Reciprocita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Reciprocita (z lat. reciprocus, vzájemný) znamená vzájemnost, vyrovnaný reciproční vztah podle zásady „jak ty mně, tak já tobě“.

Ve společnosti a společenských vědách[editovat | editovat zdroj]

Princip reciprocity čili vzájemnosti hraje v lidských společnostech významnou roli. Příjemce daru cítí povinnost dar oplatit, poškozený se cítí oprávněn k odvetě, v jednání i ve směně se lidé snaží zachovávat vyrovnané vztahy čili „účty“.

V mezinárodních vztazích se pečlivě dodržuje požadavek reciprocity, například ve vzájemně přiznávaných výhodách, ale také sankcích. Tak pokud stát A vypoví jistý počet diplomatů státu B, bude téměř jistě následovat stejná reciproční odveta. V mezinárodním právu soukromém také platí, že se cizím občanům přiznává v zásadě stejné postavení, jako tuzemcům. Výjimkou jsou případy, kdy daný cizí stát reciprocitu nedodržuje.[1]

Výrazem reciprocity je i „zlaté pravidlo“ v etice:

Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.
— Bible - Lukáš 6,31

Princip reciprocity v mezilidských vztazích naráží na dva problémy:

  1. první krok jednání nemůže být reciproční a jedna ze stran musí začít;
  2. reciproční jednání se snadno zesiluje a stupňuje, takže série odvet může vytvořit vážný konflikt.

V matematice[editovat | editovat zdroj]

Reciproční či převrácená hodnota čísla x je 1/x neboli x−1.

Reciproký polynom je polynom, jehož první a poslední, druhý a předposlední atd. koeficienty se sobě rovnají.

Reciproká rovnice je rovnice, již tvoří reciproký polynom kladený roven nule.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 32 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Mauss, Esej o daru. Praha: SLON 1994

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]