3] PPP nejčastěji trpí dívky v období puberty a adolescence, kdy jsou vystaveny velikému tlaku společnosti a zároveň se vyrovnávají se změnami svého těla, případně i složitými situacemi a změnami v životě.[2]

Typy poruch

[editovat | editovat zdroj]

Mezi běžně uváděné poruchy příjmu potravy patří:[1][2][5][6][3][4]

  • mentální anorexie: záměrné hladovění jedince, strach z tloustnutí bez ohledu na reálnou váhu a vzhled a úmyslné snižování váhy především odpíráním si jídla (ale i v kombinaci se zvracením a užíváním laxativ a diuretik), které může vést až k úplnému odmítání potravy (následkem může být až smrt pacienta vlivem podvýživy nebo sebevražda), podtypem nebo samostatnou variantou bývá atypická mentální anorexie (přes příznaky mentální anorexie nedochází u jedince k výraznému úbytku váhy)[7]
  • bulimie: opakované nutkavé přejídání (typicky během dvou hodin) se ztrátou kontroly nad jedením a následná kompenzace, často ve formě vyzvracení potravy (nebo užití laxativ, či přehnaného cvičení) kvůli pocitu viny a strachu z tloustnutí
  • záchvatovité přejídání: rychlé nekontrolované přejídání se nad pocit plnosti (i ve chvíli, kdy člověk nemá hlad), které vede k pocitům viny a znechucení nad svým chováním, děje se často o samotě ze strachu o ztrapnění se před ostatními[8]

Vyskytují se ale i další typy PPP, které jsou v některých případech méně časté i méně zastoupené v literatuře jako např. kontinuální jezení nebo noční přejídání.[8] Některé poruchy se stravováním související jsou vydělované jako jiná skupina poruch, neboť nesouvisejí s poškozeným sebeobrazem, např. pika (nutkavé pojídání nejedlých předmětů) nebo ruminace (opakované pojídání již částečně natrávené a vyzvracené potravy, u zvířat běžné ale u člověka nežádoucí).[1]

Příčiny

[editovat | editovat zdroj]
Kultura diet nebo nevhodné stravovací návyky v rodině mohou pomáhat onemocnění udržovat nebo vést k jeho rozvoji[9]

Příčiny vzniku PPP jsou různé, většinou jde o kombinaci více faktorů.[4] Možné příčiny je možné rozdělit na:

  • biologické (dědičné znaky, typicky ne izolovaně ale v kombinaci s vlivem prostředí)[2]
  • psychologické (složité životní události, rodinné a emocionální faktory jako např. rozvod či hádky rodičů, přílišná kontrola a negativní poznámky ze strany rodičů a vrstevníků, fyzické týrání a sexuální zneužívání, závislost na psychoaktivních látkách)[2][10][6][9]
  • sociologické/kulturní (mentální anorexií a bulimií jsou ženy zasažené až 10× častěji než muži[11][2], vliv má tedy i společností a médii propagovaný ideál krásy a kultura diet)[5] [9]

Osoby s PPP byly vystavovány životním traumatům opakovaně nikoli pouze jednorázově.[2] Výsledkem může být pocit pacienta, že není dost dobrý, což se snaží to kompenzovat alespoň úspěchem v dosažení pro něj žádoucího vzhledu (hubený a krásný). To přináší dobrý pocit ze síly vlastní sebekontroly a z hrdosti na své schopnosti.[12]

Roli hrají ale kromě prožitých zkušeností i osobnostní charakteristiky jedince jako jeho odolnost vůči stresu, nízké sebevědomí, perfekcionismus, obsedantně-kompulzivní osobnostní rysy atd.[2][5][10] Poruchy příjmu potravy se v některých případech vyskytují v kombinaci s dalšími psychickými onemocněními jako deprese nebo úzkostné poruchy.[6]

Některé studie posledních let[13] zjistily u mladých dívek korelaci mezi sledováním programů v televizi zaměřených na krásu a její „ideál“ a pocity nespokojenosti s vlastním tělem následovanými poruchami příjmu potravy. Tyto studie navíc ukazují např. větší pravděpodobnost výskytu PPP u druhé generace černošských a latinskoamerických imigrantů v USA, kteří se snaží vyrovnat s pro ně novou formou ideálu krásy, který je propagován v tamních časopisech a televizi.

