Asertivita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojem asertivita označuje schopnost prosazovat jiný názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Umožňuje jasně vyjádřit a prosadit naše názory a myšlenky aniž bychom narušovali práva ostatních.[1] Vyučuje ji mnoho odborníků na vývoj osobnosti, psychoterapeutů a je také obsahem mnoha populárních příruček k vlastnímu zdokonalení.

Do češtiny se slovo asertivita překládá jako „sebejisté jednání“ nebo „zdravé sebeprosazování“, v cizích jazycích nabývá různých významů (v angličtině „to assert“ – tvrdit, prohlašovat, prosazovat se, ve francouzštině „assertion“ – tvrzení, výpověď a v latině „as-seró“ – přiřazovat, osvojovat, tvrdit).[2]

Autorem metody asertivního tréninku je americký psycholog Andrew Salter, který své žáky učil přiměřenému chování a vytrvání u svého názoru nebo požadavku.[3]

Asertivní, neasertivní a agresivní chování[editovat | editovat zdroj]

Jako komunikační styl a strategie se asertivita liší od agrese i pasivity. Pro rozlišení těchto tří konceptů je důležité pochopit, jak se chovají ke stanoviskům svým a cizím.

Člověk, který jedná asertivně, zvládá jasně definovat své požadavky. Nejedná proti právům druhých lidí, umí naslouchat a je schopen přistoupit na kompromis.

Pasivní člověk naopak nedokáže jasně formulovat a sdělit své požadavky, chybí mu sebedůvěra a jistota při jednání s druhými, proto se nedokáže dostatečně prosadit. Nedokáže čelit manipulativnímu chování.

Na rozdíl od asertivity, agresivita souvisí s tvrdým prosazováním názoru. Agresivní lidé nerespektují názory ostatních. Při svém vyjednávání často ponižují druhé. Agresivita není chápána jen jako fyzický útok, ale také jako slovní (ironie, sarkasmus, vulgární nebo hlasitý projev).[4][5]

Asertivní práva a zásady[editovat | editovat zdroj]

Každý, kdo se chce umět správně prosadit, stát si za svým názorem a být odolný vůči manipulaci, by měl znát a zároveň respektovat tzv. asertivní lidská práva. Patří mezi ně tato desítka práv.[6]

1. Máme právo sami posuzovat své vlastní chování a city a být za ně zodpovědní. 6. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.
2. Máme právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování. 7. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní.
3. Máme právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí. 8. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.
4. Máme právo změnit svůj názor. 9. Máme právo říci: „Nerozumím.“
5. Máme právo říci: „Já nevím.“ 10. Máme právo říci: „Je mi to jedno.“

Asertivní techniky[editovat | editovat zdroj]

Můžeme využít několika technik.

Mezi nejznámější a nejpoužívanější patří technika „POŠKRÁBANÁ GRAMODESKA“ – člověk jasně a jednoznačně opakuje svůj požadavek stále dokola (jako přeskakující jehla na gramofonové desce). Tato technika vyžaduje klid a vytrvalost. Je třeba ji využívat s rozmyslem - není vhodná v dlouhodobějších vztazích. Dobře naopak funguje jednorázově, např. při reklamaci zboží či při pracovním jednání.[7]

Technika „POŽÁDÁNÍ O LASKAVOST“ – člověk by se neměl bát vyjádřit svá přání. Pokud něco chce, měl by o to umět požádat, a ne čekat, zda to ostatním dojde. Je důležité definovat svá přání srozumitelně.

Technika „OTEVŘENÝCH DVEŘÍ“ – dokážeme svému protivníkovi dát za pravdu. Soustředíme se na fakta, v rozhovoru najdeme pravdivou nebo jen částečně pravdivou myšlenku, se kterou souhlasíme. Protivník postupem času ztratí energii pro kladení dalších argumentů.

Technika „PŘIJATELNÉHO KOMPROMISU“ – spočívá v dosažení oboustranné spokojenosti. Nabídnutí pro obě strany přijatelného kompromisu.

