Ego-obranný mechanismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Diagram vybraných ego-obranných mechanismů (anglicky)

Ego-obranný mechanismus (obranný mechanismus ega či mechanismus obrany ega) je v psychoanalytické teorii sebeklamný mechanismus, který nevědomě používají jednotlivci či skupiny k uchování pocitu vlastní hodnoty a integrity v situacích neúspěchu, selhání, při pocitech viny, studu apod. Ego obranné mechanismy lze dělit na útočné (projevující se fyzickou nebo verbální agresí), únikové a jiné (nejsou ani útočné, ani únikové). Mezi nejprimitivnější obranné mechanismy patří prostý útok nebo únik bez možnosti vyjasnění a vysvětlení si konfliktní situace nebo nedorozumění asertivní komunikací a vzájemnou domluvou.

Mezi nejdůležitější obranné mechamismy ega patří:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FREUD, Anna. Já a obranné mechanismy. Přeložil Petr BABKA. Praha: Portál, 2006. Spektrum [Portál, edice]. ISBN 80-7367-084-4.
  • KAŠČÁKOVÁ, Natália. Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického aspektu. Trenčín: Vydavateľstvo F, 2007. ISBN 80-88952-41-7.
  • RÖHR, Heinz-Peter. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty: sebedestruktivní vnitřní programy a jejich překonávání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. 174 s. Spektrum. ISBN 978-80-262-0354-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]