Samy osoby s PPP pak uvádějí jako důvody k udržení nebo počátku nemoci touhu po zhubnutí a zvýšení své atraktivity, srovnávání se s ostatními a snahu dosáhnout vzhledu slavných osobností a modelek, ale i snahu zavděčit se okolí, které má nevhodné poznámky k jejich vzhledu a ponižujícím způsobem je srovnává s vrstevníky. U nemocných se objevuje subjektivní pocit kontroly nad nemocí, stanovují si přesné cíle v hubnutí, zároveň však trpí obsesivními myšlenkami na jídlo a nenávistí vůči svému tělu.[12]

Průběh a následky

[editovat | editovat zdroj]

Tato onemocnění jsou rozmanitá a jejich průběh je individuální, vyznačují se ale společnými rysy. PPP jsou onemocnění s různou délkou trvání, v řádu měsíců, roku ale mohou trvat i celý život. Až třetina pacientů není ani po pěti letech plně vyléčena.[6] Studie ale poukazují na vymizení mentální anorexie a bulimie po průměrně pětileté léčbě[14][1] a velkou úspěšnost už po roce u záchvatovitého přejídání.[14] Nemoc se ale vždy nepodaří zcela vyléčit a existuje riziko jejího návratu.

PPP postihují jak psychiku tak fyzickou stránku pacienta. Lidé trpící PPP často považují nemoc za závažnou a zrádnou právě proto, že postihuje jak tělo, tak duši. Toto spektrum poruch může mít za následek i smrt, ať už se jedná o kolaps z podvýživy, vážné narušení trávicí soustavy nebo sebevraždu. Úmrtnost je přitom jedna z nejvyšších u psychických poruch, u mentální anorexie je to až 8 % a až 2 % u bulimie.[14]

Mezi komplikace spojené s poruchami příjmu potravy patří:[15]

Léčba

[editovat | editovat zdroj]

Důraz je kladen na komplexnost léčby, nikoli jen určitých příznaků, budování motivace ke změně nevhodných návyků a respektu vůči pacientovi.[4] V případě podezření na poruchu příjmu potravy u lékaře je třeba její potvrzení psychologickým nebo psychiatrickým vyšetřením. Využít je pak možné psychoterapie (často motivační, rodinná nebo kognitivně behaviorální terapie). Pokud dojde ke zjištění depresivní nebo obsedantně-kompulzivní poruchy, mohou být využita i farmaka (antidepresiva, neuroleptika). Lidé s onemocněním mají i možnost obrátit se na svépomocné skupiny. Ve vážných případech může dojít k hospitalizaci pacienta a nutriční terapii (snaze vrátit pacienta do normální váhy).[2]

Je doporučeno pacienta podporovat, ale neustupovat jeho nevhodným návykům a snažit se potlačit vlivy, které brání pacientovi v pozitivních změnách[4] (např. nevhodný přístup k jídlu v rodině, komentování vzhledu atd.).

Laická pomoc osobám s PPP

[editovat | editovat zdroj]

Lidé s poruchami příjmu potravy mohou mít k narážkám na nezdravost až nebezpečnost svého jednání značně odmítavý postoj, je proto na místě trpělivost okolí.[12] Například u mentální anorexie je postoj lidí vůči nemocným spíše obviňující[16], je proto důležité chápat, že se jedná o psychickou poruchu a pacient sám ztrácí plnou kontrolu nad svým jednáním, nemusí být sám schopen nemoc vyléčit a jeho léčba vyžaduje odbornou pomoc.[17]

Pomoci pacientovi ale může i jeho bezprostřední okolí. Například tím, že se ho snaží udržovat v sociálních kruzích a nevylučovat (bez nucení k účasti, stačí pouze pozvání, byť může být odmítnuto), podporovat jeho zdravé sebevědomí a vyslechnout bez toho, aniž by danou osobu kritizovali, nebo se jí snažili dávat zjednodušené nefunkční rady (např. "prostě začni jíst", "přestaň s tím" atd.). Osoby v okolí pacienta mohou také nasměrovat k odborné pomoci nebo nabídnout vlastní spoluúčast v případě, že se pacient necítí na to navštívit odborníka sám.[18][19][20]

Důležitá je i znalost a všímavost k symptomům PPP a schopnost vyjádřit směrem k dané osobě své obavy bez negativního hodnocení, trpělivě a s důrazem na váš skutečný osobní zájem o její dobro.[19][20] Obecnou prevencí PPP je i to, když lidé přestanou s opakovanými komentáři vůči vzhledu a stravování svému a ostatních, které nejsou často ani oprávněné v dané situaci[17] (např. připomínkám k jídlu ve smyslu "to já bych nemohl tohle sníst, to bych přibral", "ty hrozně žereš!", neustálé připomínání vlastní potřeby zhubnout bez ohledu na svou váhu a zdraví jako "to nemůžu, už teď jsem tlustá", "to jsem neměla jíst, podívej se jak vypadám" atd.). Náš vlastní zdravý životní styl, racionální přístup k jídlu a kladný vztah k vlastnímu tělu vytvářejí pozitivní vzor pro naše okolí.[20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu porucha příjmu potravy na Wikimedia Commons
  • www.idealni.cz – Portál o poruchách příjmu potravy: informace, články, kontakty na odborníky, literatura, testy, jídelníčky, BMI kalkulačka i pro dětský věk, diskuzní fórum, příběhy ze života, část pro odbornou veřejnost a studenty
  • www.anabell.cz – Občanské sdružení Anabell