Technika „ODMÍTNUTÍ aneb UMĚNÍ ŘÍCI NE“ – pokud s něčím nesouhlasíme, něco nechceme, máme právo říci „ne“ bez jakéhokoliv pocitu viny.[6][8]

Technika „NEGATIVNÍ DOTAZOVÁNÍ“ – jedná se o techniku reakce na kritiku. Vysloví se žádost o detailnější kritiku - nereaguje se tedy obranou. Tímto se otevírá komunikace. Kritizovaná strana si tak může uvědomit chyby na své straně. Pokud je však kritika manipulativní, směřuje tato technika pozitivně k vyčerpání argumentů druhé strany.

Technika „SELEKTIVNÍ IGNOROVÁNÍ“ – na kritiku se příliš nereaguje, kritizovaná strana dá však znát, že argumenty zaznamenala. Tato metoda směřuje k vyhnutí se opakované obecné kritiky.[7]

Asertivita v pedagogických podmínkách[editovat | editovat zdroj]

Asertivita se využívá v mnoha oblastech práce s lidmi (klinická psychologie, psychologie práce, manželské a předmanželské poradenství) a mimo to má důležitou roli v pedagogicko-psychologickém poradenství.

U pasivnějších jedinců napomáhá začleňování do kolektivu, dále se využívá při komunikaci učitele s žáky, s rodiči nebo naopak při komunikaci žáka a rodičů s učitelem.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ALBERTI, Robert; EMMONS, Michael. Umění stát si za svým. Praha : Portál, 2004.  
  2. a b VALIŠOVÁ, Alena. Asertivita v rodině a ve škole. Praha : H+H, 1994.  
  3. PAULÍK, Karel. Psychologické základy lidské komunikace [online]. Ostrava: Fakulta strojní VŠB -TU, 2007, [cit. 2015-08-13]. Dostupné online.  
  4. MIKŠOVSKÁ, Jana. Asertivní způsob komunikace. Sociosphera [online]. 2012 [cit. 5.12. 2015]. Dostupné online.  
  5. CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Asertivně do života. Praha : Grada, 1994.  
  6. a b NOVÁK, Tomáš; KUDLÁČKOVÁ, Yveta. Asertivní žena. Praha : Grada, 2008.  
  7. a b CEMI; Asertivita aneb jak snadno a rychle dosáhnout svého cíle, 2017
  8. POTTS, Conrad; POTTS, Suzanne. Asertivita: umění být silný v každé situaci. Praha : Grada, 2014.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V českém jazyce[editovat | editovat zdroj]

  • Berne, E.: Jak si lidí hrají. Praha, Portál 2011
  • Berckhan, B.: Komunikace bez zábran. Praha, Portál 2012
  • Capponi, V., Novák. T.: Jak se prosadit – asertivně do života. Praha, Svoboda 1992
  • Gruber, D.: Zlatá kniha komunikace. Ostrava, Repronis 2005
  • Hermochová, S.: Sociálně psychologický výcvik, Praha, SPN 1995
  • Honzák, R., Novotná, V.: Jak se dobře cítit mezi lidmi. Praha, Grada 1999
  • Kolman, L., Špalíková, M.: Vést a být veden. Praha, TES 1985
  • Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha, Svoboda 1988
  • Mezihorský, Š.: Asertivita. Brno, Elfa 1991
  • Vojáček, K.: Autogenní trénink. Praha, Avicenum 1988

Ve slovenském jazyce[editovat | editovat zdroj]

  • Honzák, R., Novotná, V.: Ako sa dobre cítiť medzi ľuďmi. Bratislava, SPN 1988
  • Svobodová, M.: K niektorým otázkam tréningu asertivity. In: Metody aktivního sociálního učení. Brno 1985

V anglickém jazyce[editovat | editovat zdroj]

  • Cavood, D.: Assertiveness for Managers. Learning Effective for Managing People. Seattle, Self Counsel Press, Inc. 1983
  • Cotller, S. B., Guerra, J. J.: Assertion Training, Champsing, Ill. Research Press 1980. New York, Pergamon Press 1987
  • Fensterheim, H., Bear, J.: Don’t say yes, when you want to say no. London, A Future Bock 1976
  • Galassi, J. P., Galassi, M. D.: Assertive training in groups. JCounsPs 21, 1974
  • Lange, A., Jakubowski, P.: Responsible assertive behavior. New York, Research Press 1978
  • Smith, M. J.: When I say No, I feel guilty. New York, Bantam Books 1980

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]