Ego-obranný mechanismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Diagram vybraných ego-obranných mechanismů (anglicky)

Ego-obranný mechanismus (obranný mechanismus ega či mechanismus obrany ega) je v psychoanalytické teorii sebeklamný mechanismus, který nevědomě používají jednotlivci či skupiny k uchování pocitu vlastní hodnoty a integrity v situacích neúspěchu, selhání, při pocitech viny, studu apod. Spočívají především ve snížení úzkosti z těchto vzniklých situací a snaží se o udržení psychické rovnováhy. Ego obranné mechanismy lze dělit na útočné (projevující se fyzickou nebo verbální agresí), únikové a jiné (nejsou ani útočné, ani únikové). Mezi nejprimitivnější obranné mechanismy patří prostý útok nebo únik bez možnosti vyjasnění a vysvětlení si konfliktní situace nebo nedorozumění asertivní komunikací a vzájemnou domluvou. Předností uplatňování obranných mechanismů je téměř okamžité snížení úzkosti. Hlavní nevýhodou však zůstává přetrvání skutečného problému a původní příčiny úzkosti jedince, který daný mechanismus použil. Mechanismy tak často odvrátí jedince k falšování, resp. odmítání reality.


V kontextu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ego, superego a id.

Poznatky o ego-obranných mechanismech pochází především z díla Sigmunda a Anny Freudových. Termín obranný mechanismus Freud poprvé použil v roce 1894 ve své studii Obranné neuropsychózy (Spisy z let 1892-1899). Na jeho práci navázala jeho dcera Anna, která se Ego-obrannými mechanismy přímo zabývala ve svém díle Já a obranné mechanismy vydaném v roce 1936. Jeho práci rozšířila a v té době definovala 10 základních obranných mechanismů. K uplatňování obranných mechanismů jako obraně proti úzkosti podle Freudové vede kritický hlas tzv. Superega. Obranné mechanismy tedy úzce souvisí s modelem psychických instancí Ono, Já a Nadjá (neboli Id, Ego a Superego), který definoval ve svém díle Já a Ono z roku 1923. Je-li Ego v duševním zápase sil slabé a podléhá-li jedné z obou instancí (Id, Superego), může dojít k duševním poruchám, neurózám a psychózám. Prohraje-li Ego tento boj, vytváří si na jeho základě obranné mechanismy, které ho před vzniklou úzkostí mají různými způsoby ochránit a úzkost potlačit.

Nejdůležitější ego-obranné mechanismy[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejdůležitější obranné mechanismy ega patří:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FREUD, Anna. Já a obranné mechanismy. Přeložil Petr BABKA. Praha: Portál, 2006. Spektrum [Portál, edice]. ISBN 80-7367-084-4.
  • KAŠČÁKOVÁ, Natália. Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického aspektu. Trenčín: Vydavateľstvo F, 2007. ISBN 80-88952-41-7.
  • RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 174 s. Spektrum. ISBN 978-80-262-0354-4.
  • LAUSTER, Peter. Nenechte si nic líbit: umění jak se prosadit. Praha: Knižní klub, 1994. ISBN 80-85634-62-7.
  • COLLIN, Catherine, Nigel C. BENSON, Joannah GINSBURG, Voula GRAND, Merrin LAZYAN a Marcus WEEKS. Kniha psychologie. Vydání první. Přeložil Michaela BUCHTELOVÁ, Ivana MIČÍNOVÁ, Otakar VOCHOČ. Praha: Euromedia Group, 2014. Universum. ISBN 978-80-242-4316-0.
  • Freud, S. (2000). Spisy z let 1892-1899. Praha: Psychoanalytické nakladatelství

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]