Publikace

[editovat | editovat zdroj]

Audiovizuální dokumenty

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d NĚMEČKOVÁ, Pavla. Poruchy příjmu potravy. Psychiatrie pro praxi. 2007-07-20, roč. 8, čís. 4, s. 155–157. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i HANA, Papežová. Spektrum poruch příjmu potravy: Interdisciplinární přístup. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 431 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-7369-8. Google-Books-ID: DQBbAgAAQBAJ. 
  3. ↑ a b c KEEL, Pamela K. Eating Disorders. [s.l.]: Oxford University Press 289 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-024734-8. (anglicky) Google-Books-ID: ggMBDQAAQBAJ. 
  4. ↑ a b c d e KRCH, František. Poruchy příjmu potravy. Medicína pro praxi. 2007-12-18, roč. 4, čís. 10, s. 420–422. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. (anglicky) 
  5. ↑ a b c ČR, ÚZIS. Poruchy příjmu potravy: co to je?. NZIP.cz [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d POLIVY, Janet; HERMAN, C. Peter. Causes of Eating Disorders. Annual Review of Psychology. 2002-02, roč. 53, čís. 1, s. 187–213. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. ISSN 0066-4308. doi:10.1146/annurev.psych.53.100901.135103. (anglicky) 
  7. ↑ MOSKOWITZ, Lindsay; WEISELBERG, Eric. Anorexia Nervosa/Atypical Anorexia Nervosa. Current Problems in Pediatric and Adolescent Health Care. 2017-04-01, roč. 47, čís. 4, s. 70–84. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. ISSN 1538-5442. doi:10.1016/j.cppeds.2017.02.003. (anglicky) 
  8. ↑ a b KRAVAROVÁ, E.; SLABÁ, Š; SVAČINA, Š. Poruchy příjmu potravy u obézních - problematika psychiatrická, nebo interní?. Vnitřní lékařství. 2010-10-01, roč. 56, čís. 10, s. 1093–1095. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. ISSN 0042-773X. (anglicky) 
  9. ↑ a b c KRCH, František David. Mentální anorexie a bulimie. vesmir.cz [online]. 1998-09-05 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Overview – Eating disorders. nhs.uk [online]. 2021-02-03 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ŠAMAJ, Roman Janulek,Josef. Psycholožka: Anorexie vyžaduje komplexní léčbu. VSETÍNSKÁ NEMOCNICE a.s. [online]. 2007-11-14 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c SLÁDKOVÁ, Iva; VYBÍRAL, Zbyněk. Subjektivní význam připisovaný okolnostem vzniku poruchy příjmu potravy. E-psychologie (E-psychology). 2008, roč. 2, čís. 4, s. 13–23. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. ISSN 1802-8853. 
  13. ↑ Například zdroje u článků Beauty Whitewashed: How White Ideals Exclude Women Of Color Archivováno 6. 3. 2011 na Wayback Machine. a Photoshopping: Altering Images And Our Minds! Archivováno 7. 12. 2012 na Wayback Machine.
  14. ↑ a b c KEEL, Pamela K.; BROWN, Tiffany A. Update on course and outcome in eating disorders. The International Journal of Eating Disorders. 2010-04, roč. 43, čís. 3, s. 195–204. PMID: 20186717. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. ISSN 1098-108X. doi:10.1002/eat.20810. PMID 20186717. 
  15. ↑ Eating Disorders. National Institute of Mental Health (NIMH) [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ STEWART, Maria-Christina; KEEL, Pamela K.; SCHIAVO, R. Steven. Stigmatization of anorexia nervosa. International Journal of Eating Disorders. 2006-05, roč. 39, čís. 4, s. 320–325. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. ISSN 0276-3478. doi:10.1002/eat.20262. (anglicky) 
  17. ↑ a b ROGERS, Kristen. Know someone with an eating disorder? Here are 6 key ways you can help. CNN [online]. 2022-03-20 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ How to help someone with an eating disorder. nhs.uk [online]. 2021-02-05 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b How to Help Someone with an Eating Disorder. withinhealth.com [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b c HOGAN, Lilianna. How to Support Someone With an Eating Disorder. WebMD [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Poruchy_příjmu_potravy&oldid=24617274“